Willy Kufalt

Pro mě velice příjemné překvapení z nenápadného filmu, od mně zatím neznámého tvůrce. Scénář dal prostor pro výbornou souhru dvou hereček dvou odlišných genereací, jež ve svých rolích z uměleckého prostředí předvedly silné výkony, působící čistou úpřimností. Juliette Binoche byla skvělá jako herečka v nesnázích s přípravou nové role, ve vnitřním boji s časem blížícím se pomalu k prvním náznakům stáří; zpočátku lehce odtažitá osobnost z pódia, která ve společných chvílích s mladou asistetkou začne odhalovat vskutku pestré emoce. Kristen Stewart se jí ale k mému překvapení bez potíží vyrovnala. Velká část filmu působí coby jeden dlouhý dialog, začínající kdesi v zákulisí mediálně ostře sledovaného světa divadla a filmu, posléze s výlety v alpských stezkách pokračující až do osobitné zóny mimo zákulisí, s ještě civilnějším nahlížením na hlavní postavy uprostřed nádherné přírody... Sils Maria nenabízí tolik napínavý děj, ale svými dialogy, hereckými výkony a podmanivou atmosférou mě vyloženě upoutala po celou dobu. Poslední třetina jen mírně pozmění styl s prostorem pro více postav, aby plynule přešla k souboji na prknech, co znamenají svět, a na malém prostoru nenuceně připomněla odvrácenou stránku jejich mediálního zákulisí. Tudíž si film zvládne udržet nasazenou laťku až do posledního okamžiku, završujícího zajímavý pohled na vztah mezi hercem a jeho rolí. [85%]

Takže, mám za sebou další z počinů Rickyho Gervaise a... nějak nevím, co s tím. :o) První 3–4 díly si mě naplno získaly už jen nápadem realisticky pojatého filmu s liliputem v hlavní roli. Warwick Davis (a já ho neznal !) má úžasný nadhled a určitě nejen svou groteskností a gagy vyplývajícími z jeho „výšky“ mě upoutával, byť u spádů do vulgárního humoru jsem spíš trpěl. Styl pseudodokumentu přináší nenucené kouzlo, obzvlášť zábavná byla pravidelná setkání se samotnými tvůrci Gervaisem a Merchantem, obsah nabízí často atraktivní pohled do zákulisí filmové či komediální scény, skrze netuctovou hlavní osobnost. Dílčích zápletek a dalších nápadů naštěstí bylo dost na to, aby rozsáhlejší formát utáhly, v každém dílu něčím překvapily (ač ten pátý kolem náboženství, sekt a nové partnerky mě bral nejméně), dokonce snad poprvé v životě mě bavil Johnny Depp! Vedle příprav a natáčení filmu mě vysloveně nadchla originální linie vedení spolku malých lidí, přesahující až do politiky a médií. Jenže Ricky Gervais je jako tvůrce hrozný cynik, takže nechává hlavní postavu neustále přecházet z jednoho trapasu do druhého, úplně každou naději či jinak pozitivní chvilku záhy vystřídá ještě horším trapasem a ještě krutější ironií osudu. Ač se mu zde rýsuje a i v závěru částečně funguje myšlenka o potřebě se uskromnit a jít i přes různé prohry a nezdary v životě dál, samotné schéma "skvělá nová šance → nadějný rozjezd k úspěchu → zvrat a vyústění v totální trapas" je tu postupně variováno a stále s větší krutostí osudu gradováno (někdy jen od obyčejné situace k absurdnímu maléru) tolikrát, až se mi i pozitivní myšlenka v posledním dílu a půl ztrácela ve množství účelového cynismu. Stopáž přes 3 a půl hodiny je příliš na to, abych ono cynické schéma nerozpoznal a příchod dalšího trapasu často předem netipoval, aby mi některé příhody (např. s pračkou, ale i na charitativním večírku) nepřipadaly pak až neuvěřitelně gradované do extrémů, a aby mě tento tvůrčí cynismus ještě výrazně před koncem nezačal vyloženě štvát. [70%]

„Bez času neexistujem.“  Říkal jsem si, že si Luc Besson tropí z diváka totální srandu, když předhazuje děj plný šílených zvratů až absence logiky a navrch kombinuje akční „béčko“ s prostřihy na přírodopisný dokument a přednášky o lidském mozku. Jenže záhy jsem si uvědomil, že stejnou srandu, jakou má režisér ze svého diváka, nabývám z jeho filmu i já... a že jsme se tím ocitli zřejmě na jedné vlně, protože jsem se bavil od začátku do konce! Lucy jsem si užil jako skvělou parodii, která míchala žánry, stejně jako Evropu s Asií, dělala si srandu z akčních i (pseudo?)artových filmů a nejednou mě hlasitě rozesmála, aby mě přesto napínala a přesto uzemnila (byť vcelku absurdně vyvozenými) myšlenkami na témata existence člověka, také fascinovala svými triky a šílenými nápady. Klidně přeskočí z brutální akce do vědeckého výkladu o lidských buňkách, z francouzské policie k čínským mafiánům, kteří protože jsou bojovníci z Východní Asie, tak zde v jedné scéně i létají(!)... jenže ona ta Lucy mě k závěru i dostala ještě víc, když za stále rychleji gradovaného vyvrcholení spojila a vypointovala i některé zdánlivě nesouvisející motivy či WTF bizarní paralely z úvodu filmu, že jsem zíral. Scarlett jako superžena výborná, celkově nespoutaná jízda s postupně očekávanou gradaci až na 100% nadmíru zábavná a závěrečná cesta v čase mířící až k setkání Lucy s Lucy fenomenální... [85%]