Pavučina

Oproti předloze je film více zaměřen na prostředí léčebny, což na člověka, který nemá s ničím podobným zkušenosti, určitě působí velice silně. Nejde ale o to, diváka vystrašit, ale spíše ho ujistit, že do podobné situace, se může dostat kdokoliv, včetně jeho samého. I proto je Pavučina tak naléhavá a neztrácí časem nic ze své intenzity. Velice působivý je tu mimo jiných František Husák v roli dokotora. Rozhodně stojí za to si dát tu práci, tento film někde najít a shlédnout. (14.08.2006)

SAMPLE Z FILMU - INTERPRET : Hermafrodit ALBUM : Obráběn a mnohonásobně rozčtvrcen v zajetí ozubených kol SKLADBA : To není otázka vůle. 1) " Základní motiv v životě každého toxikomana je jeho droga, respektive zoufalý stav, když tuto drogu nemá. V té chvíli se z něj stane štvanec, který pořád před něčím utíká, dokud ho jeho droga neuštve až k smrti." 2) "Vážená paní to není otázka vůle, protože tady jde o nemoc." 3) "Bojím se toho, co můžem mladým lidem, kteří drogy důvěrně poznali místo nich nabídnout. Kulturu, sport, nějakou zájmovou činnost ? Nevim." ALBUM : kompilace Midnight café SKLADBA : Bezejmenná " Jak se jmenujete ? Řekněte nám něco o sobě. Pojďte tady do středu a řekněte nahlas svoje jméno. Prosím Vás, víc nahlas by to nešlo ? Zase chcete dělat advokáta paní doktorko ? Za jméno Vám tady hlavu neutrhneme. Radka Valtrová." (04.04.2009)

Film vznikal zdlouhavě a postupně. Ukazuje víc ze života lidské společnosti, než by si ryzí socialističtí občané přáli vidět. Zajímavý je pohled ženy na svého bývalého muže - dirigenta, otce hlavní postavy. V té době sice socialismus už slábnul, a dovolil stále větší kritiku společnosti, ale většina občanů tohoto státu s komunisty ráda kolaborovala, a dělala by to i nyní, neb zde výraznější opozice žádná nebyla. Tolik tady žilo hrdinných lidí. A dneska jsou stejní. kolik lidí se dneska sejde, aby bojovalo proti i vlastním právům a manifestovalo? Neumím si představit, takovou občanskou nespokojenost v Praze, jakou předvedli Maďaři, když se na veřejnost prosáklo co premiér řekl o svém kabinetu. Budapešt byla v plamenech, zatímco zde nikdo nezvedne ani zadek a vrcholní politici se dopouštěli podobných úletů. Takže mění se národní povaha? Kde jsou ti mladí, aktivní zájemci o demokracii? (01.09.2010)

V době svého vzniku v kinech hojně navštěvovaný film, tehdy jako jeden z mála s tematikou narkomanie (z té poloviny 80. let si ještě pamatuju Mravenci nesou smrt od Zbyňka Brynycha, ale to byl spíše chvalozpěv na práci SNB). Pavučina je autenticky natočeným příběhěm čerstvě plnoleté Radky, která se stane závislou, její stavy, halucinace, potácení se životem až po léčebnu. Ve filmu jsou působivé retrospektivní scény, Radčino bilancování , o co díky drogám přišla (např. jí znemožnily zpívat). V roce 1986 (asi nejen pro mě) byla Pavučina silným divácký zážitkem, výpovědní hodnotu si film uchoval dodnes. (13.02.2012)

Ač jsem viděl film už hodně dávno, leccos mi z něj utkvělo v mysli, nejen drsný závěr. Po opětovném zhlédnutí musím říci, že osten provokativnosti se mírně otupil, syrová výpověď ze světa drog ale zůstává. Velkým plusem je nekvalitní technický materiál, který vytváří dojem dokumentu (dnes moderní, tehdy z nouze ctnost). Jen jsem měl tentokrát pocit, jakoby se příběh odehrával v sedmdesátých letech (oblečení, prostředí, hudba), i když je fakt, že takzvané máničky (ano, tehdy oblíbené dělení na somráky, vexláky a zbytek) vydržely až do konce osmdesátých let. Přesvědčivý výkon E. Kulichové mě opět zaujal stejně, jako i ostatních aktérů. Bezchybný M. Macháček v roli dobrosrdečného, leč tvrdého lékaře, i F. Husák měli zdatnou oporu v personálu i pacientkách. Pavučina otevřela dveře pro do té doby spíše tabuizované téma a byla následována dalšími, na tehdejší dobu, odvážnými snímky - Proč? a Bony a klid. (20.02.2019)