Challengers
Súperi
Challengers
Challengers
Challengers
Challengers
Režie:
Luca GuadagninoScénář:
Justin KuritzkesKamera:
Sayombhu MukdeepromHrají:
Zendaya, Josh O'Connor, Mike Faist, A.J. Lister, Naheem Garcia, Hailey Gates, Nada Despotovich, Bryan Doo, Mary Joe FernandezObsahy(2)
Ve filmu Rivalové od vizionářského režiséra Luca Guadagnina hraje Zendaya roli Tashi Duncanové, bývalé tenisové šampionky, která se stala trenérkou, jež se neštítí své hry na kurtu ani mimo něj. Manželství se šampionem, který je těsně na konci své kariéry (Mike Faist), Tashiina strategie na manželovo vykoupení nabere překvapivý směr, když se musí postavit vymydlenému Patrickovi (Josh O'Connor) - svému bývalému nejlepšímu příteli a Tashiině bývalému příteli. Jak se jejich minulost a přítomnost střetávají a napětí stoupá, Tashi se musí sama sebe ptát, co bude stát vítězství. (Vertical Entertainment)
(více)Recenze (139)
Film samotný mě moc nebavil. Byla to taková zvláštní vztahová romance mezi trojkou tenistů a i trocha toho tenisu tam byla. Tedy fanoušci tenisu a Zendayi budou spokojeni. Já byl ale spokojen úplně s něčím jiným, a to s režii, kamerou a hudebním podkladem. Ta kamera byla ale něco úžasného. Některé záběry jsem si i přetáčel zpět, což se děje u mně spíše naopak, kdy většinou přetáčím vpřed. Panu Sayombhuovi Mukdeepromovi tleskám, jak si s tím vším dokázal pohrát. 70% ()
Do osemdesiatkového techno zlatista upečené audiovizuálne hody a snáď najlepší film zo športového sveta. Ever. Luca je kráľ EQ a neverbálnej komunikácie, vďaka čomu dostávame jeden z najlepších a najsilnejších záverov. Námet v podstate o h***e, ale a z toho h***a sa tu upletiol bič, ktorý ma bude šľahať ešte viac ako ten parádny soundtrack Rossa a Reznora. Super. ()
Jedna hvězda za válcující Zendayu, druhá hvězda za skvělou hudbu od Trenta Reznora, a třetí, protože jsem se dobře vyspal a ten námět není úplně blbej. Bohužel, to je vše, co je dobré na tomto filmu. Hlavní problém spočítá v nezvládnutem tempu a stopáži. Snímek dalece přesáhl svoje uvítání a to o dobrou půl hodinu. Chaotické časové skoky jsou jedna věc, ale zoufale nudný slow-motion zoomy jsou věc druhá. Těch bylo v poslední čtvrtině filmu zhruba tolik, jako v legendárním sketchi Dear Sister s Shia LaBeouf od The Lonely Island. Tenis mi nic neříká, ale jeho záběry mi nevadily, i když jich bylo víc, než je zdrávo. Záběry letícího tenisovýho míčku do kamery si ale fakt mohli odpustit. Cuknul jsem sebou nepříjemným pocitem tak pětkrát. Tohle mi stačí na TikToku, v kině je to docela trapas. ()
Mně Rivalové moc nesedli. Stopáž až moc dlouhá, hlavně spousta dlouhých zpomalených záběrů v hlavním zápase. Milostný trojúhelník byl ok, ale chování Zendayi jsem občas nechápal a Josh O'Connorův poloúsměv mi už lezl na nervy. Také monotónní hudba po celou dobu nebyla nijak příjemná, chtělo to trochu změnu za mě. Aspoň zde byla občas zajímavá kamera a Zendaya klasicky dobrá. Průměrný film, ze kterého šlo vydat více, ale celý je vlastně o 2 slintajících klucích. ()
Nasrat, šest hvězd. Luca Guadagnino je bůh. Denní můra ambivalence, vztahových hamounů zvlášť. Nenávidím ho. Miluju ho. Je to nesnesitelné. Jsem vyčerpaná. Já už si nikdy neodpočinu. ()
