Balada o sedmi oběšených

60 roky slovenského filmu, boli tým najplodnejším obdobím slovenskej kinematografie. Väčšina filmov vyprodukovaná za túto dekádu naozaj stojí za zhliadnutie a Balada o siedmich obesených je presne takým filmom. Film podľa poviedky Leonida Andrejeva previedol do filmovej podoby Martin Hollý - ktorý v ňom skĺbil presne tú bezútešnosť, úzkosť, strach a zúfalstvo aké je v značnej miere obsiahnuté aj v literárnej podobe. O postavách sa dozvedáme pomocou retrospektív, ktoré často krát slúžia aj ako spomienka, alebo predstava, ktorá zostáva nenaplnená, alebo nedokončená. Dostávame sa postupne do pocitov všetkých 7 odsúdencov, u ktorých dochádza k zmiereniu a na druhú stranu k neschopnosti zmieriť sa s osudom. Posledných desať minút má pre mňa rovnakú silu ako posledných 10 minút Kladiva na čarodejnice. Balada o siedmich obesených je rozhodne výrazným a čo sa týka štylizácie, kompozície a narácie veľmi zaujímavý snímok, ktorý vyčnieva z radu mnohých slovenských filmov, či už s podobnou tématikou, alebo s podobným prevedením. Veľmi silný zážitok, ktorý netrval tak dlho, ale ktorý si budem ešte dlho pamätať. (07.03.2012)

Zaujímavá atmosféra a veľmi dobre zvládnutý absolutný záver z odnášaním mŕtvol a kočmi prechádzajúcimi prašnou cestou. Bohužiaľ ma po celý čas iritovala hudobná stránka filmu...podľa mňa vysoko nezvládnutá vec. Polovicu stopáže tvoria flashbacky, ktoré mohli byť spracované aj lepšie. Z hercov by som vypichol iba Polónyiho. (29.10.2015)

Hollý obohacuje veľmi jednoduchý príbeh o retrospektívy a názory, prezentované často v komentároch postáv. Je jasné, ako to celé skončí, nepríde žiaden telefonát z vyšších miest, žiadna deus ex machina v hodine dvanástej. Ale je to práve či už formálne podanie, alebo efektívne navodenie existencionálneho strachu zo smrti, prečo je film tak vysoko hodnotený. Je jedným z najdepresívnejších slovenských filmov vôbec a to pri povedomí verejnosti o depresívnosti sk filmov všeobecne je čo povedať. Sympatické je, že sa Hollý s Vichtom nerozhodli umelo naťahovať na obligátnu hodinu a pol, film tak má spád a zároveň v ňom nič nechýba. (24.05.2015)

Hm...nenápadný TV film, který má v sobě, jen tak mimochodem, špetku Sedmé pečeti, míchanou s Kladivem na čarodějnice a díky talentu mistra Lišky, můžeme přisypat i Marketu Lazarovou. Film, který ve mně vyvolal skutečně silnou dávku respektu k tomu, co vidím a skutečně i prožívám. O tom, co jsem slyšel, snad ani nepíšu. Nepochopitelně geniální smysl pro melodii a sladění hudby s filmem zde náš skladatel dotahuje do nadpozemské podoby. Neuvěřitelnou hudbu NAŠTĚSTÍ dolaďují precizní záběry a snímání daných scén, které to, v určitých momentech, přesně takto potřebovaly. Dáme si do toho ještě trošku fantazijní či vzpomínkové reality, aby ta dějová linie nebyla zase tak přímá a hodíme tam v podstatě neznámé herce (výjimky pochopitelně jsou) kteří to zahrají s takovým citem, že mi to vážně hlava nebere. Film, který zde nemá ani obal...328 hodnocení (zatím). Všechna tato skromnost, v kombinaci s excelentností filmu, vytváří ojedinělý, pro mě skutečně nečekaný zážitek. Chtěli zabít či již zabili, a budou zabiti. Smrt čeká, je zde, stojí vedle....podává ruku. Už visí. Závěrečné odpuštění a smíření se s osudem, je pro mě jeden z vrcholů československé kinematografie. Dvojice Martin Hollý a Stanislav Szomolányi, pro mě tímto bez diskuze konkurují dvojici Herz - Milota. (03.07.2013)

Reportáž psaná na oprátce na ruský způsob podaná z pohledu pěti politických a dvou kriminálních delikventů odsouzených k nejvyššímu trestu. Výjimečně silná látka a výborné herecké obsazení. Poslední dny a hodiny před popravou, poslední slova a poslední loučení. Snad jen poněkud divadelní režie to lehce potápí do čtyřhvězdičkového hodnocení. Člověk se přímo sugestivně dostane do prostředí carského Ruska i s jeho pojetím spravedlnosti. Celkový dojem: 85 %. (23.03.2014)