Čung_E

Nic moc teda, slabota. Lepší se podívat na něco skutečně JK, ne od NF. Nápad dobrý, ostatní dost pokulhává. Postavy ukřičený, přehrávající, nesympatický. Především jedna z hlavních ženských hrdinek, úplný Donnie v sukních. Fajn byla akorát Park So-yi v roli malé Seo-hyun, která mi přišla uvěřitelná. Ze začátku dost vázne i děj, skoro nic se neděje, nuda, akčnější konec už to bohužel nezachrání. S odřenýma ušima a přimhouřenýma očima 2*. (29.01.2023)

Úplně vidím jak probíhalo plánování… Korejci: bude to něco jako Robocop, ale ve vesmíru a malinko to šmrncneme Zdrojovým kódem! Netflix: to zní zajímavě! Scénář nás vůbec nezajímá, ale hlavní role musí být žena! Silná a chytrá. Vůbec všechny ženy tam musí být takové. Muži budou pro změnu idioti, svině a jen jako kulisy. Jinak peníze nebudou! Korejci: Pohoda, jen otočime pohlaví postav. Netflix: Dohodnuto! A tak vzniklo Jung_E. Jedno z vizuálně nejzajímavějších sci-fi co jsem viděl, s naprosto zpackaným scénářem. (20.05.2023)

Strata casu, futuristicky trapas s hroznymi hercami i dialogmi a plny nepodareneho a lacneho CGI. Jednohviezdie len za pouzite myslienky s prenosom "vedomia", AI a znamymi pojmami z vedeckeho sveta, ktore isto nechapal ani samotny tvorca. Mohol si dat aspon tu pracu, aby si ich nechal vysvetlit odbornikmi a neurobit tak medzi dolezitymi vydobytkami a smerovanim vedy taky odporny gulas. Neodporucam. Kusok od odpadu. (22.01.2023)

Korejská kinematografie má co nabídnout, takže jsem rád, že se pouští i do větších sci-fi projektů. Jenže, zatímco třeba Čističi vesmíru jsou ve všech směrech povedení, tak tady je to složitější. Kdo doufal v aspoň trochu slušný odvar Ghost in the Shell, nejspíš Čung_E ani nedokouká do konce. Dětinsky pitomé chování některých postav je i za standardním afektem, na který jsou zvyklí otrlí fandové doramy. Pokud to šklebení a debilkování mělo odlehčit atmosféru...tak ono nebylo co odlehčovat. Díky absenci sympatických postav je první půle nudná, ale co hůř, působí hloupě. Už v Terminátorovi mě to štvalo, ale tady je to dotažené do extrému...dostali jste někdy kovovou trubkou přes ruku? Kopli jste někdy do 150 kg železné bedny? Tak jaký efekt asi má, rvát se s robotem?  Konstruovali by jste roboty určené zabíjet lidi, jako jejich rovnocenné soupeře? Navíc s optikou, díky které budou podobně úspěšní střelci jako stormtroopeři ve SW? Tohle je nešvar, který přejdu jen výměnou za solidní příběh a vizuál. Prvních 45 minut ničím z toho Čung_E nedisponuje. Jenže...Jižní Korea. Země filmařského tutti frutti stylu. Žánrově od všeho něco, takže jen málokdy můžete říct, že to stálo celé za houby. Druhá půle byla dva levely jinde. Pointa, emoce, akce a nakonec i ten vizuál zapadly kam měly. Pořád nejde o nic extra originálního, záporák byl pitomý, ale už se na to dalo koukat a pár momentů bylo na slušné úrovni. Dramaturgicky je to velmi špatně zvládnuté. Spoléhat se, že divák bude mít dost trpělivosti a víry, že pro ně mají tvůrci něco lepšího až později...to si může dovolit jen etablovaný režisér a to ještě jen u skalních fandů. Vlak do Pusanu se mi líbil moc, ale Peklo zase taková pecka nebyla, takže Sang-ho Yeon si mou důvěru ještě nezasloužil. 3* s tím, že to taky klidně mohla být jedna, pokud bych to v polovině zabalil. (21.01.2023)

Netflix a další snímek o vývoji robotického elitního žoldáka potřebného v občanské válce na téměř neobyvatelné Zemi, tentokrát zasazené do 22. století. Tedy další netflixovský snímek míchající do jednoho náměty z nejrůznějších starších snímků, ze kterých přece jen s úctou na devadesátá léta vzpomínáme především na počin „Univerzální voják“ (1992). Jihokorejští tvůrci však do prostředí klimatické problematiky převzali nápad ze snímku z osmdesátých let „RoboCop“ (1987) a pojali to v pokročilejší High-tech technologii. A určitě už nepřekvapí, že v rámci genderové rovnoprávnosti se roboticky jedná o ženu. Akční začátek výborně navnadí, ale na to, že za scénářem a za režií stojí tvůrce snímku „Vlak do Pusanu“ (2016), se následovně vede spíše ke zklamání. Než o akci se jedná o etickou problematiku ohledně umělé inteligence a hlavně používání lidského vědomí, které si vlastně neuvědomuje, že je mrtvé, v robotických strojích. V pozadí všeho lze kupodivu rozpoznat stále nepřekonanou atmosféru snímku „Blade Runner“ (1982). Máme tady také určitý časový paradox, se kterým je vypořádáno tak, jak ve snímku „Interstellar“ (2014). Dalo by se tedy převážně očekávat především filozofování, ale místo toho nám je naservírována, v melodramatickém kabátě, polemika o identitě, zradě, ztrátě a smutku v neochvějné atmosféře. Samotný konec se to všechno snaží sice napravit, ale marná snaha. Vizuálně je to však paráda. Některé záběry mimo jiné také připomenou snímek „Já, robot“ (2004). Akční scény bojujících androidů proti sobě jsou dobré, a tak některé nedostatky v CGI lze přehlédnout. Na snímek lze nahlížet ze dvou úhlů pohledu. Může být vcelku i solidní, ale zase jsou určité věci nedotažené a mnohdy spíše jen načrtnuty. A tak se dá říct, že celý tento koncept si svého diváka musí nejdříve složitě najít. Určitá šance ale je. (26.01.2023)