Třetí film ze šesti byl příjemným překvapením. Zendaya si střihla perfektní roli až příliš ambiciózní potvůrky a dost jí to svědčilo. Líbilo se mi tenisové prostředí, hodně zvláštní hudba a hlavně prďácký tělo Zenday. Pasáže s jejím odhaleným tělem jsem si užívala víc než by bylo zdrávo. Styl vyprávění byl vcelku originální a nedostala jsem šanci se v ději jakkoliv ztratit. Tenis dostal v tomto dramatu o milostném trojúhelníku dost místa, a tak jsem vrněla blahem. Slabší 4 hvězdičky. Přeci jen už mě na konci přestávalo bavit sledovat nekonečný kolotoč zahýbání a hrátek s city. ()
Má velká očekávání se naplnila, dokonce až přeplnila, a dostáváme nejlepší film roku 2024! Alespoň nejlepší do té doby, dokud ho nepředčí nějaká pozdnější pecka letošního roku jako nový Alien. Ale myslím si, že se Rivalům, už žádný snímek nevyrovná. Přesto, že se může zdát, že trailer řekl hodně, nechává si své nejlepší zbraně až do akce. Bombastický hudební soundtrack, který neodmyslitelně doplňuje veškeré, zvlášť ty tenisové, scény, senzační kamera, která nabídne nespočet úhlů a možností a vtáhne vás až na tenisový kurt (doslova!), a v neposlední řadě profesionální herecké výkony, které jsou zárukou kvalitní podívané: to vše a více právě Rivalové nabízí. U žádného filmu jsem nebyl tak dlouho napnutý. Nikdy mě tenis nebavil tak moc. Kdo by čekal, že spatřím tak složitou romantiku. Zážitek v sále byl rozhodně silný, věřím, že silnější, než kdybych to sledoval doma, proto určitě doporučuji do kina zajít, protože tam jsem se zarýval nehty až do sedačky. Jediné, co bych filmu vytkl je, že v pár pasážích lehce nudil a možná jako celek může působit překombinovaně. Vyhodnocení: Poslední tenisová scéna je absolutní peak kinematografie ()
Sportovní bijáky nemusim, takže většina tenisovejch sekvencí mě nebavila a moc mi nakonec neřek ani ten milostnej trojúhelník nebo hodně pomalej způsob vyprávění. Nechápu, proč bylo nutný tuhle báchorku a dvou bisexuálech a jedný manipulativní buchtě vyprávět dvě hodiny. Hodinka a půl by podle mě bohatě stačila, jelikož nějaký scény byly zbytečně dlouhý a u extrémního slow motion finále už jsem skoro usínal. Dalšim problém pro mě byly hlavní postavy, kdy ani jedna nebyla (natolik) sympatická, abych jí nějak fandil. Audiovizuál byl možná originální, ale k jednotlivým scénám se málokdy hodil (hudba téměř nikdy). Druhá slabší hvězda za zajímavou kameru a moji trpělivost, že jsem něco tak nudnýho zvládnul sledovat až do konce. ()
Rivalové pro mě byli jeden z těch snímků, u kterého jsem doufal aspoň v solidní nadprůměr, ale místo toho jsem dostal velikou pecku. Postavy tu jsou naprosto skvělé, za což může hlavně skvělý příběh filmu, díky kterému u postav chápete jejich rozhodnutí, které je dost podpořeno vizuálním vyprávěním. Nejvíc ale smekám u výběru hudby, protože ne jen že ta hudba dobře zní, ona i podkresluje emoce postav. Největší překvapení pro mě ale bylo, kolik napětí a emocí film má, ikdyž film pro mě neměl vyloženě scény u kterých bych brečel, tak jsem u těchto scén naštěstí nebyl emočně plochý. 9/10 ()
Skvělý film. Opravdu velmi povedený. Velice mě překvapil hlavně tím, jak je komplexní vlastně po všech stránkách. Ať už příběhově, kdy se sice jeví jednoduše (resp. ve své podstatě je prostý), kdy sledujeme dva tenisty, dva kamarády od mládí, kteří bojují v tenisovém zápase o vítězství v podobě krásné ženy, kterou chtějí mít jen pro sebe. Ale způsob jak nám je tato zápletka vyprávěna je výtečná. Pomocí flasbacků se vracíme do minulosti a zjišťujeme, jaký jejich vzájemný vztah, tak zejména sympatie každého z nich k vytoužené dívce. Flasbacky nejsou samozřejmě nic nového ani převratného, ale tady naprosto přesně přecházejí do osudového střetnutí v