Velké nic

Výborný dokument, který ještě s příbývajícími roky bude nabírat na významu, až budeme postupně zapomínat, jak šílená to byla doba. Spousta jemného humoru. Jediná výtka je, že některé méně zajímavé osoby jsou tam zbytečně dlouho (hlavně tedy Vachek, 20 let se úspěšně vyhýbám jeho filmům a pak mi ho Klusák propašuje sem :( ) (26.03.2023)

Vůbec jsem se na tenhle dokument nechtěl koukat, protože kdykoliv slyšim slova jako covid, očkování, testování, opatření, rouška, respirátor, konspirátor a podobně, tak se ve mně vaří krev. Vůbec nemám chuť si tu dobu, kdy se Babiš pasoval do role diktátora a společně s blbečkem v červený mikině nám zavedli skoro na 2 roky koronavirní džihád, připomínat. Ale z nějakýho masochismu jsem se nakonec na dokument podíval. Dneska už se člověk tomu i zasměje, když třeba sleduje záběr na nudisty v rouškách. Nebo jsem se musel smát, když tam nějaký krávy smrtelně vážně prohlašujou, že zachraňujou svět tim, že šijou roušky. Teď to je k smíchu, ale tenkrát vás přesně tenhle typ lidí napomínal někde v obchodě, že nenosíte roušku. Jinak ze strany opačnýho tábora si museli vybrat zrovna Peterkovou, aby to jako vypadalo, že odpůrci opatření jsou úplný magoři a dezoláti. Ale další roky nakonec ukázaly, že tzv. dezoláti měli v hodně věcech pravdu. Jinak já jsem opatření nedodržoval, účastnil jsem se i několika dezolátských protestů a očkovat jsem se samozřejmě nenechal. Zajímavý je, že v letech 2020 a 2021 mi za to lidi nadávali a přáli mi, abych chcípnul na covid. V roce 2023 mi každej tvrdí, že se choval úplně stejně. Jinak nevim, za co tady dávat hvězdy. Snad hvězdu za toho vožralýho bezďáka, co se někde na ulici válel po zemi, ale problém byl v tom, že mu během toho válení v hovnech spadla z xichtu rouška. (22.09.2023)

(89/2023) / Vít Klusák, stálica českej dokumentaristiky nelenil a využil príležitosť ktorú ponúkol covid. Mne sa to ráta, tá odvaha, a ktovie, do istej miery možno aj z núdze cnosť. Priznávam, čakal som možno viac. Viac emócií predovšetkým, aj keď rozumiem, že je to s ohľadom na možné zbytočne dojenie sĺz kontraproduktívne. Film ponúka celkom pestrú mozaiku od pacientov, cez lekárov až po obskurne postavičky ktoré sa snáď všade vyrojili po pár mesiacoch pandémie. Miestami zábavné, ale ničím výnimočné spracovanie, v ktorom sa celkom rozumne použila čb farba. Za pozretie to asi ale stojí. (6/10) (05.12.2023)

Za levicové vlády byla pandemie téma číslo 1; cestování mezi okresy, návštěva restaurace trestným činem. Za pravicové covid neexistuje. Přitom epidemická situace je +- stejná. Jestli covid v něčem zazářil, tak v tom, jak nám ukázal, že interpretace reality je něco velmi žonglovatelného. Tím z nás sňal břemeno bezbřehé důvěry v demokracii. Jako společnost jsme trochu zešíleli = osvobodili se. I proto tu teď pobíhají lunetici typu Legitimní věřitelé české republiky a podobní. Pro mne osobně ztratila demokracie funkcionalitu, tento myšlenkový konstrukt je stejně neživotný jako komunismus. Už věřím jen v evoluci a bohyni Eris. (20.09.2023)

Zajímavá sonda / náhled do covidového období z pohledu různých odvětví a různých typů lidí. Od čipovacích konspirátorů, až po zdravotníky v první linii. Nezvykle na Klusákovu tvorbu, nenese Velké nic žádné poselství. Divák si v tom najde své, což je na jednu stranu brilantní dokumentární tah, protože každého z nás Covid zasáhl jinak. Mě osobně byla nejsympatičnější a lidsky nejbližší operní pěvkyně ala Peňačka. Působilo to na mě trošičku vlekle a ten černobílý formát mi tolik nesedl. Věřím, že až si tenhle covidový dokument pustím za pár let, půjdu možná s hodnocením nahoru. Teď je to na mě dost možná "ještě moc čerstvé." __ (Bio Central, Hradec Králové) (27.03.2023)