tomik99

Ghůl je rozhodně zajímavá postava, u které asi každý chce znát celý příběh, tudíž ty flashbacky jsou nutné. Jinak děj malinko zpomalil a dostali jsme oddechovou filler epizodu, kdy se hlavní postavy poprali o hlavu s příšerkou. Hurá, máme to za sebou a jede se dál.

Nečekal jsem, že se hned ve druhé epizodě všichni potkají. A v té post-apokalyptické vesničce to teda mělo koule. Seriál dokáže být i brutální a stále má moment překvapení. Nepřestává mě to udivovat a vyvíjí se to opravdu slibně. Každá postava mě baví.

Na rozjezd velice slušné. První epizoda nám představí tři hlavní postavy, každá dostane tak akorát postavu, abychom si ji mohli patřičně (ne)oblíbit. Hned v prvním díle je několik zajímavých zvratů a vizuál je navíc působivý. Příjemné překvapení.

Už zase nemám žádné smilování. Je to jedna velká blbost. Tečka. Vlastně ani nevím co k tomu dalšímu říci. Seriál prošel malou obměnou a zlepšilo se to, příběhově to ale stojí stále za velký pendrek. Ve většině scénách se nic moc neděje a dějově to nedává žádný smysl. Ať už je konec.

Breenové rozhodně do seriálu přinášejí svěží nádech a zajímavou zápletku do posledních pár dílů. Přesto je to takové vše napůl, nedotažené, nedochucené. Ale tohoto pocitu se asi do konce seriálu nezbavím. Prostě dílo Michelle Paradise, co vlastně chceme víc.

Velice těžko se mi hodnotí takovýto film, který se dotýká přímo našich dějin a jsme tak automaticky do něj více zatažení. Příběh je to neuvěřitelný, Nicholas Winton si zaslouží veškerý respekt České Republiky za lví službu, kterou jim poskytl. Bohužel až na úderný konec se znovushledáním s dětmi je to velice průměrný film, který sice dokázal zachytit hlavní myšlenku, ale celé dvě hodiny ji nudně podává. A to ještě říkám jako divák, který žije v Praze a užíval si všech těch českých herců a scén, které asi dokážu více docenit než jiní. Prožitek u zahraničního diváka tak musí být ještě o to menší. Anthony Hopkins odvádí neskutečnou práci, bohužel kvůli nemastnému scénáři to i tak stačí na pouhý průměr, což je bezpochyby škoda.

Pojďme nejdřív chválit. Hezký vizuál, změna prostředí seriálu prospěla a očima bylo "co žrát". Tvůrci si hezky pohráli s domorodci a jejich božstvem, za což si vyslouží palec nahoru. Zase to ale na mě působilo jako jedna zbytečná mise na cestě a další díl do nudné skládačky. Dá se říci, že každá série je jako přes kopírák - sbírá se nějaká ztracená mapa, hledají se roztříštěné informace po vesmíru apod. Furt to samé dokola a to mě nebaví.

Napotřetí a opět skvělé. Je zcela pochopitelné, že se jedná o poslední díl, neboť hlavní příběhová pointa se již dávno vyčerpala. Ale i když je to vlastně to samé dokola, já si to stále užívám. Je to takový kultivovanější John Wick pro starší publikum s daleko lepším příběhem a ještě nám hraje krásně na srdíčko. Danzel Washington je i ve svých skoro sedmdesáti letech ve skvělé formě. A i když akčních scén řádně ubylo, stále těch pár nezapomenutelných scén zvládá na výbornou. Jeho charisma a příjemný hlas dodává celému filmu něco navíc a bez něj by byla série poloviční. Kromě budování záporáků a klasického boje dobra se zlem, se ale režisérovi daří výborně porcovat napětí. Ocenit lze i hrátky s emocemi diváka. Obyvatelstvo v italské vesničce je sice pro vás velkou neznámou, přesto s nimi soucítíte do poslední chvíle. Režisér Antoine Fuqua vám to dokáže prodat i v jedné či dvou scénách a v tomto ohledu odvádí výbornou práci. „Poslední kapitola“ je skvělým zakončením příběhu Roberta McCalla.

Jako něco se tam děje a dokonce už to není trapný jako kdysi - ale přesto se vůbec nedokážu vtáhnout a vůbec mě to nebaví. Uf, už jen pět epizod a bude konec.

Jakožto blockbusterový divák se k těmto groteskním filmům příliš nedostanu, takže když už jsem na něj náhodně zavítal, byl jsem rád za rozšíření obzorů. Musí se smeknout všechna čest tvůrcům, že mají takovou (ujetou) odvahu s něčím podobným přijít. Jenže když se pořádně na film zakoukáte, tak on není vůbec hloupý – naopak, je velice promyšlený do každičkého detailu a někdo se musel na storyboardech pořádně vyřádit. Z hlavy na první dobrou to vymyslet nešlo. Téměř dvě hodiny sledujeme Martina Růžičku z HC Oceláři Třinec, jak přežívá v přírodě s králíky, bobry a vlky. A udržet divákovu pozornost bez takřka jediného slova po celé dvě hodiny je sakra umění. Navíc film má vkusné vtipy a jasně dokazuje, že zábava se dá šířit i jen přes obraz a slova nejsou potřeba. Naučit to dnešního diváka je ale nesmírně těžké, tudíž rozumím i těm, kterým film nesedne. Za mě je „Stovky bobrů“ na slušné čtyři hvězdičky, ale finále v bobří pevnosti mi už přišlo trochu navíc, nakonec tedy dávám tři.