Na stříbrném glóbu

"Jsme poslední, kteří si udrží moc, nebo první z těch, jež jsou bezbranní?" První den s tímto filmem jsem se chtěla zabít. Myslím, že je to celé stavěné tak, aby to totálně rozložilo mysl diváka. Já se opravdu musela dívat na fotky svých milovaných, abych se vrátila zpátky do svého těla. Ale miluju to. Zbožňuju ten způsob, jakým je film sebevědomý, jak cíleně používá ty nejosobitější prostředky, aby vytvořil tu nejsugestivnější možnou vizi. Tohle je film. Tohle je autorství. "Ne, ona není chorá. Je jenom obětí vítězství touhy nad rozumem." ♥♥♥ (08.10.2011)

V první řadě bych vynechal všechny ty dohady z textu distributora o tom, co by kdyby. Samotnému filmu tím nepřilepší, pouze přilákají spoustu diváků zcela mimo cílovou skupinu. Z tohoto filozofického sci-fi podobenství by se žádný velký kult určitě nemohl stát, ani kdyby stihl spatřit světlo světa dřív, než první díl Hvězdných válek, stejně jako vyloženě kultovní záležitost nikdy nevzešla ani z Tarkovského Solarisu (1972), protože jde o vysoce artová díla na poli sci-fi žánru, jaká s onou Lucasovou vesmirní fantasy ságou (ať už máte na SW jakýkoliv názor) moc srovnávat nelze. V rámci své kategorie si Żuławského dílo ve výsledné podobě navzdory opožděnému dokončení určitě pozornost zaslouží... Říkal jsem si škoda, že Żuławski nepřišel v rámci průvodní formy ještě s větší invencí a místo faktů o nedokončeném filmu nezvolil na úvod a závěr jiný rámec, díky jakému by divák ani nemusel během sledování tušit, že se jedná „jen“ o torzo. Vzhledem k tomu, že jedna z postav na planetě má neustále zapnutou kameru a velmi často sledujeme dění zachycené právě z její záběrů, se tady podobný nápad i přímo nabízel. V tomto směru potenciál zůstal mírně nevyužitý, ale nakonec po skončení filmu musím říct, že i v oné rovině trochu „jiného found footage“ se mi Na stříbrném globu dost zamlouvalo a líbilo včetně závěrečné myšlenky o „šlechetných dramatech našich životů, doprovázených vítězstvími i porážkami,“ která osud samotného filmu velmi pěkně propojila s jeho obsahem. Po filmařské stránce obdivuhodné dílo mě naplno vtáhlo syrovou atmosférou uprostřed planety na první pohled podivné, ale ne zas nepodobné té naší Zemi, a již zmíněnou nesmírně dynamickou kamerou, díky níž jsem v nejedné scéně nabyl z dění dojem autentického prožitku.                                                  * * * „S vírou je konec, teď začíná realita...“  Původně jsem se děsil stopáže, ale nakonec mi ty dvě a půl hodiny dokázaly slušně uběhnout, nepustit... a znepokojovat a fascinovat a znepokojovat... Uprostřed dění plného lidského běsu a někdy až teatrálně expresivního herectví s odkazem směřujícím k antické tragedii padalo tolik silných výroků a podnětů k zamýšlení, až jsem všechny ani nestačil pořádně vstřebat a pocitově mě ve spojení s bezmocnou krutostí lidstva na planetě dost rozložily. Pocitově náročná, přesto silně magická záležitost, které nakonec po menším váhání tu 5. hvězdičku za tu nevšední působivost věnuji, ale asi budu časem potřebovat opakované zhlédnutí, než mi dojdou všechny konotace vícevrstvého snímku. A když už jsem zmínil sovětský Solaris, kde mě (mimo řady jiných scén) fascinuje cesta futuristickou dálnicí, tak v tomhle polském sci-fi opusu na mě podobně hypnotickým účinkem působila (na pozadí vyprávění o přípravě k odletu raketou) dlouhá scéna se zástupem lidí cestujících jakýmsi tajemným eskalátorem do neznáma. [90%] (12.10.2021)