současnosti, čímž vzbuzují dané napětí. Navíc charaktery obou hlavních mužských postav jsou výborně napsány a jsou jako oheň a voda, jak ve snímku přímo zazní. Jeden profesionální tenista, který vyhrává velké turnaje, má za sebou početný tým, vydělává v reklamě, ale také muž, jenž poztrácí potřebnou výbušnost a určité nadšení jak v tenise, tak i ve vztahu. A druhý tenista, který si naopak hraje na profesionála, přitom obráží malé turnaje, nemá peníze, za to má velké sebevědomí a horkou krev. A mezi nimi svůdná žena, bývala tenistka, jenž nyní dělá trenérku jednomu z nich a zároveň je jeho manželkou, které ale také chybí jiskra a vášeň u něj, a proto chce zase toho druhého. Rovněž obsazení hlavní představitelů se povedlo na jedničku ať už Josh O'Connor jako Patrich, Mike Faist v roli Arta, a nebo zvláště v tomto případě velmi atraktivní Zendaya jako Tashi, odvádějí báječné výkony. Co však snímek ještě vylepšuje je to, jakým způsoben je natočen. A to především ve snímání tenisu, kdy kamera je vedena z různých úhlů, perspektiv, využívá detaily i zpomalené záběry. To vše vyvolává napětí a také pocit jako bychom byli přítomni na samotném kurtu a byli součástí jedné či druhé strany, což nejvíce pocítíme zejména ve vzrušujícím a gradujícím finále snímku. Navíc, když do těchto, ale jiných vypjatých chvil buší intenzivně laděná hudba, která je dokonalá, prožitek je ještě umocněn. Nemám filmu vlastně, co vytknout, proto klidně dám za plné hodnocení. ()
Film z prostredia tenisových tvorcov odohrávajúci sa aj v rôznych časových pásmach (obdobiach), kde dvaja kamaráti zápasia medzi sebou a medzi nimi je aj žena ,ktorú spoznajú v minulosti obaja naraz.Film je doplnený aj dobrou trance tanečnou hudbou 3* ()
Stylistické postmoderní cvičení mezi tenisem a sexem, které lehce vzruší, ale nepřesvědčí.(50%) ()
I když tenis moc nemusím. Nedívám se na něj. Tak, tady ve filmu je dobré se podívat. Pěkně vypravěčsky a dost pěkně milostný trojůhelník v hereckém triu. Herecké obsazení dobré, Zendaya dobrá volba. 70% ()
Guadagnino je jinej vesmír. Vstyčený prostředníček úplně všem, kdo čekali romantickou komedii se Zendayou. Nehoráznost ve své jinakosti, démonickém snímání, režijními nápady a Reznorem s Rossem, kteří tím intenzivně dunivým technem musí všem totálně vyjebávat mozek z hlavy. Na konci Rivalů jsem se jen bezostyšně usmíval a byl rád. Miluju to! 9/10 ()
MASÍVNE. Ubehla už hodina, čo som odišiel z kina, stále som v tranze. Tenis a dialógy ako bojové pole neverbálnych guľometov - tempom svojej streľby postupne zostupujúcich hlbšie a hlbšie do intríg dopletených charakterov - až do ťažko vydretého finále, kde Guadagnino sníma kurt z podhľadu, akoby bolo bojové pole konečne čisté, pripravené na poriadnu hru tenisu. Ústredná trojica je dokonalá a Reznor s Rossom si furt šéfujú svoju ligu. Podľa mňa jeden z najlepších filmov tohto roka. ()
85 %. Rivalové jsou asi první tenisová tříhra, kterou jsem kdy viděl. Intrikářská a nečekaně civilní vztahovka s náznaky schematičnosti, ale jistě ne povrchnosti. Emočně brnká spíš občas, především prostřednictvím zničených raket… Silnou stránkou Guadagninova výtvoru je však řemeslo jako takové. Nápaditá výstavba narativu, kompozice scén a celková idea členění přitom zůstává maximálně divácká i pro ty, kteří jdou naslepo. Snímek nenudí, je dost vtipný (hlavně v prvním setu) a tu více, tu méně explicitní náznaky homosexuality spíše ironizuje. Soundtrack už duo Reznor/Ross udělalo zdařilejší, zvláštně to sem ale sedí a občas to připomíná nějakou sportovní arkádovku ze superher. Závěr je sice vcelku prohlédnutelný, každopádně zvládnutý s hezkými odkazy. Osobně velké a příjemné překvapení. Škoda toho českého překladu… ()
