Velké nic

Paródia na ľudskú rasu. Ono by to bolo aj celkom vtipné, keby to nebola skôr tragédia, ktorá krásne s nadhľadom celej verejnosti nastaví zrkadlo, aby sme všetci krásne videli, akí sme neuveriteľní dementi. Inak mimochodom, hm-hm .. aby som teda nezabudol .. neviem či viete, aleeee - Covid už "(NE)existuje" (zrkadlo). (11.08.2023)

7/10. Ze začátku na můj vkus až moc dlouhých záběrů a částí, kdy autoři sledovali prodavačku/opěrní pěvkyni mi nepřišly jakkoliv přínosné. Postupem času se ale krásně ukázaly všechny extrémy této doby s naprosto skvělými záběry okolních vylidněných měst (holub s chlebem na sobě byl TOP) a rozhovory respondentů (někdy člověk nemůže uvěřit tomu, co někteří lidé dokážou vymyslet za konspiraci). Zároveň zde vidíme zrození české dezinfo scény v čele s Peterkovou a 2 esy: Patrikem Tušlem a Tomášem Čermákem. Jedno kvítko lepší než druhé - jeden odsouzený a druhý na útěku před policií a mezinárodně hledaný. Tento snímek bude rok od roku bizardnější a zajímavější. Už teď se těším na další výlet do let 2020-2022. (21.09.2023)

(89/2023) / Vít Klusák, stálica českej dokumentaristiky nelenil a využil príležitosť ktorú ponúkol covid. Mne sa to ráta, tá odvaha, a ktovie, do istej miery možno aj z núdze cnosť. Priznávam, čakal som možno viac. Viac emócií predovšetkým, aj keď rozumiem, že je to s ohľadom na možné zbytočne dojenie sĺz kontraproduktívne. Film ponúka celkom pestrú mozaiku od pacientov, cez lekárov až po obskurne postavičky ktoré sa snáď všade vyrojili po pár mesiacoch pandémie. Miestami zábavné, ale ničím výnimočné spracovanie, v ktorom sa celkom rozumne použila čb farba. Za pozretie to asi ale stojí. (6/10) (05.12.2023)

Strašně jsem se na to těšil - abych byl o to víc zklamaný. Tu černobílou kameru, která mě veskrze jen otravovala a přišla zbytečná, bych ještě přešel, ale nedokážu prostě pochopit, proč je to celé tak nesnesitelně nudné a banální. Až na pár lepších momentů (jako např. telefonát lékaře s pozůstalým po mrtvém na Covid-19) ten dokument nepřišel absolutně s ničím, co by člověk sám nezažil nebo ještě neměl v živé paměti (nelze se ubránit dojmu, že od těch událostí uplynulo zatím málo času, abychom od nich měli dostatečný odstup), a tak mě všechny ty dlouhé záběry na prázdný Staromák nebo Karlův most v čase lockdownu jen k smrti nudily, protože tímhle jsme přece žili před 3 lety, a to tak dlouho a intenzivně, že připomínat si to mě dnes vlastně už jen obtěžuje. Celkem zábavné je sledovat tu bláznivou Peterkovou nebo poslouchat názory Vachka, který už měl smrt na jazyku, ale jinak jsem zde skutečně postrádal nějakou přidanou informační hodnotu, abych si z toho odnesl něco víc, co jsem dosud neznal nebo co by mi nějak otevřelo oči. Naopak jsem se spíš utvrdil v tom, že v r. 2023 mi téma covidu přijde jaké strašné passé a nikoho to podle mě už nezajímá. (24.07.2023)

Čekala jsem v tom víc humoru a nadsázky. Přitom mi to přišlo spíš jako sestřih odpoledních zpráv. Chyběla mi data, možná větší vhled do politické situace. Vyhrocené příběhy např. z pohostinství nebo porodnictví. Nejvíc bych to přirovnala k domácímu fotoarchivu - ten, kdo to prožil to spoustu věcí připomene, ale když se na dokument podívají naše děti nebo cizinec, tak nepochopí souvislosti. (22.04.2024)