Prázdniny v Římě

Na první shlédnutí se mi to jevilo jako klasická lovestory, které bohužel nemám co vytknout. Postupem času zjišťuji, že je to opravdu klasická lovestory, které nemám co vytknout ale ani nechci. Stejně jako ti dva, já si tento film zamiloval. Nádherná Audrey a chlapácký Peck, co víc si může přát srdce starého romantika. Film šlape jako dobře namazaný stroj a přitom nezapomíná být oduševnělý a lidský. A ten konec je jenom takovou třešničkou na dortu. Mistře, bravo, dostal jste mě! (15.10.2006)

Neuvěřitelně půvabný snímek, který i po letech hravě strčí do kapsy dnešní romance. Hollywood v něm objevil křehkou Audrey Hepburn, která v roli princezny Anny touží poznat skutečný život za hranicemi denních povinností. Utíká ze svého sídla a dusivých každodenních plánů při návštěvě Říma a po boku charismatického (a ziskuchtivého) novináře Bradleyho prožívá „opravdový“ den. Místo šťavnaté story pro noviny ale vítězí úcta a láska a pro oba nový pohled na svět!! Svěží, všestranné a podmanivé herectví Hepburnové a cynický novinář Gregory Pecka tvoří bezesporu jednu z nejroztomilejších dvojic. Perfekcionista Wyler sází na divácký efekt, prosadil si natáčení v Itálii, dojemně laděné scény prokládá ironicky laděnými. Úchvatné jsou sekvence z Bradleyho bytu, závěrečná tisková konference i řada jiných!! Laskavá komedie i dnes působí velmi civilně a na komedii získala nevídaných 10 nominací na Oscara. (02.05.2006)

Čisté kouzlo. Chtělo se mi napsat čisté lásky, ale to by jednak nebyla tak docela pravda, a druhak by to bylo zavádějící, protože to hlavní uchvacující na tomto Wylerově věčném kinematografickém pomníku je přece to, co se dnes už nevidí, a co by bylo zcela brutálním spoilerem;) Audrey Hepburn byla skutečně jako z pohádky - alespoň od krku nahoru, a ten zbytek dokázala světu odprezentovat díky tehdy aktuální módě tak, že z ní museli být všichni paf (a taky že byli;)). No a Gregory Peck, tam je škoda slov. Ačkoliv by se snad nemusel urazit přirovnáním, že je jako "náš" George Clooney. Bez dlouhých řečí - ostatní je navíc mají lepší - Prázdniny V Římě jsou esencí oldschoolové romance bez tanců a zpěvů, jaká se už netočí, a dost silně pochybuju, že za padesát let bude někdo moci totéž prohlásit o nějaké soudobé romantické komedii. Byl jsem až překvapen, jak snadno si mě tenhle film omotal kolem promítačky - tím spíš mu nemůžu dát míň než 90%. (18.07.2012)

Bez debat ten nejkouzelnější turistický průvodce s tím nejvroucnějším, nejmilejším a nejjiskrnějším turistickým tandemem, jaký kdy křižoval ulice Věčného města. Jestliže bych do této chvíle (čistě hypoteticky) pochyboval o Wylerově velikosti, po zkušenostech s Prázdninami, které si ten trošku omletý statut absolutní klasiky zaslouží všemi deseti, bych se z takového dočasného pomýlení rozumu musel otřepat rychlostí blesku. Věřte mi, je to nádherný film - a navrch s výborným a ostatně i rozumným zakončením. (22.03.2009)

Kdyby mi tenhle film neposlal kamarád na dvd (díky, Pájo), asi bych se k němu nedostala. V televizi na černobílý filmy moc nekoukám a v době, kdy to bylo v kinech, sem tu ještě nebyla. Co na tom, že scénář napsal někdo, kdo sympatizoval s komunisty, to bych nechala být. Audrey jakožto nováček začala po tomle filmu stoupat výš, Gregory už byl známý herec, natáčelo se v Evropě, což tehdy bylo hodně neobvyklé a podobný příběh se opravdu odehrál mezi anglickou princeznou Margaret a jistým neurozeným Peterem, jak sem se dozvěděla v opravdu zajímavých bonusech. Myslela sem si, že to se mnou nehne a bude to jen příjemný byť nadprůměrný snímek. Slza ukápla. Jen škoda že nemůžu bydlet v Koloseu, ale já se tam někdy vypravím, aspoň na návštěvu. A nebude to jen kvůli tomu, že mám Řím hrozně ráda (a nikdy sem v něm nebyla).. Kdo říká, že sem mu film nelíbil, tak ať si nejdřív strčí ruku do Úst pravdy:) (18.11.2007)