Poslední recenze (149)
Divoch (1953)
Nemám tolik nakoukáno, a neznám úplně dokonale kontexty doby, ale i Tarantino ve své knize Filmové spekulace psal o 50ých letech kinematografie, jako o takové připodělané době, kdy se úplně cool filmy netočily. Divoch režiséra Lászla Benedeka je přesně tak cítit. Před samotným začátkem je nám vážným a naléhavým hlasem poskytnuto upozornění, „pozor pozor! Dbejte, aby se to nestalo vám, ve vašem městě, buďte ostražití, opatrní“ a já si říkal, že to je vtipné, že mě jistě čeká drsný film a tohle je taková legrácka na nalákání. Jenomže vůbec, myšleno to bylo vážně a my dostáváme film o rebelech, který působí spíše jako výchovný a odstrašující film do škol. „Sladký drsňák“ Marlon Brando jako Johnny, vůdce motorkářského gangu. Výrostci na mašinách provokují a nakonec téměř ovládnou americký „vidlákov“. Jenomže drsňák Johnny se zakouká do dcery policisty a rebelství jde trochu stranou. Nejspíše jedno z prvních „road movie“ a to se musí docenit. Navíc, jak jsem psal, nemám toto období nakoukané, a tak, dost možná, budu hodnocení v průběhu času měnit. 50%
Mrtví neumírají (2019)
Asi jsem nečekal, že od Jima Jarmusche dostanu úplně klasickou, standardní zombie komedii. Tohle bylo ale moc. Zlý průmysl narušil rotaci naší planety a krom jiného začínají ožívat mrtví. Vybydlené město, Bill Murray a Adam Driver jako policejní sbor, Tilda Swinton je prostě divná „robotka“ se samurajským mečem a pohřebním ústavem. No a ještě tu máme „ tu správnou“ postavu, toho co to jistě jako jediný zvládne a to je bezdomovec Tom Waits, co pohrdá technologiemi a straní se dnešního konzumního světa. Ano, pod povrchem dřímá jakási kritika konzumu. Herci si to tak nějak odehrají, film se táhne a i ten „šokující“ závěr jsem celkem prozíval. Ničím mě to nezaujalo a hlavně jsem se nudil. 40%
Noční klid (2024)
Jakýma očima se na svět díváš, takový ho máš. Pavel Gajdoš nevidí svět jako úplně příjemné a bezpečné místo. Stále více se utvrzuje v tom, že se rozhodně něco nepěkného chystá a dost možná právě na něj. Pro některé lidi je asi těžké si přiznat, že jste každému u p*dele. Michal Hogenauer natočil zajímavě vypadající, pomalý film. Bohužel i velmi předvídatelný a tím pádem jsem se malinko nudil. Nicméně, téma je to velmi zajímavé, byl bych asi spokojen, být to více rozpracované. Trochu váhám nad šedesáti, ale fakt malinko nuda i ve stopáži 78 min. 50%
Poslední deníček (5)
ŽENA FILMOVÉHO KRITIKA
10.5.2024 Krásná atmosféra malé scény Divadla pod Palmovkou a stále vyprodané představení Žena filmového kritika. K tomu přátelé, tedy se rýsoval fajn večer. Dopadlo to malinko jinak, byl to skvělý večer. Nejsem (bohužel) častým návštěvníkem divadel, ale mě to přišlo vážně perfektní. Název nelže a opravdu sledujeme vývoj vztahu dvou lidí, od prvních oťukávaček až po „ženatí se závazkem“. V prvním plánu jsem viděl bláznivou komedii, s krásně vybranými odkazy jak na kultovní, divácké filmy, ale i na takové ty kusy, které mají vysoká procenta, ale nikdo „normální“ by na to nekoukal a pozvání na romantickou dovolenou na LFŠ mě totálně odrovnalo. V druhém plánu je to hra o současné, mladé rodině, spíše z pohledu ženy. Manželství, mateřství, vše podáno velmi vtipně a chytře. Pro mě to byl maximální zážitek.