Gilmour93

To kyselo je moc kyselé, stůl je moc hranatý a talíře moc kulaté aneb vyvolejte konflikt a dostanete více zaplaceno, protože lidé přesně po tomhle touží.. V klidu si počkám na finálový týden, kdy bude v pátek posledním hostitelem ve svém florentském bytě Hannibal Lecter a naservíruje čtyřem zbylým omámeným soutěžícím jejich neužívaná mozková centra studu a soudnosti - pěkně s podušenými žampióny, brusinkovým paté a s vynikajícím Campolongo di Torbe ročník 88. Při té božské baště z vlastní otevřené lebky je pak zcela jistě ani nenapadne vznést připomínku k drobné pavučince, s níž si pohrává průvan u doktorovy kuchyňské garnýže..

Představte si, že ztroskotáte na kouzelném ostrově, kde mužům nerostou vousy a rychle se hojí zranění, ženám se nesmývá make-up a plavky zázračně putují na tělo a zpět, hned u pobřeží je stánek s opalovacími krémy a antikoncepcí, obchůdky s tabákem, prádelna, nehtové a depilační studio a snad i butik s oblečením. To už snad jen chybí jít si zahrát každý večer na druhou stranu ostrova plážový volejbal s T.Hanksem a panem Wilsonem.. Když jsme u toho názvu Tři, tak přesně tolik dnů by měl pan režisér klečet za svůj výtvor na hrachu, stejný počet hřebíků pak patří vpíchnout do rozkroku voodoo figurky scénáristy (doufám, že si to po tom hrachu vychutná) a přísahám, že kdyby K.Brook zavčasu neukázala své dva charaktery mezi plícemi a horním dílem plavek, tak bych tomuto robinzonovskému spektáklu věnoval jen stejný počet minut. Enšpígl má s okoukaností zápletky pravdu, nicméně s tím přirovnáním bych polemizoval. Vždyť dostat se po 120 letech vedle k manželce tou hromadou hlíny a poplácat ji po zadečku bez jediného gramu tuku, to je přece náznak originality v jinak chladné rutině manželského sexu..

Lehce mysteriózní thriller, noční můra pro bibliofily (co to pomuchlané žváro Lucky Strike nad vzácnou knihou?), oblíbené "Najdi 9 rozdílů" z babiččiných křížovek a taky otevřená reklama na koncern Shell. Polanského nezaměnitelný styl s precizní narativní linií občas vyruší béčkové vylomeniny (akční scény) a taky podivný konec s pro věc zapáleným F.Langellou, který, podobně jako u Rosemary, osciloval mezi vytouženou gradací a nechtěnou legrací. Nicméně kvůli působivé atmosféře, zaprášených interiérům, či scéně soulože pana Corsa s tajemnou průvodkyní pod plápolající zříceninou Devil´s Tower (za skvostného hudebního doprovodu polského hraběte Drákuly W.Kilara) si Devátá brána rozhodně zaslouží zařadit do filmotéky každého fanouška žánru - pochopitelně pod evidenčním číslem 666, ať je pan LCF potěšen...

Sice skor než Scorsese, leč nekoná se obsese.. Agent - špeh; volavka - krysa. Cítíte ten rozdíl v ušlechtilosti znění jednoho a totéž...? Plusem bezesporu originalita, mínusem asijské melodramatické metody a nevhodně užitá hudba. Nu což, alespoň invenci v poslední době postrádající Hollywood může vesele xeroxovat. Easy money..

No tak, lidi, nebuďte so fokkin´ upjatí.. Pokud máte tento žánr rádi, nemůžete být zklamaní a už vůbec netřeba vytahovat Ritchieho a jeho přehnaně exhibiční manýry směřující k vlastnímu tvůrčímu úpadku (viz. RocknRolla). Perrierova štědrost sice nevnáší do žánru nic převratného, ale může se opřít o skálopevnou zeď hereckého obsazení. Mazák B.Gleeson sedí do podobných rolí jako prdel Leprechauna na divotvorný hrnec, C.Murphy pro mě až překvapivě hravě zaplul do neobvyklé role a nad vším ční nevyzpytatelně se chovající papá J.Broadbent, jenž si zuřivě potírá dásně koksem, krade policejní vozy a automat na rozpustnou kávu si zřídí přímo ve vlastním žaludku - to vše jen proto, aby se nevyplnilo proroctví Chmurného žnece. Zkrátka Irish way. That´s my way, man..

