My všichni školou povinní

Jeden z nejzajímavějších českých seriálových počinů, který i po letech, krom oslovení soudruhu/soudružko, neztrácí na zajímavosti. Školní prostředí je plno žáků a učitelů mezi, kterými může vzniknout nepřeberné množství témat a příběhů, které lze donekonečna rozvíjet. Za 13náct dílů se zde ukázala docela slušná plejáda českých hvězd. (11.08.2007)

A já vám teda něco řeknu - mladá Žilková je k nakousnutí; a to i přes ten špek v ksichtě (furt lepší než později starší - vyschlá). Vlastně se vůbec nedivím, že ji málem láskou sněd i ten starý Láďa Hojer... A teď už k věci: seriál z prostředí, které každý zná a cítí nostalgii. Je to milé a v rámci normalizačních seriálů jasný nadprůměr. Jenom nepochopím - tolik zajímavých postav a přitom v pozdních epizodách tolik hluchých míst, kdy v lepším případě schůzujou nebo se neděje rovnou nic. A taky neuvěřitelné, jak negativně je tady vykreslena většina ženských postav. Až na pár světlých výjimek (Medřická, ředitelka, Havelková) se každá aspoň občas chová - jak to říct, abych neurazil - jako svině. Kradou, lžou, žárlí, podvádí, svádí ženaté muže, vydírají, mstí se... a úplný extrém je zamindrákovaná Vránová týrající ADHD Jirku Olivu. Zkrátka podle tvůrců můžou asi za všechno zlo na světě - tady asi bral inspiraci Von Trier pro Antikrista... (17.03.2016)

My všichni školou povinní je československá telenovela o těch, kteří do školy chodí a nebo by se do ní měli vrátit. Zejména pak ženská polovina postav je přehlídka různých deformovaných osobností. Jedna nenávidí malýho kluka, až jí z toho hrábne, druhá neustále poňouká manžela k nějakým nepravostem, třetí se rozejde s klukem (aniž mu to řekne), protože neví co chce (a je nablblá), čtvrtá má utkvělou představu, že její rozmazlená fifleňácká dceruška bude herecká superstár, pátá se rozvede a najde si idiota (a zanedbává vlastní parchanty), šestá je stará votravná vlezlá bába, sedmá si myslí, že její dceruška je geniální dítě, protože sama je učitelka, osmá je ještě vlezlejší bába, než šestá, devátá dělá do ženatýho chlapa s rodinou, desátá ubíjí manžela se slabým srdcem... Postav je tam jak ve frontě na banány, že se člověk kolikrát neorientuje ani v tom, kdo je s kým, natož kterej smrad patří komu. Na téhle slátanině vidím jediné dvě pozitivní věci: Herecké výkony některých aktérů (v čele se Sovákem) a obstojně zvládnutou režii některých scén. Po příběhové stránce je to ovšem poměrně nezáživná hovadina, která se směle může poměřovat s originalitou dnešní tvorby českých (nejen) komerčních televizí. A trapně dramatizující hudba? Lol... (22.03.2014)

Tenhle seriál jsem poprvé viděl v období deváté třídy ZŠ a přijímaček na gymnázium, takže to pro mě mělo aktuální nádech. A nenudilo mě to ani při dalších sledováních. Docela se mi líbil přirozený příběh i herecké výkony a hlavně propracované postavy, ať už nováček Miroslav Vladyka "Karfiól" nebo naopak velezkušený Jiří Sovák a jeho manželka Blanka Bohdanová, která svérázným způsobem brání rodinný krb a nebo třeba pletichářské duo Augusta-Obermaierová. Je to jednoduše velmi dobrý seriál, který zachycuje každodenní realitu tak, že diváka zaujme. (26.10.2011)

Na jednu stranu to může působit uměle a amatérsky, ovšem kvalita scénáře a obsazení výborných herců tuto zdánlivou atmosféru daleko převyšuje. Zrovna dnes, v době, kdy na nás soukromé podniky v podobě televizních stanic chrlí své představy o tom, jak by měl vypadat seriál ze školního prostředí, je čas se zamyslet a možná i trochu porovnávat. Jestliže jsem mluvil o částečné umělosti tohoto seriálu, tak v případě současných pokusů, by se jednalo o těžkou plastiku. V humorně dramatickém seriálu My všichni školou povinní, můžeme vidět scenáristickou poctivost, neukvapenost, promyšlenost a naprosto reálné, v podstatě autentické prostředí. Výborná rozloženost, perfektní vývoj různých příběhů, snad všech zúčastněných postav, to jsou neoddiskutovatelné kvality. Nechci se oddávat žádné nostalgii ze stravenek a jídelních táců, zvlášť, když jsem v komunismu žil skutečně pár let. Ovšem prostředí zůstalo stejné po dlouhou dobu 90tých let. Základní rozdíl je skutečně v tom, že seriál nebyl výrobek určený k prodeji, jaký je bohužel osud současných seriálů, které sami sebe degradují laciným humorem a stále dokola se opakujícím dějem. Investice se prostě musí vrátit, nesmí chybět sexistický nádech a zkáza seriálu ze školního prostředí je na světě. Myšlenka, že by se i dnes děti zapojovali do různých školních akcí není úplně zabitá, ovšem minimálně je velmi omezená. Nesporná autorita učitelů, která v této době hrála svou roli, je také ta tam. Dříve se při vyučování zabavovaly časopisy a knížky, dnes mobily. Vývoj doby, žáků i učitelů se nedá zastavit, pochopitelně se to odráží na výsledné kvalitě odcházejících žáků. Toto je naprosto reálný obraz nejen školského systému 80tých let a to je potřeba docenit. (29.09.2012)