A pak přišla láska...

Další wtf českých filmových luhů. Já chápu proč a o čem chtěli tvůrci točit, ale prostě se to nepovedlo. Až po výbuch Sáry se na to dalo koukat, pak bych ale houbičkovou epizodu předělal do spouštěče lesbického coming outu, a nějak to došudlal. Tenhle způsob mezi stromy s lampiony, ten fakt zabil i to málo dobrého, co v tom bylo. Moje první uvědomělé setkání se Sárou Venclovskou. Ten románek s Eliškou Soukupovou by jí ale docela slušel. Docela se bojím pustit si Zrcadla ve tmě, protože u toho byl zase stejný pan rejžisér. (18.07.2023)

Kdyby pod vlivem houbiček při čarodějném sabatu těchto čtyř dam, přiletěl sám Lucifer na pařezu a obcoval by se ženami v temném lese, pak by snad nějaká láska přišla. Ale takhle přijde velký prd. Je to autentické, hodně se rozjímá o životě, padne mnoho obecných pravd a je tu potenciál zaujmout především ženy, které si něčím takovým právě prochází. Mladý Šimon Holý má sice talent rozebírat ženskou psychiku, ale nepouští se do hloubky, klouže po povrchu a zanechává za sebou jen melancholickou šmouhu, která končí v chladné přítomnosti. Po závěrečném A pak přišla láska to vypadá, že přijde druhá část, ta zajímavější. Ale nakonec nic nepřichází a já odcházím bez jakéhokoliv dalšího hlubšího prožitku. (06.07.2023)

Nevěděla jsem, zda se mám po zhlédnutí filmu začít hystericky smát, nebo plakat nad prohlubující se bídou české kinematografie. V hlavě mi přitom běžel název manifestu „Nová česká intimita“, pod kterým je podepsán právě Šimon Holý. Hovořit o intimitě v souvislosti s takto emocionálně vyprázdněným a plochým filmem, ve kterém intimita zcela chybí, je dosti paradoxní. Zdá se, že kamenem úrazu tohoto snímku je tedy absence vztahovosti. Dost možná, že se jedná o jakýsi nevědomý, vedlejší produkt, výpověď o generaci mladých filmařů a jejich neschopnosti utvářet vztahy (mezi postavami, s diváky a snad i v soukromém životě). Scénář, jako kdyby byl tvořen "copy paste" stylem - pouze chladně a nezúčastněně kopíruje obraz světa a zároveň se bojí dotknout skutečného, pulzujícího života a ponořit se do jeho hloubky a šíře. Zřejmě proto také snímek vyznívá tak neživotně, odtažitě a neautenticky a nakonec vlastně ani nedokáže z tématu falešné spirituality vykřesat jakoukoli pointu. (09.12.2022)

Oceňuji, že se Holý pustil do projektu o ryze ženských tématech (v celém filmu se žádný muž prakticky ani neobjeví) a že herečkám nechal velký prostor pro improvizaci, dramaturgicky ale podle mě příběh moc nedržel pohromadě a finále v lese pod vlivem houbiček už na mě bylo trochu moc. Své diváky si tohle rodinné drama asi najde, ale možná by pro příští snímek nebylo od věci spojit síly se zkušenějším scenáristou. Ale bylo to lepší než Zrcadla ve tmě, to zase ano. (23.05.2023)

Reinvence českého chcípáckého filmu pro novou generaci, který především validuje sebezahleděnost a sebedojímavost hrdinek tím, že jim věnuje tolik pozornosti. Stejně jako Zrcadla ve tmě to končí random finále, které odvádí pozornost od toho, že tu nikdo neví, jak by to mělo skončit, plus teda jedna z posledních scén variuje tu první, protože pak to vypadá, že ten film krásně zapadá do sebe. Nezapadá. Doufal jsem, že nastupující generace filmařů se proti té minulé vymezí, ne že bude hledat způsoby, jak dělat totéž, na co se tu nadává už čtvrt století. (05.07.2022)