Ač se neřadím mezi sportovní, natožpak tenisové fanoušky, Rivalové mě zaujali už od prvních minut. Přestože je tenis ústředním tématem, velká část stopáže se věnuje vykreslení vztahů mezi postavami a vylíčením jejich propletené historie. A dělá to nadmíru dobře. Každý z hrdinů má své klady i zápory, motivy i charisma. Všichni tři podávají grandiózní výkony, a to jak samotném kurtu, tak mimo něj. A že je na co koukat zasvěcení jistě potvrdí. Stejně tak, jako se pozice míčku na hrací ploše střídá zleva doprava, patřičně se tomu přizpůsobuje i tempo a obsah vyprávění úzce propojené se sledovanou hrou. Stylem, nápaditou a inovativní kamerou (která mě osobně svou hravostí hodně bavila), vizuálem, dobře vystavěným scénářem nebo pulzující energickou hudbou snímek mile překvapil a dal vzniknout novým nárokům, jimiž lze daný žánr natočit. K dokonalosti by přispěla lehce kratší stopáž a eliminace jistých ne zcela logických rozhodnutí. I tak jsem při finálním tiebreaku ani nedutal a s očima přikovanýma na plátno čekal na rozhodující úder raketou. Ano, i to dokáže v antisportovním člověku sexy drama Rivalové po dvou hodinách vyvolat. A jsem za to rád. 4,5/5* ()
Nestačím se divit hodnocení. Průměrnější film snad natočit ani nelze. Oba mužští protagonisté jsou totálně nudní, nehezcí, bez špetky talentu. Zendaya má sice postavičku jak lusk (vzpomněl jsem si na krásnou Srbku Anu Ivanovič), ale z jejího hraní si taky nesednete na zadek. Určitě je ale z hlavního tria nejzajímavější a nejlepší. Divné jsou přechody mezi různými úhly kamer. No a nejhnusnější bizár je hudba. Trapná a bezduchá. Hraje vždy v nesprávný moment. Je to až neskutečné, jak tohle může někdo zprasit. Místo, aby atmosféru zhustila a napnula (což byl beztak účel:), tak daný okamžik strašně shodí. Nerozumím. K příběhu se vyjadřovat nemá ani cenu. A ten závěr?! Roll me over & fuck me sideways. Buďte rádi za 3 hvězdy. Wimbledon si tady tu slátaninu natře na chleba tam a zpátky! Edit: Fuck off, ani průměrné to není. A ten signál s raketou aka píchal jsem tvoji starou byl očekávaný. A žalostný. Dnes se prostě pleská nalešťené bídě. Ani bych se nedivil, kdyby mi zítra někdo řekl jaký majstrštyk to je:) ()
Guadagnino prostě preferuje formu. Skvěle natočený scény střídaný nudnýma, nesmyslný časový skoky a podivná dějová linka. To všechno podmáznutý techno trackama od Reznora a Rosse. ()
Neskutečná sračka. Postavy bez vývoje - jak začnou, tak skončí. A vy se díváte přes 2h na tenis, který má být vším, vzrušením, symbolem, metaforou toho, co se děje se třemi postavami vedle toho. Jenže se to nějak nepodaří, děj se neděje, už jednou zmíněná sošnost postav k smrti nudí, a tak musíte velice záhy akceptovat, že tvůrci vytlačili jen pouhopouhý hovno. Navíc jeho smrad, barvu a tvar víte dopředu, takže vedle hnusu ještě strašná nuda. U některých zpomalováků či rádoby dramatických Reznorových kousků si pak máte chuť už vyrvat střeva z břicha. Světozor na konci potlesk - jak jinak. ()
Související novinky
Luca Guadagnino chystá další hvězdně obsazené filmy
Italský režisér Luca Guadagnino (Dej mi své jméno) je tvůrce, který umí rozvířit mnohdy příliš stojaté vody současné kinematografie. V posledních týdnech brázdí kina jeho tenisový snímek Rivalové,… (více)