Balada o sedmi oběšených

Mistrovské dílo, kde funguje naprosto vše. Již úvodní scéna černobílého snímku s jedoucím kočárem za doprovodu Liškových temných chorálů dává tušit celkové pochmurné ladění snímku. Místy téměř hororová atmosféra jakoby rezonovala s tíhou doby, kdy film vznikl. Netřeba připomínat, že tohle dílo muselo na dlouhých dvacet let zmizet. Jeho nadčasovost se týká jakékoliv doby. Ač sledujeme osudy skutečných vrahů, pro které je smrt jasným trestem, něco nás nutí se zamyslet nad osudy atentátníků mezi nimi. Maně se vybavuje ono: vražda tyrana není zločinem... Nikde není řečeno, že ministr je tyran nebo zástupce zločinného režimu. Přesto z osudů postav jakoby prosvítá, že toužily po lepším světě. Výtvarná kamera využívá skvěle barokního šerosvitu, všímá si detailů (průhledy skrze křišťálový lustr) i krásy Emílie Vašáryové. Balada. Zločin a trest. Ten nejvyšší - smrt. Je jen na divákovi posoudit, do jaké míry zasloužený. (17.02.2014)

Velice zajímavý počin slovenského režiséra Martina Hollého nabízí psychologický náhled do sedmi hlav, které se co nevidět budou houpat na provaze. Co se honí v myslích lidí odsouzeným k smrti, co je motivovalo k jejich činům, za které teď ponesou následky, utržky z jejich zatýkání, to vše naleznete v této hodinové adaptaci povídky Leonida Andrejeva, kterou rozhodně můžu doporučit ke zhlédnutí! A jen taková malá poznámka závěrem – Emília Vášáryová byla kus! :-) (05.02.2013)

Výborně uchopená předloha ve všech složkách - opulentní kamera, velmi sofistikovaná střihová práce přinášející několik velmi působivých momentů, mrazivá hudba využívající dětský sbor, oproštěné dekorace. I přes řadu formálních impulsů dílko působí neefektně a zcela přirozeně. Paradoxně pro mě byla jediným problémem sama předloha, různé přístupy ke smrti působily zajímavě, avšak snaha dodat jim psychologické pozadí byla poněkud zkratkovitá. Děj tak na mě působil rozklíženě až do poslední rozsáhlé scény popravy, jež byla doslova útokem na emoce umocněným jedinečným hereckým vkladem zúčastněných. Zde skutečné dílo dostálo své pověsti a nabídlo jeden z nej okamžiků československé tvorby let šedesátých. Zde už poněkud abstraktní charakter předchozích monologů a vizí dochází skutečného naplnění, stává se ryze citovou záležitostí, pochopitelnou jen v hlubinách prožitku. Oslavou lidství navzdory všem překážkám. Toto dílo muselo navzdory své drásavosti v době prvního (a na dlouhou dobu i posledního) uvedení působit velmi povzbudivým dojmem. (17.08.2011)

Film je vybornou psychologickou dramou do sveta odsudencov na smrt. Vsetci odsudenci si premietaju, co ich este caka pred smrtou. Na Relativne malom priestore sa odohrava psychologicka a dost depresivna smrst o tom, ako sa vyrovnat s odvekym nepriatelom ludskeho zivota.TO VSETKO JE DOTVORENE MRAZIVOU HUDBOU. Reziu Martina Obleceneho musim takisto pochvalit, tam niet co vytknut. Ale ako vrchol ceskoslovenskej kinematografie Baladu o Deviatich Obesenych zrovna tiez nevidim : co ja viem /predsa len u mna Vavrovo Kladivo a Herzov Spalovac su o medzistupienok vyssie/. 90 % (05.02.2013)

Smrtí může každý člověk zaplatit jen jednou. Působivou obrazovou formou, bez takzvaného poetického oparu, s jasným důrazem na silnou melodii Liškovu, natočený film o strachu, bolestech duše, o tom, že lidský život, třebaže nedokončený, má smysl, je-li uskutečňován svobodně. Tím, že jej tehdy, v době nanejvýš příznačné pro tento nevyslyšený apel, novodobí uzurpátoři svobody zapověděli, odsoudili se de facto k trestu nejvyššímu – k usvědčení sebe sama. (15.05.2022)