Gilmour93

Gondryho sršní snímek s vypasenou vizáží má návyky včely - jednou píchne a chcípne.. Zatímco mediální magnát tatínek byl "a bit of dick", jeho nesympatický milionářský synek je to samé, ale "huge" a já si jen celou dobu přál, aby na něho překvapivě nevýrazný Herr Waltz vylil ze svého domíchávače dvě tuny Biolitu.. V rámci žánru jsem ochoten přimhouřit oko nad tím, že by postava Seth Neerotogena byla dávno v důchodu, než by nevěrný sidekick (tchajwanský DiCaprio?) vyrobil všechna ta udělátka, že jsem dostal alergii na frázi "Let´s roll!" a že C.Diaz vypadala poněkud vyžile a to až tak, že by bez make-upu mohla strašit děti na skautské stezce odvahy, ale co neodpustím je to, že ač hravý a nápady hýřící, nedokázal Gondry najít potřebnou rovnováhu mezi komičnem a dramatem a naservíroval, i díky sebestřednému scénáři hlavního představitele, lehce zapomenutelný komiksový dýchánek s marnou snahou o jakousi stylovost. Jinak jako od přírody starostlivý člověk začínám mít obavy, aby si nějaký poblázněný mládežník pod vlivem filmů jako Kick-Ass, Hanna, či Green Hornet nespíchl na maminčiném šicím stroji přiléhavý kostým a se Zorrovou škraboškou nevběhl šířit dobro a spravedlnost do bytu dealera pervitinu ze sousedství. Do pár vteřin by jeho nerozvážný mozek mohla navštívit baseballová pálka a nebo přímo "Full Metal Jacket" (tím teď nemyslím ten Stanleyho film) a ani by mu dotyčným orgánem nestačila projít myšlenka, že neprůstřelným hrdinům kvete pšenka jen na filmovém plátně, či v komiksových sešitech..

Chytlavý pradědeček texaského Rangera Walkera, co ještě nekope nohou rychlostí světla jako jeho ryšavý pravnuk, nýbrž karabinou Sharp, ústnaté děvčátko vyhrožující soudními procesy a stále lehce napuštěný Dude bez bowlingové koule a županu. Jářku, nesourodá trojice…, ale řeknu vám, až se objeví banda zpustlého Barryho Peppera, po všech čertech cílevědomá… Mohlo by jít o klasický model westernového žánru, kdyby však v kolonce autorů nebyla uvedena jména, co tam jsou uvedena. Černý humor, na žánr nezvykle užvaněné postavy a explicitní násilí - to vše upečeno v lehce rozpoznatelné značkové formě minnesotské fabriky na absurdno s názvem Coen Bros. Je zvláštní, že i přes některé vydařené jednotlivosti nefunguje True Grit bezchybně jako celek (podobně jako Burn After Reading), nicméně to už se autorům v kariéře stalo několikrát a vždy pak přišli ve vydobyté tvůrčí svobodě s něčím novým, co vyrazilo všem dech. A tomu se teprve říká opravdová kuráž..

Bílý Aborigin s ostrým nožejkem je zpět! V newyorkské pasáži je již zřetelná absence nápadů těžících ze střetu dvou rozdílných kultur, což bylo právě ozdobou prvního dílu, ovšem jakmile se Mick vrátí za bručivého zvuku didgeridoo zpátky na rodnou půdu zahrát si hru na australskou divokou kočku a rozklepané kolumbijské myši, je ten starý známý Dundee v saku od Cageova krejčího z Wild at Heart spolehlivě zpět. Netřeba dodávat, že P.Hogan a L.Kozlowski jsou jeden z nejsympatičtějších (nejen) filmových párů vůbec. Australský Belmondo, pro něhož díky nadhledu, hravosti a humoru není nic problém a šarmantní kůstka Linda, kvůli níž jsem v minulosti absolvoval několik lekcí windsurfingu na oplachtovaném krokodýlovi, aby nakonec dala nerozvážně přednost Paulovi. Asi to bude tím větším… nožem.

Vykutálená kapsářka Jodie a ještě vykutálenější Mel v samo se peroucí běloskvoucí košili uprostřed Donner Poker Hold´em westernové taškařice o přepálené stopáži. I přes krátkou vsuvku s Rogerem Murtaughem na opačné straně zákon byla ponechána má bránice (navzdory předpokladům) poměrně v nečinnosti a Podivné dědictví tak jede vstříc západu slunce, jemuž se smíchem roztahují koutky, stále pevně usazeno v sedle.. Zajímalo by mě, jak asi u takových filmů probíhá obsazení indiánských rolí. Režisér řekne: „Potřebuji hodného rudokožce, koho tam máš?“. Odborník přes casting nahlédne významně do seznamu a praví: „Takže podle abecedy: Brice, Greene, Means, Mitič, …říkal jsi hodného, takže Studiho škrtám. Pokud potřebuješ někoho, kdo ještě vyleze na koně, zbývá jen Greene…“ - „OK, zavolej Grahamovi..“

Je to prosté. Když se vám měkká trojka dřevo změní na železo sedmičku a zahrajete s ní hole in one do jamky Rene Russo, roztrháte druhý den letité rekordy golfového US Open na hadry.. Sportovní specialista Shelton natočil zvláštní film. Romance z prostředí sportu, kde oba hlavní mužští protagonisté usilují o jednu ženu i výhru za pomoci stejných(!) prostředků. To znamená samolibost, arogance a chvástání aneb já jsem primadona, co umí daleko odpálit ten malý bílý nesmysl pokrytý důlky. Kdo je víc? Bacha na mě, pelikáne! Pokud nenosí v peněžence fotku Costnera, může tady divák vůbec někomu fandit..? Jestli však plavete v golfové terminologii, možná se naučíte pár nových temp a co snímku rozhodně nelze upřít, je několik opravdu vtipných momentů a poslední "soutěžní" půlhodina bez zbytečných limonádových příchutí. Trošku to podle Kevinových odpalů na 18.jamce vypadalo, že pořád točí Vodní svět..

