Reklama

Reklama

Snímek režiséra Luise Buñuela se odehrává ve španělském Toledu dvacátých let minulého století. Tato mistrovská, komická a místy i erotická studie zvrhlosti, pokrytectví a nemoci zkoumá zvrácený vztah Tristany (Catherine Deneuve) a jejího poručníka Dona Lopeho (Fernando Rey), který se dívky ujme po smrti její matky. Stárnoucí bonviván Lope, který se navenek prezentuje jako velice zbožný muž, zatímco v soukromí se oddává všem svých choutkám, je krásnou Tristanou tak hluboce přitahován, že se nedokáže ubránit jejímu svedení. Katolická hierarchie ignoruje to, co Lopez dívce udělal a káže poslušnost jeho učení, což Tristanu rozzuří a začne spřádat plán pomsty. (Cinemax)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (86)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Abych se přiznal, Krásku dne mám od Buňuela přece jen radši - je rozvernější a zároveň mnohem víc sarkastická než poměrně depresivní Tristana, jejíž ústředním tématem je zahořklost a z ní vyplývající nenávist. Nicméně v obou filmech se objevuje skvělá Catherine Deneuve a Tristana funguje především díky její přítomnosti a výbornému výkonu. Není to jen film o vztahu jednoho starého muže a nezralé dívky, ale taky snímek o společnosti své doby, o závislém postavení žen a o střetávání moderního světa se starými pořádky a hodnotovými žebříčky. Když se Don Lope konfrontuje s mladým umělcem a vyzývá ho na souboj, dostane místo přijetí výzvy ránu pěstí do nosu. I tak se mění svět, kde se ztrácí prostor pro starou patriarchální noblesu. Buňuel je břitký kritik pokrytectví starých měšťanských a šlechtických pravidel a z řady dialogů je znát jeho opovržení světem tzv. lepších lidí. Celkový dojem: 85 %. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Fernando Rey je podľa mňa najmenej sympatický herec všetkých čias (Lee Van Cleef mi ráči prepáčiť). Možno je to fajn chlapík, ale jeho úlohy, podobne ako v tomto filme, vo mne vyvolali voči nemu ťažkú averziu (ja viem, že to bol Bunuelov zámer a je to dôkaz jeho hereckého majstrovstva). Hrá tu starého úchylného psychopata, ktorý sa vyburuje na krásnej Catherine. Tento môj subjektívny dojem mi zabraňuje, aby som si film vychutnal vďaka jeho vysokým kvalitám. Ešte že mu to na konci Catherine poriadne natrela! Na druhý krát už som bol schopný sa odosobniť od antipatií voči Reyovi a vnímať aj Buňuelovu inteligentnú filmovú reč. Pokrytectvo, ľavičiarstvo, túžba po pomste, mužská túžba vlastniť ženu, nepredvídateľnosť ženského správania a prostý fakt, že ľudia sa vekom vďaka svojej minulosti a skúsenostiam (častokrát nepríjemným) menia, to sú témy, ktorým sa venuje v tomto filme. ()

Reklama

Lavran 

všechny recenze uživatele

Nebudu zapírat, že mi Buñuel sedne více v poloze plnokrevného surrealisty (ačkoli i zde na nějaké ty drobné excesy dojde), ale buď jak buď, jako soudce/kat buržoazní morálky, jejíž pokrytectví protahoval stokou snad v každém svém filmu, neměl konkurenta. Tristana je toho ukázkovým stvrzením, byť se v jeho tvorbě řadí spíš k průměrnějším výzvám. Za zhlédnutí však určitě stojí, třebaže se nejedná o žádnou vzpruhu do nepohody - jde totiž o velmi negativistický a cynický film. K naštvání všech modlářů přitažlivého vizuálna navíc trpí na přehnanou knižnost, což neblaze zpomaluje již tak utahané tempo. A technicky se také nejedná o nic světoborného (Buñuel natáčel své filmy v rekordně krátkých intervalech, pročež se není čemu divit). 3,5* ()

