Ikarův pád

Smekám a  nejen před panem Menšíkem. Tady ať vytáhnu z klobouku kteréhokoliv herce, byl vynikajicí. Navíc Hubačův scénář a skvělá dramaturgie. Menšíkovo ublížené filozofování dokonalé, stejně jako Řandův veskrze odporný švagr pokrytec. Dobrácký a milující Hanzlík či utrápená Hlaváčová, vše na jedničku. Ale hvězdičku k ní bych rád přilípl Regině Rázlové, její hysterák rozmazlené holčičky byl prostě úžasný. Sice zrovna téhle scéně se mi zdráhalo uvěřit (tedy její motivaci), ale i tak byla nezapomenutelná. Fantastická česká škola filmového umění. (11.10.2022)

Myslim, ze nebylo dostatecne ztvarneno Karovo piti, alespon ne tolik, jak se ve filmu resilo. Takhle a jeste mnohem hure pije kazdy "druhy" jouda. I cely den, ktery zacina vylitou vodkou do zachodu a pres synuv koncert, oslavu az po zranenou ruku ma radu trhlin... Co se tyce vztahoveho propletence, ten je vynikajici ve vsech smerech, stejne tak vykresleni kazde postavy, ktere davaji smysl. Herecke vykony jsou nadstandartni a kazdy herec svou postavu zahral vytecne. Razlova byla v 70.-80. letech velmi osobita herecka a typove marne hledam podobnou nasi herecku. Hezka hudba a zajimave interiery. (18.09.2015)

Velmi silný příběh o člověku, který je v pasti závislosti na tvrdé droze, alkoholu. Ničí svou rodinu, ničí sebe. Trapně je okolí, trapně je jemu -- když mu klesne hladina. Potom sám sebe dokáže hodnotit a pohrdat sebou, ale že by se měl léčit, to je těžký krok. Vždyť poslední ostrůvky vlastní osobnosti a hrdosti jsou ty, kdy prohlašuje a doufá, že to zvládne sám, léčení je pro něj poslední prohra. Díky civilnímu scénáři, který jde mimo jakoukoli teatrálnost (viděl jsem velmi nedávno americký Flight na totéž téma, se jmenovaným problémem), jsem nyní opravdu přesvědčen, že alkoholismus je nemoc a nikoli jen nekonečná řada lidských selhání. Že si ji člověk zavinil sám (pak už) nehraje roli. Nemám alkoholika mezi blízkými, ale tenhle příběh mi hnal slzy do očí. Menšík 100% a není co dodat, Hlaváčová 100% a trpěl jsem za ni. Oba dovedou hrát pouhou řečí těla, barvou hlasu, výrazem. Nepřehrávají, nevypadávají z role. Hanzlík skoro 100%, jedna z životních rolí i pro něj. Kdo mě překvapil velmi příjemně, Řanda, skoro 100% -- jsem zvyklý, že jeho roličky malých trapných padouchů jsou často schematické, primitivní. Zde hrál roli našeptávače hlavně po úvodu velice dobře. Inteligentní roli měl i Vinklář, fajn že nesklouzl k mentorování, skoro 100%. Jediná slabina filmu, Rázlová, mi dost nesedla. Když už ostatní hodnotím procenty, tak sotva 50%. Ještě k zasazení do doby -- cítím deziluzi a depresi z vrcholu normalizace, nicméně film velmi solidně potlačil povinné prvky reálného socialismu a je v něm jen velmi drobné a snesitelné tepání buržoazních nešvarů (rozuměj Řandy). Za mě snad úplně nejlepší televizní film mé rodné země. (05.05.2013)

Vrátila jsem se k tomuto snímku po mnoha letech, chtěla jsem vidět Janu Hlaváčovou a Vladimíra Menšíka, zafungovalo to na mě úplně stejnou silou a s drtivým dopadem jako tenkrát, k tomu jsem ten závěr dnes večer proslzela.. Jedná se o výborné rodinné drama o alkoholikovi, který si myslí, že „to“ ovládá a přitom už „to“ ovládá jeho.. Pochvalu zaslouží všichni zúčastnění, Jana Hlaváčová v roli ztrápené manželky dojemná, přesvědčivá, milující máma, Vladimír Menšík jako Kára (i jako kára) fantastický, to je pastva pro oči, věřím mu každé gesto, každý pohyb, každý pohled.. Smutně krásné pokoukání + nádherná hudba, nad hodnocením nemusím přemýšlet.. (15.01.2024)

Menšík i Hanzlík jsou legendy českého filmy a tady znovu suveréně dokazují svoji velikost. Film mně byl doporučen vylečeným alkoholikem, který ovšem seděl znovu u piva, a tak  jsem se těšil na komornější a starší verzi Úsměvů smutných mužů. Bylo to ale něco trochu jiného a já se nudil. Zkrátka na dnešního diváka to bylo prostě málo surové a film si mě nezískal. (09.12.2023)