A já si říkám, co se u nás na ulici pořád ztrácejí kočky. Jestli on za tím nebude soused - taky se rád po domě producíruje v uniformě elektrikáře.. Singer začal zhmotnění Kinga brilantně, nicméně postupem času mírně ztrácí vypravěčský dech a hlavně odvahu opustit vyjeté koleje žánru přitlačením na pilu fatálností knižní předlohy. Není ovšem pochyb, že legendární McKellenův "kuchyňský marš" je jedna z nejděsivějších filmových scén vůbec - dvojnásobně silná v tom, že byla natočena jen za pomoci těch nejzákladnějších prostředků (hudba, střih, herectví obou protagonistů). Co si budeme nalhávat, menší, či větší míra fascinace zlem je v každém z nás a jen na nás taky záleží, zda se dokážeme udržet za hranicí a nestaneme se jeho součástí..

Singer dozpíval, Ratner ani nevzdoroval a Hood s Wolverinem dohodovali. "Mutant & Proud", aneb Vaughn navrací X-Menům kdysi ztracenou pýchu.. Ve stopách emočně hlubších prvních dvou dílů zaměřených na tenkou hranici mezi darem a prokletím, ale živelněji, poutavěji a hlavně s na komiksovou adaptaci magnetickými hereckými výkony (sorry, Gandalfe a kapitáne Picarde), kdy především "Metall Kaiser" Fassbender představuje pro vaše srdce stejnou zátěž, jako by jste byli majitelem kardiostimulátoru a on kousek vedle vás využil své zvláštní schopnosti. Nechci si hrát na Chucka Xaviera, ale cítím, že se v cerebrech producentů prohání myšlenky na podobný soukromý snímeček, jakého se naposledy dostalo tomu svalnatému rosomákovi bafajícímu Havanu. Nějaké to vytahování plomb bez nástrojů, pár směn v kovošrotu a nadvláda nad světem i střelkami kompasů - jen prosím žádná umělá hmota a umělé emoce. Jo, jo, bylo fajn se zase jednou proletět na blockbusteru v biografu první třídou..

Ye-Zhish Kristus z hongkongské chatrče, co není synem tesaře, ale farmaceutického magnáta, léčí dotekem jak E.T. a přitom trpí za nás, vás, mě, či tebe (vyberte si) a na jeho horké stopě vlastním svědomím přiškrcované soukromé očko Hartnett, do jehož paže se rádi zakusují avantgardní sochaři s vražednými sklony. Tolik k formou docela zajímavé první neonoirové polovině, ale jakmile se Tranovo transcendentno zlomilo do meditativní roviny obohacené o hudbu, jenž si pustíte 15 minut před tím, než skočíte pod mezinárodní rychlík, zlomil jsem nad ním hůl i já. V rámci metaforického přirovnání působivosti snímku zde čtu něco o tom, že déšť zanechá stopy v podobě zvýšeného růstu rostlin, pročistí vzduch a zbaví člověka špíny nejen fyzické, ale i psychické. Mně to spíš připadalo, že mi bez mála dvě hodiny chcalo na čerstvě udělanou trvalou a když jsem se vrátil domů, našel jsem jej kompletně zpustošený a vytopený. A když mluvím o domu, tak věřím, že zdejší profesionální filozofové mrštné mysli dobře vědí, co tím slovem Freud, jeden z náčelníků způsobujících rezonanci jejich psyché, myslel..

Jako by DaVinci stál před kopií Mony Lisy a přemýšlel, v čem ho to její autor vlastně předčil.. Pochopitelně, přirovnání je to nadnesené, ale tahle dvojka (mimochodem, ten silnější vypadal jako odulý Pete Sampras) překonává Buddyho a Terryho v té vůbec nejdůležitější disciplíně - vtipnosti. Holt, vzácný případ, kdy nostalgie z pubertálního věku nebyla na hadry rozcupována současným úhlem pohledu. A Přeučilem brilantně nadabovaný "tikající" padouch Morgan? Tomu patří exkluzivní místo v síni slávy hovad a trotlů dosavadní filmové historie. Jak jen ten lví pšouk a lišák mazaný umí napodobit výbuch nitroglycerinu - i sám nitroglycerin by se divil..

Satanáš a Bůh si podali ruce a vyhnali nás z rajského sadu… V Praze se zaplachtilo z okna a rázem proti sobě stojí v Třicetileté válce katolíci a protestanti (zjednodušeno dle Monty Pythonů - Ti, co každou souloží počnou dítě vs. Ti, co tomu mohou kdykoliv zabránit navlíknutím "Lechtivého řehtoně"), aby mohli jménem a pod standartou vlastního Boha vést válku z historicky tradičních důvodů - zisk moci, majetku a lepšího výhledu na Rýn. A v takové překrásné době přející civilizovanému chování vznikla malá oáza křehkého míru oboustranného pragmatismu - všem však je jasno, že ve vypůjčeném čase a na slabých pilířích zvrácené lidské povahy.. Clavellova lahůdka z temných dob opírající se o chytrý scénář, výpravu, přesahové poselství a charisma Caineovy postavy Kapitána, které nemůžete, i přes jisté vražedné sklony, nefandit. Jsem si jist, že díky celkovému "anti-blackass" vyznění to nebude kousek, který by měl generální ředitel Vatikánu zařazený ve své filmotéce..