classic 

všechny recenze uživatele

„Tristana” , kto je Ti viac sympatickejší, starý poručník Don Lope, ktorý sa Ťa ujal, či mladý maliar Horacio, do ktorého si sa "nechtiac" zamilovala ? O druhom pánovi prakticky ani nič neviem, najskôr len o tom prvom, čo v spoločnej domácnosti s Tristanou prapodivným spôsobom nažíva, kedy ona strašne zvláštne sny o ňom máva, až sa normálne o ňu trochu obávam, pretože sa všetko ešte oveľa viac skomplikuje, keďže neskôr vážne ochorie, čo ju povahovo radikálne zmení, že odteraz myslí už iba na to, ako sa čo najideálnejšie vypomstiť starému Don Lopeovi, trebárs, čo sa tak spolu zosobášiť, vtedy by sa to vyriešilo samo od seba... ? / Tandem Buñuel/Deneuve, vždy čímsi abstraktným každý spoločný filmový počin ozvláštni, buď sexualitou, alebo provokáciou, či najlepšie to bude celé spojiť dohromady, kedy automaticky vzniká kinematografický zážitok... ? Niečo ma na obidvoch stále fascinuje, na režisérovi to je odťažitá, sugestívna réžia, na herečke chladná neprístupnosť, ktorou si udržiava neustálu pozornosť diváka, a do toho si taktiež zamiešajte ďalšie extravagantné postavy - Saturna a Saturnu, či hereckých matadorov: Španiela Fernanda Reya a Taliana Franca Nera, že vám garantujem - nudiť sa isto nikdy nebudete ? Chvíľu som váhal nad štyrmi hviezdičkami, od ktorých ju delí sotva minimum. Čím je divák viac odviazanejší, tým mu Tristana viac sadne, to viem určite. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Přepsáno v dubnu 2019. Tristana je působivým existenciálním dramatem a kritikou maloměšťácké morálky. Luis Buñuel obratně zamířil mušku zpracované Galdósovy literární předlohy do ctihodných řad buržoazní vrstvy v časech vlastního mládí. S jízlivou štiplavostí si vychutnává odtajněnou přetvářku, postoje a skutky mají rozdílnou vlnovou délku i přes urputnou snahu. Čest je pofiderním pojmem, jímž se maskuje pouze interní pocit ublíženosti a nespravedlnosti. Sleduje se niterná rozepře idu a superega, majetnická touha podrážděně reaguje na možnosti ztrát svého ukořistěného intimního vítězství. Zabývá se posedlostí chtíčem, zamýšlí se nad záští a nenávistí, ohlíží se za jejich prameny, vývojem i důsledky v kontextu se společenským soužitím. Surrealismus nabývá tvar noční můry, obrazové kompozice uchvacují navozením tísně niterné rozervanosti. Tristana je zaujatá ušlechtilost lidského ducha v prachu jeho vlastní přízemnosti a sobecké nenasytnosti. Hlavním objektem dramatického zájmu je Tristana (skvělá Catherine Deneuve), osiřelá dívka a křehká linie nevinného kvítku, rozkvétající do podmaňujícího ženského půvabu. Naivní důvěřivost je využita i přes znepokojivé vnitřní varování. Známý svět je přísně vymezen, jiný kontakt s realitou probouzí pochybnosti. Pomalé poznávání okolního světa přináší odpor, ten se mění ve zlobu, pomalu přechází v otevřenou nenávist a touží po odplatě a krutém potrestání. Cit náklonosti je těsně svázán se zhnusením, přesto si volí život v pohodlí a zabezpečení. Hlavním terčem morální kritiky je Don Lope (vynikající Fernando Rey), starý mlsný kocour a dobrodinec osiřelé mladé dívky. Nepatří mezi náboženské příznivce, svou ušlechtilou morální etiku veřejně hlásá a nestydí se za svou erotickou potenci. Lákavé zboží je na dosah ruky, porušení vlastního předsevzetí lze vždy rozumně ospravedlnit a špatné svědomí uchlácholit. Touha má majetnické vlastnosti a podrážděně reaguje na narušení svého manželského, či otcovského práva. Láska sklízí nenávist. Důležitou postavou je Horacio (sympatický Franco Nero), mladý talentovaný malíř. Romantické okouzlení dostává ve víru vášně parametry osudového vztahu, přesto minulá pouta nejsou nikdy zapomenuta a realita dostala vzletnou jedovatou nuanci. Výraznou postavou je Saturna (velmi zajímavá Lola Gaos), věrná Lopeho služka. Její oddanost je rozprostřena na obě strany, přirozený soucit ji ani jinou možnost nedává. Brousí ostré hrany bez výraznějšího efektu. Z dalších rolí: Saturnin hluchoněmý syn s vilnou touhou po Tristaně Saturno (Jesús Fernández), nejbližší Lopeho kamarád Don Cosme (Antonio Casas), Lopeho příznivec a katolický otec Don Ambrosio (Vicente Soler), Saturnin bratr a chrámový zvoník (José Calvo), rodinu ošetřující lékař Dr. Miquis (Fernando Cebrián), či Lopeho starší, lakotně bohatá a cudná sestra Armanda (Denise Menace). Tristanu lze porovnávat porovnávat s další Buñuelovou filmovou tvorbou, vždyť posedlost, chtíč, nenávist i cynická kritika morálního pokrytectví se nese celým časem a nepřestává působit pálení močové trubice. Působivý filmový výtvor. () (méně) (více)

Galerie (35)

Zajímavosti (9)

  • Luis Buñuel uviedol, že tento film vznikal dvadsať rokov. Prvýkrát uvažoval o natočení filmu v roku 1950, počas svojho života v Mexiku. Projekt sa nikdy neuskutočnil a snahy o nakrútenie filmu v Buñuelovom rodnom Španielsku dvakrát prerušili problémy s cenzúrou, než dostal koncom roku 1969 zelenú. (Bilkiz)
  • Po získaní nominácie na Oscara za tento film režisér Luis Buñuel prehlásil: „Nič by ma morálne neznechutilo viac ako vyhrať Oscara.“ (Bilkiz)
  • Luis Buñuel urobil zmeny v pôvodnom románe Benita Péreza Galdósa, aby bol film osobnejší. Napríklad presťahoval dejisko z Madridu do svojho niekdajšieho domova Toleda. Tiež zmenil pôvodný obdobie, v ktorom sa dej odohráva z konca 19. storočia na koniec 20. rokov 20. storočia, keď bol on sám mladým mužom. (Bilkiz)

Reklama

Reklama