Korsak

TGM bojoval proti lži. Slavné rukopisy pomohly dodat sebevědomí českým vlastencům, opírají se o ně mnohé umělecké klenoty, přesto se Masaryk rozhodl vzít národu tuto berličku a bojovat za pravdu. Národ sám dokázal, že nepotřebuje stavět na lži, že dokáže sám vytvářet cenné svébytné hodnoty. Dařilo by se mu to bez Rukopisů pomaleji? Kdo ví. Masaryk napsal: "Máme povinnost poznanou pravdu vyznávat a při ní stát. (...) Mít zmužilost hájit své poznání, mít zmužilost hájit své přesvědčení." V kontrastu s tím stojí film Svatá inspirovaný skutečným příběhem.  SPOILER: Novinářka Zuzana se nakonec rozhodne na pravdu rezignovat (mám dojem, že skutečná novinářka by se takto nezachovala, zvlášť kdyby držela v ruce takového sólokapra). Olga Térová sice lže, ale protože svou lží pomáhá poznávat hrůzy minulého režimu, zůstává její lež nepotrestána. Vykládala příběh mrtvé ženy, jejíž hlas nebyl slyšet; neříkala tedy vyložené nesmysly (až na chyby v chronologii), neznevažovala skutečné oběti represí, ovšem obohatila se žádostí o odškodnění, psaním knih, veřejným vystupováním... Jak se s tím vyrovnala její dcera? Smířila se s její lží? Nebo se jen rozhodla nepřijít o matku? To si musí každý divák rozhodnout sám.  Ačkoliv je od prvních minut jasné, kudy se bude děj ubírat, je to dobrá filmařina se skvělými hereckými výkony a výbornou hudbou (několikrát jsem si vzpomněl na Mistra a Markétku z roku 2005). Film nedává jednoznačné stanovisko, neříká, co si máte myslet, neodsuzuje ani neglorifikuje hlavní hrdinku, která se nakonec rozhodne napsat ještě jednu knihu (patrně) s vlastním doznáním (těžko říct, jestli si v tu chvíli ona i její dcera uvědomily, co by taková kniha pro obě znamenala). Vyvolává řadu otázek, na které musí divák najít odpověď sám. Pokud se zvládnete u filmu nerozčilovat a uchováte si od něj lehký odstup, zjistíte, že není černobílý. Naopak, je velice chytře natočený, nutí používat vastní rozum, provokuje. Kdo z nás někdy použil nějakou milosrdnou lež? A kdo si nikdy nepřikrášlil skutečnost, aby se zdál hezčím? Kde končí lži "nevinné" a začínají ty závažné? A jaká je role médií při hájení pravdy či krytí lži? Kdo z nás je svatý?

Záznam představení komické opery libretisty Sira Williama Schwencka Gilberta a hudebního skladatele Sira Arthura Seymoura Sullivana v podání australské společnosti Essgee Entertainment. Ta dílo zmodernizovala a upravila. Přidána tak byla například árie o povinnosti pocházející z komické opery Ruddigore od téže autorské dvojice (v originálním pojetí je ovšem kratší).

Komická opera (nikoliv opereta, ač se jí tento žánr podobá) libretisty Sira Williama Schwencka Gilberta a hudebního skladatele Sira Arthura Seymoura Sullivana z roku 1878 v novém hávu, který jí vtiskla australská společnost Essgee Entertainment pod vedením Simona Gallahera. Dcera kapitána Corcorana Josephine (Helene Donaldson) se zamilovala do obyčejného námořníka z otcovy posádky Ralpha Rackstrawa (Simon Gallaher), ovšem kapitán ji chce provdat za prvního lorda admirality Sira Josepha Portera (Drew Forsythe). Ten vstoupí na palubu v doprovodu dam ze své rodiny a jeví o kapitánovu dceru vážný zájem do chvíle, než vypluje na povrch dávné tajemství paní Crippsové přezdívané Pryskyřníček (Amanda Muggleton). Příběh si bral na mušku společenskou nerovnost vikotoriánské Anglie, obsazování postů na základě původu a zčásti satiricky, zčásti vážně nad vše postavil britský patriotismus. V podání Essgee Entertainment se dílo dočkalo nového hudebního aranžmá, vložení několika nepůvodních skladeb, redukce početného Porterova dámského doprovodu, aktuálních vsuvek do dialogů i árií a především změny zažitého pojetí některých postav. Mnohem víc prostoru tak dostal škarohlíd Dick Deadeye (Jon English).