Režie:
František FilipKamera:
Jiří LebedaHudba:
Jiří BažantHrají:
Josef Dvořák, Kateřina Macháčková, David Matásek, Josef Bláha, Dagmar Havlová, Zuzana Bydžovská, Stella Zázvorková, Jiří Vala, Karel Augusta, Jiří Bruder (více)Epizody(13)
Obsahy(2)
Populární cyklus televizních komedií z kuchařského prostředí z roku 1984, který byl výjimečný v tom, že diváci měli možnost rozhodovat o dalším ději a jednání hlavních hrdinů. Využití tohoto principu při premiéře bylo novátorské a vzbudilo tehdy velký ohlas. (Česká televize)
Recenze (211)
Tomuhle seriále nebude hodně dlouho ani moct konkurovat žádný jiný český seriál. Už jen nápad s elektrikou jako hlasování je nadmíru dobrý nápad. Hlavně Sváťa Kuřátko do dotáhl hodně daleko a vždy se potkal jak s dobrými, tak i špatnými lidmi. Výběr herců je opravdu dobrý, škoda jen, že to má jen 13 dílů, já bych snesl i víc. ()
Má si Sváta Kuřátko odskočit na malou nebo na velkou? Hrdina se podíval svýma psíma očima do kamery, republika se vrhla k vypínačům a Sváťa měl ve věci jasno. Také mne to chvíli bavilo, ale jen do chvíle, kdy tvůrci dokázali národu, že mají natočenou i druhou možnou verzi. Najednou se ukázalo, že Sváťa řeší pouze hovadiny, které spláchne pár sekundová scéna a pak už se pokračuje předem stanoveným směrem. Ono to zkrátka ani jinak nešlo, ale mne hrozně zklamalo zjištění, že svou stowattovkou nemám sílu nic ovlivnit, ačkoli jsem byl z obrazovky přesvědčován o opaku. ()
Skvělý dramaturgický nápad, přetavený v příjemný komediálně laděný seriál z atraktivního prostředí horské chaty socialistické éry. Přesun do Varů a Prahy už nebyl tak pohodový, ale zase ukázal socialistické budování. Herecké obsazení je velmi dobře zvoleno a ani Josef Dvořák se svým tázavým pohledem mi vůbec nevadil. Jen kdyby jej opakovali trochu častěji, než jednou za deset či dvacet let. Vzpomínám si, že repríza byla o dost méně kvalitní (rozhodování diváků, diskuze ve studiu), než premiéra. ()
Zprvu jsem na to koukal s despektem, ale již během prvního dílu si mě tenhle seriál získal kouzlem normalizační gastronomie. Pro mě, zapáleného kuchaře amatéra, to je prostě radost sledovat, jak se peče svíčková a dělá se základ na vývar. Hodně mě v tý kuchyni baví ty omlácený hrnce, a pomačkaný pánvičky, na kterých se tam jede :-) No a taky se na to nemůžu přestat dívat, protože v tom hrajou takoví moji oblíbenci, jakými jsou Bláha, Zázvorková, Augusta, Vlach, Somr, Moučka, Nárožný a další. Vlastně mě tak napadá, že si poslední dobou dělám rekonstrukci filmografie 80. let, kterou jsem tehdá nemohl sledovat, protože jsem byl moc malej. Jinak mě ale na celým seriálu celkem sere Dvořák v tandemu s Bydžovskou, protože jsem tyhle dva nikdy moc nemusel. A pro mě je taky poměrně dost otravný to šaškování s kinoautomatem, který pak ze studia vyhodnocuje přitroublý "pan inženýr" (ačkoliv by na to stačila cvičená opice). Pořád je to ale paráda oproti současným českým seriálům. Update: Pozdější díly jsou o tom, jak se Dvořák stane nějakým papalášem v obrovským hotelu a řeší tam nesmysly; to je už dost otrava. Zvlášť když mu tam sekunduje náměstek Haničinec, kterej neúspěšně předstírá, že je bodrej Moravák. ()
Zřejmě nejvíce ideologický seriál z dob normalizace. Ideologie nepočívá v tom, co se říká oficiálně, ale jak se deformuje realita a její deformace se stává přijatelně sdílenou. Seriál stojí na iluzi zdánlivé spoluúčasti na dění (divácké "ano"/"ne" ale nemá žádný vliv na výsledek děje) a tímto cynicky odráží vlastně celou tu dobu. Svoboda volit je mystifikací a divák má jediné vysvobození: při pohledu na jídlo na obrazovce jít do ledničky a odměnit se za svou "věrnou službu". Obraz zadostiučení ve formě uspokojivého životního standardu výměnou za politickou pasivitu se stává přímým naplněním "života ve lži". Možná to při pohledu na tent zdánlivě roztomilý a nevinný seriál působí přemrštěně, ale právě tímto dokázala média nahlodávat lidi nejvíc. ()
Galerie (68)
Photo © Česká televize / Miloš Čálek
Zajímavosti (41)
- EV 687 Balkancar, vysokozdvižný vozík, o který jde v příběhu, je bulharské provenience. Takže věta, že devizy, tedy devizové prostředky jsou pouze na jeden vozík, je nesmyslná. Rada vzájemné hospodářské pomoci byla obchodní organizace, sdružující v době studené války socialistické státy sovětského bloku a ty mezi sebou v devizách neobchodovali. Měna, ve které socialistické státy obchodovaly, byl tzv. nesměnitelný rubl – převoditelný, avšak nekonvertibilní. Legendární převoditelný rubl sloužil jako reálná clearingová měna. (sator)
- Formát seriálu byl převzat z projektu Kinoautomat z let 1968–1972 z kina Světozor, kde měli diváci tlačítka, kterými ovlivňovali děj. Pořad uváděla Saskia Burešová a hlavní roli hrál herec Miroslav Horníček. (M.B)
Reklama