Docent

Policejní rodina je základ policejního státu. Docentovi lze rozumět jako jakési očistné kúře Jiřího Stracha po ponoření do kdysi osvěžujících, již nějakou dobu kalných esoterických vod bubu-sérií, které doufám ani on sám nebral příliš vážně. Jeho čerstvou práci naopak skoro vážně brát lze. I když se točí okolo šestákového motivu sériových vražd, manifestuje cosi, co lze považovat za detektivní vyšetřování, včetně slepých uliček, falešných a domnělých stop, falzifikujících se hypotéz a všeho to, co činí řešení skutečných problémů nelineárním. Základní konflikt neprobíhá mezi vyšetřovateli a pachateli, nýbrž mezi metodami policejní práce. Nejspíš proto ty divácké stížnosti na 'nudu' - čím realističtější to je, tím méně to odsýpá; a odsýpání je kupodivu velmi žádaná komodita, snad aby se už mohlo jít brzy spát. V jednom ohledu zašel Strach a scénáristé příliš daleko: Dysfunkčnost policejního týmu je alarmující a já doufám, že skutečnost reflektuje spíše méně věrně. Složitost problémů vyplývá z povahy světa, stejně tak existence kreténů. Sem tam nějaký profesionál se snad i u policie našjde. Prosím vás, s pánem režisérem Renčem citlivě. To víte, je to umělec. (29.07.2023)

Na scénáři je znát Marešova ruka, takže je tu dost takového toho "1. oddělení" feelu, ze kterého máte pocit, že takhle to asi mezi policajtama chodí. Případ mě vlastně taky bavil, překombinované mi to nepřišlo - taková klasická současná česká krimi. Dolů to za mě ale hrozně táhla postavy Terezy Ramby, která bez řvaní neumí ani odpovědět na pozdrav, krade klíčové důkazy, neví co je entomologie, lepí žvýkačky v domě svědků a při zatčení řve "pracky nahoru". Radši bych se díval jak vyšetřují pohodáři Hádek ("Chlapi, pučte mi ty sikovky...") a Taclík ("Není to vod tvýho auta?"), kteří jsou místy neironicky fakt vtipní. Poslední díl je na jednu stranu výrazně napínavější než ostatní, ale má taky mnohem víc WTF režijních momentů, kdy nevíte, jestli pořád mluvíme vážně (Trojan vniká do bytu vraha ozbrojen lžící na boty, jaj!). 2-3*, ale vlastně jsem se bavil. (02.04.2024)

Decentní docent ozbrojený obouvací lžicí staven do kontrapunktu k uřvané kolegyni Fousové, která trpí permanentním premenstruačním syndromem. Je fajn, že si v posledním díle uvědomila své nedostatky a iniciativně je vyřešila kobercovkou. Ve věci rivality a jemného humoru pak tady máme Laurela a Hardyho pražské kriminální policie. Konkrétně Hádek, co hádám nevidí na SPZ odjíždějících vozidel a prostorově výrazný Taclík, kterého by ve fyzických testech udělal i penzionovaný noční vrátný z budovy útvaru. Že jim všem velí Vetchý, na kterého přichází to hrozné PMS v návalech, aby poté na konci zjihnul a hloupému divákovi vše dovysvětlil, už nemůže nikoho překvapit.. Já vám nevím, ale že odborník na profilování zločinců nakonec odhalí pachatele mravenčí prací v terénu nebylo potřeba roztahovat do třech epizod. Strach bez mysteriózna a dobrého scénáře ztrácí na zajímavosti a výsledkem je pak tohle kriminální preso s mlíčkem.. (20.02.2023)

Jiří Strach není neschopný režisér, rozhodně se ale už proměnil v rutinéra. A na scénáři je poznat, že ho píše bývalý polda s novinářem, který nemají naprosto žádný cit pro vyprávění. Tak ukrutná nuda se jen tak nevidí a neexistuje tu žádná snaha vykřesat z toho nějak tematicky nebo emocionálně soudržný příběh. Zaláskovanost to policejního aparátu je pak už na hraně strašidelnosti. (19.02.2023)

Tak to máme za sebou. Co by jiní odvyprávěli v jednom hodinovém díle, Strach natočil ve třech celovečerních filmech. Děs. Pustit si tohle v kuse, divák se unudí k smrti. Na druhou stranu to není tak úplně špatné, jde o klasický krimi příběh, jen roztahaný na moc dlouho. Tak snad příště, pane Strachu. (20.02.2023)