Podivuhodný příběh Henryho Sugara

Já jsem si tohle fakt užil. Wes Anderson je skvělý a už od prvních záběrů jsem poznal, že je to jeho filmek. No krátký film..."kraťas" na necelých čtyřicet minut. Zfilmovaná povídka Roalda Dahla je vlastně trochu audiokniha, protože i postavy přednáší vyprávění a dialogy, jako by předčítaly onu povídku. Dovětky typu "řekl jsem" nebo "Henry odvětil" působí i humorně. Právě takřka doslovné vyprávění děje může působit i otravně, ale filmek není naštěstí tak dlouhý, aby tím začal otravovat (alespon u mě...věřím, že někoho to otráví už od začátku). Prostý, ale zajímavý příběh dominuje tím,  co Anderson umí nejlépe - hravost a vizuální hračičkovství. Scény se mění jak ve zrychleném divadle a z každého záběru je znát nápaditost a tvůrčí svoboda. Tvůrci se zkrátka mohli vyřádit. K výbornému zažítku přispívají i herci. Ve filmu se sešla celá řada známých tváří a hvězd. Všichni jsou vynikající. Zkrátka je to moc příjemný "kraťas", který se obejde bez násilí, megalomanských efektů a umí vykouzlit fajn náladu. Je super vidět i dnes takhle nápaditou filmařinu. 90% (28.09.2023)

Dahlova poviedka (ako aj mnoho ďalších) bola pre mňa lifechanger. Zbierku "Neuveriteľné príbehy", v slovenčine vydanú v 1990, som našiel starým rodičom v domácej knižnici keď som mal asi 10 rokov a zhltol som ju za pár dní - bol som ňou úplne unesený. Henry Sugar bola z týchto poviedok tá najdlhšia a svojím vrstevnatým naratívom asi aj najviac vťahujúca. Anderson, narozdiel od Dahla, však ide akosi na istotu. V podstate nič relevantné k nej nepridáva, iba pseudodivadelnú štylizáciu (miestami pripomínajúcu Anderssona s dvomi S), búrajúcu štvrtú stenu, ktorú sme videli stokrát inde a lepšie. Navyše nám tento gimmick bráni byť viac vtiahnutý dejom - osobne som dúfal v trochu konvenčnejšie rozprávanie. Uvidíme čo jeho ďalšie netflix poviedky. (11.03.2024)

Tak je to jisté Wes Anderson není moje krevní skupina. Nedokáži pochopit, že nejsem ten film schopen dokoukat do konce (vždyť to má sotva 40 minut). Takže nic, nevím co bych hodnotil. Pro mě je to zkrátka nekoukatelné. Pamatuji si jen pár herců, divné kulisy, neustálé promluvy k divákovi a pak jsem se probudil. (03.10.2023)

Mám štýl filmovania Wesa Andersona jednoducho rada. Pri ňom sa cítim ako divák v hľadisku divadla, v duchu počujem smiať sa pani v rade predo mnou a šušťať balíčkom s pukancami ružovolíceho pána na vedľajšom sedadle. Presne sa hodia do filmu, ktorý mi Wes prehráva pred očami – farebné obrázky, niekedy absurdný dej, krikľavé farby a výrazný makeup hercov. Herecké obsadenie zvolil tiež podľa môjho vkusu. Bolo to, ako by niekto vylial paletu farieb na čiernobiely film, aby mňa, mňa osobne, rozveselil. (19.10.2023)

Z posledných krátkych filmov (Poison, The Ratcatcher), ktoré Wes Anderson cez Netflif vypustil do sveta, práve ten s dĺžkou seriálového epizódu je koncepčne a herecky najjednotnejší. Vybraní herci vo svojich roliach sa cítia komfortne. Osobné hodnotenie: 81% (****) (03.10.2023)