Velké naděje

„Nebudu vám vyprávět, jak se to stalo, ale jak si to pamatuji“ Na první pohled pohádkový příběh o chudém chlapci, který ke štěstí přišel, ve skutečnosti úhledně zabalené drama se sociálním podtextem. Za prachy si sice můžete koupit všechno, ale nikdy vás to vnitřně nenaplní. S velkým měním – ať už dobrovolně či zásluhou někoho jiného – se postupně stáváte prototypem zbytečného člověka, který má všechno a zároveň nic. Stejně jako hlavní hrdina Velkých nadějí, které – i přes jistou snahu o naše znejistění ve druhém plánu, nekončí jako příběh realistický, nýbrž romantický. Poměrně zajímavý byl začátek, kdy jsem se nechal vést pomyslnou rukou režisérovou, netuše co mě dále čeká. Když se děj přesune do New Yorku, veškeré magično příběhu je ta tam a před námi se začíná odvíjet docela klasická kýčovitá romance s morálním ponaučením na konci („nikdy nepomáhejte masovým vrahům“ :). Z pestrého hereckého ansáblu vyčnívá Ethan Hawke, který mi pro jednou nebyl zcela nesympatický. Naopak Gwyneth Paltrowová jako chladná Estella potěší spíše oko nežli duši. Velké naděje jsou modernizovanou verzí příběhu Charlese Dickense, což je nám někdy dáváno až příliš najevo, zvlášť množství moderních elektronických songů hraničí až s bezradností. Někdy není na škodu zůstat klasický. Cuarónova režie je jinak pěkná, tedy, pěkná tím, že příliš nevybočuje ze standardů vlastních většině současných romancí. A pokud měla být Velká očekávání v nějakém smyslu „nadromancí“, musela se někde stát chyba, pravděpodobně v systému – pocit déjà vu byl místy příliš silný. Odůvodněme si to třeba tím, že se mistr teprve zacvičoval. 60% Zajímavé komentáře: k212, Faidra (20.12.2006)

Kvalitní obrazová podívaná upozorňující na Cuaronův styl a harmonii barev. Knihu jsem nečetl, ale pointa mě je celkem z filmu jasná pokud je filmový konec totožný s knižním. Herecký výkon mého oblíbence Ethana Hawkea je kvalitní a cameo role Roberta De Nira je trochu o ničem. Gwyneth Paltrow je konečně krásná a chápu Finneganův chtíč. Celkově jde o zajímavý počin, který se však na velikány bude dívat z odstupem. (05.10.2005)

Nevím, do jaké míry bylo alibistické na začátku připustit, že příběh nebude vyprávěný tak, jak se stal, ale jak si ho Finn pamatuje. Nicméně takhle si to přece u romantického filmu stejně všichni přejeme - aby odrážel bolest a krásu, ale neměl ten punc vyloženě syrové reality. Pak by jako žánr postrádal smysl. A je taky pravda, že feeling z tohohle filmu trumfne všechno ostatní. Možná to není dobře, protože ve mně zanechal emocionálně docela hlubokou stopu, a tak mám k němu ještě větší vztah, než by si samotným zpracováním zasloužil. Na druhou stranu i schopnost působit na divákovy pocity je kritérium. Navíc si nemyslím, že by to Cuarón nechal dojít až třeba k úplnému kýči. Nejvíc se mu blíží asi v dešťových scénách s Lubezkiho dominantní kamerou, které evokují cukrkandlovou Snídani u Tiffanyho (jen s rozdílem šeredně pytlovité devadesátkové módy). Ale proč ne, v první řadě je to romantický příběh o bolestivé lásce chudýho kluka k rozmarný femme fatale - což je z principu téma jak vystřižené pro to, aby jako kýč dopadlo. Mně se ale líbí, že dobré tři čtvrtiny filmu nemusí nikdo z hlavní dvojice promluvit ani jedno trapně klišovité slovo o podstatě jejich vztahu, a přesto z těch několika, někdy letmých, někdy dlouhých kontaktů doslova sálá veškerá chemie. K pomilování tělo Gwyneth Paltrow a psí oči Ethana Hawka jsou znázorněné na sto způsobů a přesně tak, aby promlouvaly beze slov a bez extrémů (vystačí si s náznaky). Relativita morálky i relativita pocitu smutku a štěstí jsou pak v tom druhém sledu podané spíš obrysově, nic, co by trhalo mozkové závity. A já to překousnu, protože ty sladkobolné pasáže jsou fakt perfektní. (15.12.2016)

Tento film je důkazem, že modernizovaná adaptace klasického románu může dopadkout skvěle . Nemá smysl příliš srovnávat s jinými, četnými adaptacemi, vedle Olivera Twista, snad nejadaptovanějšího Dickensova románu. Příběh má trochu nereálné, nepravděpodobně pohádkové prvnky, ale ty jsou složité adaptovat vždy, zejména když jsou notoricky známé. Příběh převedený do nedávné současnosti až překvapivě organicky funguje. Snad je to tím, že v dnešní době podivinství všeho druhu jen kvete a ulítlé, nereálné postavy můžou v dnešní době dostat věrohodnou formu. Film je vizuálně podmanivý, takže motiv posedlosti Estellou dostává velmi působivého, něžného vyjádření. Gwyneth Paltrow mi snad ještě nikdy nepřipadala tak půvabná a přiznám se, že postava, která mě vždy spíše rozčilovala, mě poprvé dostala prostě svou poetičností. (24.08.2007)

Více než práci Alfonsa Cuaróna, mi adaptace Velkých nadějí připomínala některé kusy Baze Luhrmanna. Ta častá přítomnost romantických magických momentů, odvyprávěných v působivých střihových montážích a zabalených do skvělého hudebního podkresu, mi dávala pořád najevo, že se dívám na něco výjimečného. Problém však vidím v tom, že Cuarón tyhle stylizované momenty střídá s těmi čistě realistickými a nijak skvěle to nefunguje. Velké naděje se tak pro mě staly rytmicky nevyváženým zážitkem, kdy jsem střídavě podléhal magii Lubezkiho obrazu a o pár chvil později se nudil. Problém ale nevidím ani tak ve filmovém řemesle či špatné střihové skladbě, jako spíš v dramaturgii scénáře. Neznám dobře Dickensovu předlohu, i tak ale cítím, že některé momenty jsou příliš kostrbaté, a že existují jen proto, protože vzhledem k předloze existovat prostě musí. Větší nezávislost na původním díle by tak podle mě mohla zážitku pomoct. I tak se ale jedná o ten druh filmu, který svojí atmosférou zanechává originální a trvající zážitek. 6/10 (28.03.2019)