Tažní ptáci

Co napsat ke klasice ? Velké poděkování za výkon Brodskému, který se pod vedením Filipa zbavil své machy-"bróďovštiny"a předvedl dokonalé mistrovství,podle mě, se jedná o jeho životní roli. O sošku "Nymphe dorée" kterou obdržel Vlastimil Brodský za herecký výkon, jej připravil ředitel tehdejší Československé televize Jan Zelenka, který ji vzal k sobě do „úschovy“. Po roce 1989 Vlastimil Brodský napnul všechny síly aby se cena našla, ale nevypátral ji. 2020 (27.05.2010)

Z mého pohledu o něco slabší než první díl, který na mě zapůsobil nesmírně silně. Čistě subjektivně jsem měl pocit, že Menšík hraje úplně jiného člověka než v prvním díle a tento nepříjemný pocit mě provázel po celou dobu. Navíc v prvním díle byly scény, z nichž mě mrazilo, zde mě žádná scéna tolik nezasáhla. A chyběl mi oblíbený Vinklář. Přesto souhlasím, že se jedná o nadprůměrný televizní zážitek. (09.03.2017)

Oproti mnohem celistvějšímu Ikarovu pádu působí Tažní ptáci epizodičtěji, skoro až seriálově. Příběh se odehrává ve stálých konfrontacích, přičemž mimo Káru a Fendrycha (a snad ještě Karlíka) nejsou postavy hlouběji prokresleny a (personalizované) prostředí léčebny – a koneckonců i venkovního světa působí panoptikálně: role všech jsou předurčeny a jakýkoliv čin či chování se zdají být pouhou recidivou – osobnostní jednoznačnosti. Necelistvost prohlubuje i rozštěpení příběhu na dvě dramata, jejichž průnik je vzhledem k závažnosti jejich spojení, podán poněkud úzce: odbývá jej teatrální výstup polepšujícího se, po němž následuje nový pád. Menšíkovo a Brodského herectví je ovšem odzbrojující a nezbývá než litovat, že z třetího filmu zůstal jen scénář. Tažní ptáci jsou skvělí právě jen jako druhý díl trilogie, přechod od strhujícího počátku k jistě neméně děsícímu konci. Torzo. (21.02.2017)

Volné pokračování osudů lidí vyskytujících se kolem Káry, jehož vyobrazovaná situace v protialkoholní léčebně nedostatečně sekunduje prvnímu dílu a kvalita padá výrazně dolů. Dialogy již nejsou tak chytlavé a nové postavy nedodávají ději patřičnou atraktivitu. Bezprostředně nedochází k obratu ani po přenesení hlavní pozornosti na Fendrycha (Vlastimil Brodský). V závěru tedy divák tápe nad pointou, respektive stěžejní myšlence, která špatně podaná. (13.01.2014)

Na televizní film je to zcela nadprůměrný počin, navíc když vezmeme v potaz dobu vzniku. V pokračování příběhu pana Káry ustupuje Vladimír Menšík jako hlavní protagonista poněkud do pozadí a zdatně mu sekunduje Vlastimil Brodský. Zejména v úvodu filmu se jedná spíše o kolektivní pohled, který se pak střídavě i společně zaměřuje na tyto dvě ústřední postavy. Těžko říct, čí osud je pohnutější a hlubší. Vzniklo vynikající dílo, které je stále aktuální a stále udivuje diváky svým lidským pojetím. (19.05.2018)