Kam až oko dohlédne lány levandule, smířené dávno s tím, že nějak bylo, je a bude… Estrogenní záležitost z okupované Francie, která přes pomalý rozjezd nabírá neokázalými prostředky na potřebné síle a osudové naléhavosti. A kdo nebude vlákán dokonalou C.Blanchett do Šarlotiny pavučinky, ten může směle obdivovat architektonickou krásu viaduktů Skotska, či francouzských kamenných mostů a venkovských zídek..

„Reklamu na hovno dnes v telke dávajú, každý z nás spozornie len čo zbadá ju..“ Mašínův debut lze rozdělit do dvou, na tuzemské poměry nadprůměrnou formou protkaných, částí. V první bohémský a účelně nesympatický floutek Ivan Heinz příživnicky básní životem, načež je ve druhé pohlcen historicky nechvalně známým obdobím hluboké mysofilie, aneb: "dandy, ó, dandy, osmačtyřicátý je konec srandy." Pominu-li skutečnost, že Hádek do své role nedorostl (nebo ji přerostl ?) a Huba mu opakem jeho velkohubosti dává herecky přes hubu, vidím hlavní nesoulad v tom, že autor se sice po vzoru hlavního hrdiny snaží "jít svou vlastní cestou", ale jaksi zapomněl na chování nespoutaného básníka, který se mylně nespolehne na rozum místo citu. Nehledě na to, že točit o boji individuality proti jakémukoliv systému z pozice reklamního klipaře a k tomu za 80 míčů, mi přijde jako kapánek pokrytecký počin. „Možete ho zohnat´ len pod rukou, nádherne hovno z hor (Kavčích)..“

Nepříliš přesvědčivý pan Anderson provádí infiltraci bandy bankovních lupičů, co ráda adrenalin, vlny a parašutismus, při kterém si můžete vykládat a padat nezvykle dlouho.. Paní Bigelow během své kariéry několikrát prokázala, že hry na vojáky, či policajty a zloděje ji nebyly v dětství cizí a hravě předčí některé své mužské kolegy, co asi tenkrát raději oblékali Barbíny, nicméně Point Break, jedna z nesmrtelných VHS klasik, je už v dnešní době i díky své naivitě hodně podemletá vlnami filmového času. Apropo, nemohu se dočkat připravovaného remaku. Gumové masky (ex)prezidentů Clintona, Obamy a Bushovic republikánského pokolení, K.Reeves hrající sám sebe, protože i po 20 letech vypadá pořád stejně a A.Kiedis ve větší, méně smažkovité roli. Jen s tím Swayzem bude z jistých důvodů problém, ale naštěstí je zde Grande Paolo. Ne nadarmo se traduje, že v Turíně každý týden u kadeřníka přilepil na zrcadlo žvýkačkou fotku surfaře Bodhieho a řekl: „Takhle!“

L.Marvin a T.Mifune tak dlouho obnovují na opuštěném tichomořském ostrově ochablé americko-japonské diplomatické vztahy, až se nakonec dostanou na požadovanou jednací úroveň člověk a člověk.. V zarámování hodných záběrech C.Halla se však zprvu hašteří, okrádají (Američan používá standardní vlastnické právo "co je moje, to je moje a co patří jinému, to si kdykoliv vezmu"), pomočují a ponižují, načež se vše i přes jazykovou bariéru obrátí do spolupráce, která, nebýt toho nevyzpytatelného konce, klidně mohla přejít až do malého svatebního obřadu v improvizované kapli postavené z bambusových kmenů.. Teď vážně - právě za takových okolností si lidé různých uniforem či národností uvědomí, jak jsou přes všechno stejní, ale holt osud (či chcete-li, Bůh) se konkrétně ve válce málokdy zachová spravedlivě..

Fantastická sračka: Si vybleju Kufr. Barvičkami hýřící, zastydlá pop-nuda plná krásných mužů (ten jediný nehezký raději schován pod kamenný plášť) a ještě krásnějších žen se rty čelícími v minulosti atakům bodavého hmyzu. Ti všichni dirigováni režisérem, jenž je dokonalým příkladem antonyma nomen omen, což je konkrétně u komiksových adaptací rituální sebevražda. Po prvním díle, jenž mi přinesl utrpení srovnatelné s přiložením rozpálené žehličky na přirození, jsem si na něj tímto pokračováním o Té-tisícovce poletující na žehlicím prkně vychrstl z konvice vařící vodu. Jsem nepoučitelný, ale kdo ví, třeba mě lákalo podívat se do Alba plné retuše..