Pseudofilozofický blábol plný expresivního herectví a found footage záběrů, kde kamera zběsile pobíhá po scéně a herci hystericky vykřikují repliky stylu „pravda je to, co říkáme!“, „svoboda je v nás!“, "moje sílo, proč jsi mne opustila?“ a podobná moudra, bez nichž bych jinak neusnul a život bych už nikdy nepochopil. Co je mi platné, že se realizací byly problémy, že šlo o nákladný projekt apod., když celkově to nedává smysl, odnikud nikam nejde, scény by se klidně mohly zaměnit, a ani to řekněme surrealistické pojetí se nijak nevyvedlo. (28.07.2014)

Toto bol pre mňa zatiaľ ten najnáročnejší film aký som kedy videl. Toľko poetiky, filozofie a neuchopieľného deja som ešte, hádam, ani nezažil. Bola to báseň, s mnohými existenciálnymi múdrosťami, ktoré by som si radšej prečítal v čisto poetickom spracovaní ako pozeral na tak nepochopiteľné výjavy. Významný Poľský režisér Andrzej Żuławski, pre mňa známy filmom POSSESION, ktorý bol v Veľkej Británií zakázaný a umiestnený do vyše sedemdesiatky zakázaných video nasty. Ale pritom to bol nemierne silný poetický, surrealistický film, ktorý existenciálne poukazoval na konflikt, rozpad a rozklad vzťahu.. Snímka je tak psychicky ťažká, že hlavnej predstaviteľke trvalo niekoľko mesiacov, kým sa zbavila traumy z natáčania.... Ale vráťme sa späť k tomu to sci-fi, sa rozhodol, že nakrúti toto monumentálne sci-fi o kolonizácií iných planét, avšak režim mu prekazil jeho plány. Film sa nakrúcal ešte v 70´s rokoch, kým svoju skazenú ruku k dielu nepridali aj komunisti a tým, že snímka obsahuje nespočet veľa odkazov na kresťanstvo a vieru, bolo jasné, že im to v momente pretrhnú. V roku 1977 sa zastavilo natáčanie, všetky rekvizity im zobrali a zničili. Film sa ako tak dokončil, teda boli poskladané fragmenty, až v roku 1988. Prázdne miesta ktoré neboli dokrútené, sú pozliepané zábermi z mesta Krakov a iba okomentované režisérom. Ale tak či onak.. Myslím si, že ani to by tomuto kúsku nepomohlo, pretože je tak nezrozumiteľný, že sa na to nedá pozerať 2 hodiny v kuse.. Monotónne zobrazovania tých istých priestorov a pláží, stagnujúci posun, nezrozumiteľné rituály a celí dej, diváka iba uspávajú. Na jednu neobývateľnú planétu stroskotá vesmírna loď. Prežijú iba traja astronauti, žena a dvaja muži... Možno traja No a z nich sa zrodí celá obrovská kolónia ktorú sledujeme niekoľko storočí... A možno to tak nie je. Neviem. To sa s toho nedá pochopiť, keďže v rozhovoroch iba recitujú nejaké životné múdrosti a každou ďalšou minútou, je ich tam viac a viac. Množia sa ako králiky. Ak som správne pochopil ústrednú myšlienku, prišiel som na to vďaka záverečnému ukrižovaniu, tak tá znie, nech sa ľudské plemeno dostane, do hociktorej časti vesmíru, jej osud a bremeno sa bude opakovať stále. Náročné ale rozhodne som si to nevychutnal, tak ako som čakal.. Bohužiaľ (14.07.2015)

Na striebornom glóbe sa dá objektívne zhodnotiť a okomentovať až po tom, čo ho človek vidí minimálne dvakrát a pre istotu si stopuje film v momentoch, v ktorých sa potrebuje pristaviť pri ďalšej filozofickej úvahe nad zmyslom života a podobne. Alebo by bolo najlepšie si prečítať scenár, kde sa môžete ľubovoľne zamýšľať aj hodinu nad práve prečítanou replikou a zistiť jej význam. Ide samozrejme o intenzívny vizuálny sci-fi zážitok, ktorý zapadá viac do konca sedemdesiatok než osemdesiatok, takže áno, je škoda, že film nevyzerá presne tak, ako Žulawski chcel. Žeby ale v takom prípade išlo o poľskú Vesmírnu odyseu si nemyslím, stále ide o výrazne autorský a divácky málo prístupný art. (19.03.2023)