Bod varu

Po delším čase jsem se zase jednou dostal k filmu, který se zabýval stylovým stravováním. A jak už to tak s takovými snímky bývá, personál se potýkal s mnohými překážkami jak na své straně tak na straně hostů. Já osobně dělím hosty restaurací na tři druhy. Ten první se přichází dobře najíst (z důvodu, že doma kvalitní jídlo nemá a žije z polotovarů, nebo proto, že si chce pochutnat, aniž by musel zase vařit) a bývá obvykle vděčný a zdvořilý. Druhou skupinu tvoří sebestřední kkti, kteří si zvedají ego buzerováním servírek/ číšníků (a když se opravdu daří, tak i kuchyňského personálu), jídlo je prakticky nezajímá jako pokrm; používají ho jen jako záminku k prezentování svého vnitřního ředitele zeměkoule. A třetí podmnožinou jsou latentní sebevrazi s alergiemi na kdeco, pro něž je návštěva restaurace adrenalinovým sportem ve stylu ruské rulety. Tvůrci mají kupodivu buď stejný nebo velmi podobný pohled na věc, protože ve svém filmu obsáhli vše výše jmenované, ale středobodem všech problémů byl stejně ten magor v kuchyni, před nímž museli schovávat i mouku a práškový cukr. Filmy na jeden záběr možná fičí, ale já a odborový svaz střihačů si o tom myslíme své. / Poučení: Najez se radši doma, tam alespoň víš, kdo ti plive do jídla. (23.02.2022)

| 80% | Parádně atmosférický one-shot film, který si jen nehraje na one-shot, ale opravdu jím je. Stupňující se napětí, chemie mezi postavami a parádní herecké výkony mě opravdu emočně zasáhly. A i když mi prostředí profesionální anglické kuchyně nic neříká, stejně se tenhle kousek zařadil mezi to nejlepší co jsem v roce 2021 viděl. (30.01.2022)

„Jídla se stále vracejí, protože netrénuješ svůj tým. Už mám po krk toho, jak vaše chyby házíte na nás. Všichni tu tvrdě pracují. Makají, aby ti vydělali peníze. Ale ty... Nemáš vůbec ponětí. Můžeme se tu uhonit, protože jsi ta nahoře. Jsi ale tak blbá, že si to neuvědomuješ. A navíc chceš, abychom vařili mimo menu, steaky pro blbý influencery. A nikdy nedáš alergeny do systému, abychom museli luštit tvý ručně psaný poznámky. Kdyby ses chvíli učila, jak vést restauraci, místo děvkaření na sociálních sítích, tak bychom nebyli v takových sračkách.“ Vinette Robinson se do toho náležitě obula. Intenzivní náhled do chodu jedné opravdu vytížené restaurace, kdy směna šéfkuchaře Stephena Grahama, který neprožívá nejpovedenější období, sotva začala a už nestíhá. Problémy se kupí, navíc u jednoho stolu čeká na jídlo jeho mentor s uznávanou kritičkou jídel. A celé je to natočené na jeden vtahující záběr. Výsledek je svěží, realistický, skvěle zahraný a do puntíku rozplánovaný. Jen na pilu tlačící závěr mi nesedl. PS: V luxusní restauraci by každopádně servis jídel či vína vypadal krapet jinak. (18.01.2022)

Dôkaz, že thriller sa dá natočiť aj v kuchyni! Natočením na jeden záber to prakticky od prvého momentu vtiahne a nepustí až do záveru. Je až neuveriteľné ako neskúsený Philip Barantini dokázal aj na tak malej ploche natočiť niečo tak napäté, emotívne, realistické. Osobne som síce čakal, že scény sa postupne vyhrotia až do ab absurdum, no nakoniec som rád, že film ostal po celý čas v hraniciach uveritelnosti a realičnosti deja, a prakticky "len" trefne odprezentoval s čím všetkým sa taká reštaurácia musí popasovať - od rôznych problémoch so zamestnancami (docházka, ambície, vzťahy medzi nimi, konkurenčné ponuky), cez rasistikých hostí, otravných influencerov, namyslených kritikov, až po problémy s peniazmi. Toto by mala  byť povinná praktická výučba na Strednom Odbornom Učilišti v odbore Kuchár/Čašník. CELKOVO: 8/10 (09.01.2022)

Neuvěřitelný pokus natočit celovečerní film na jeden záběr není jen pouhá exhibice všech, kteří to dokázali. Intenzivní prostředí luxusní restaurace, kde sebemenší chyba v přítomnosti na telefon přilepeného influencera, dokáže zavřít fungující podnik, je tím skvěle podtržena. Ten stres, z toho co se odehrává před a zákonitě i za kamerou, byl hmatatelný. (07.02.2022)