Buko

„Tobě to vadí?“ - „Tak…já tu s tím celý dny neležím.“ - „Ty tady s tím celý dny sedíš.“ Jenže to ještě Jarmila netušila, že 1 z těch „vypelichaných potvor“ zakrátko sama uvítá…Nejsem právník, takže přenechám komentář 2 různých závětí na jiných. Ponechám bokem také karikaturu dcery v podání Petry Špalkové. Jinak ale šlo sice o ničím zázračný, ale jinak docela povedený „feel-good movie“ (s nějakými těmi mráčky) o hojení emočních ran, překonávání strachu a nabývání důvěry. Je poměrně jasně nalajnovaný a pevně se drží předvídatelného vývoje, to mi ale ve výsledku vlastně příliš nevadilo. Herecky vyčnívá hlavní postava Cónové, stejně jako autistka Issové (ta mi navíc nepřišla nijak nepatřičná, spíš právě naopak). Vidím to na lepší 3*. „Tobě nevadí bejt doma takhle sama? I v noci?“ - „Ne. Já jsem radši, když nemusím poslouchat ostatní lidi. Když vím, co se v celém domě děje. Protože vím, že když tam jsem sama, tak se tam kromě toho, co dělám já, neděje nic. Takže nemusím být stále ve střehu. Nemusím se snažit být normální.“ (04.03.2023)

Nalézání nového životního směru po nějakém zásadním milníku není ani v našich končinách něčím úplně neznámým. Doktorka v důchodu přišla o manžela, který si pro ni posmrtně připravil překvapení: koupil jí stárnoucího cirkusového koně. Lišák podšitý, ač se obrovitých lichokopytníků vždycky bála. Má v ní totiž probudit zájem o (jeho vysněnou) vesnickou chalupu namísto návratu do města, postavit se několika letitým obavám a prosadit si svoje potřeby. To, co divák rozpozná hned a tvoří jakýsi děj, se odehraje v první polovině snímku, četně prokládané pokusy o navázání kontaktu se zvířetem, obyčejným pasením koně na louce či jeho sledováním. Odehrají se v ní „nástrahy“ po manželově smrti či naléhání dcery vesnické stavení prodat. A vesměs se vše vyřeší. Následně ovšem přijde ještě druhá polovina, ve které jdou „konflikty“ stranou a kdy se postupně všechny postavy na koni projedou. Má to být část, kdy přibude úsměv na rtech, kdy Alice Nellis sází na přirozenost a volnost, kdy se máme vnitřně dojímat. Má to být část o přijetí reality, o prosazení si vlastních názorů, o překonávání strachů. Jenže je to hrozně dlouhé. I na hledání klidu a na správné odbočení na životní křižovatce by měl dohlížet někdo (dramaturg) povolaný. Fakt dlouhé. A záběry na romantizující venkov mohly být mnohem poutavější. (11.02.2023)

Když vám Marta na chvilku ukradne celý film, aby ho za chvíli zase vrátila. Vidím tady lva pro vedlejší roli (autistka Issová) i tu hlavní (kdo je Anna Cónová?). Výborný film, smutný, opravdický, ačkoliv pracuje s menší nadsázkou a pro další vývoj je nutné na ni přistoupit (buďto režisérka nedokázala před volbou u právníka dostatečně zachytit, že paní v přírodě být chce, nebo by se takhle nerozhodla). Martin Kubačák úplně přirozený, sedl mi i jindy protivní Jan Cina, rád jsem se podíval jak vypadá někdejší profesorka od Máry Lenka Termerová, svoje klasické protivné děvče si skvěle odehrála Petra Špalková. Ten přerod ve farmářku a smíření s vlastním světem mohl dopadnout ještě tak, že splašený kůň by sám zastavil, ale scénář se rozhodl jít jinudy. (20.01.2023)

Alice Nellis mě zatím nikdy vyloženě nezklamala a ani s Bukem se jí to nepovedlo. Velmi příjemný film o vyrovnávání se se smrtí bližního a vlastním stárnutím za pomoci koně, který jako kdyby vypadl z nějaké Polévky pro duši (což sám ke konci nepřímo přizná - film, ne kůň) mi i přes vážné téma ve svém středu nejednou vyloudil připitomělý úsměv na tváři, emoce fungovaly jak měly a celé sem si ti užil víc než sem čekal. Anna Cónová v hlavní roli příjemně civilní a Martha Issová velmi rychle rozehnala obavy jak si poradí s postavou autistky, protože jí zvládla velmi dobře...70% (11.03.2024)

Taky Alice Nellis si dávala několik let pauzu, před kterou točila filmy, které se těm jejím autorským nemohou vyrovnat. Změnila prostředí (do teď točila spíše "městské" filmy) a zaměřila svou pozornost na stárnoucí ženu, která nechce ještě odložit život. Jistě, spoustu věcí jsme viděli i jinde, ale snímek je to nesentimentální a v mnoha ohledech překvapivý. Jak ve vyprávění, tak v kontextu režisérčiny tvorby. 90%. (20.10.2022)