Zabiji Nixona

Srovnání se přímo nabízí. Takový TAXIKÁŘ pro chudé, ale postrádá jeho hloubku, naléhavost a bezútěšnost, stejně jako uvěřitelnost přerodu hlavní postavy v muže odhodlaného spáchat ten nejstrašnější čin. De Nira ve Scorseseho opusu jsem zkrátka chápal více. Nicméně nepopírám, že mě při závěrečném emocionálním vyvrcholení pořádně zamrazilo a nikdy bych nevěřil, že Sean Penn, ten velký chlapák a rebel, dokáže tak skvostně zahrát uťáplou nicku, které se nic nedaří. (14.09.2006)

Sean Penn tradičně hodně dobrý, ale jinak mě tahle sonda do života jednoho chlapíka, co se rozhodl spáchat atentát na prezidenta USA, celkem nudila. Jako nadšenec do americký politiky ale oceňuju, že na nás Nixon zírá ze všech stěn a z každé televizní obrazovky. V řadě jiných politicky zaměřených filmů politici téměř vůbec nejsou, ale tady jsem skutečně měla pocit, že Tricky Dick (jak Nixonovi historici přezdívají) provázel každý okamžik života Sama Bickea. (01.09.2007)

Docela solidní studie postavy, která začíná jako řadový občan a končí jako silně psychicky nestabilní jedinec. Vhodné pro lidi, kteří se zajímají o společensky kritická dramata - ti, kteří se zajímají o politiku, si také své najdou. Penn, jenž nesleze z plátna, je super, Jack Thompson v roli jeho šéfa za ním rozhodně nezaostává. Filmový Sam ale není skutečnému předobrazu fyzicky podobný a též dovysvětlit některé věci by neškodilo (např. proč si Marie takového losera jako je Sam, vzala za manžela)... Konec je zbytečně akční. K dokreslení atmosféry filmu pomáhají i dobové televizní záběry, zejména z Nixonových projevů. Celkově můžeme být rádi, že režisér svou několikaroční snahu o natočení tohoto filmu dotáhl do konce, pač jde o opravdu kvalitní kousek. (02.09.2005)

fascinující pohled do duše člověka, kterým by mohl být každý z nás. Nesnaží se nám ho servírovat jako hrdinu zničeného systémem, ale prostě jako někoho, komu se pomalu a jistě hroutí svět a nakonec ho paranoia dožene k extrémním činům. Chvílemi jsem se s ním dokázala neuvěřitelně ztotožnit. To, jak si člověk občas připadá bezvýznamný v té velké mašinérii zvané život, musel někdy cítit každý. Ústupky v práci, potlačování morálky a pošlapávání lidské důstojnosti, to pro někoho, kdo si chce poctivě vydělávat a poctivě žít a kdo má nějaké zásady, musí být ubíjející. Na druhou stranu je Sam prezentován i jako protivný loser, který nikdy nic nedotáhl do konce a při jednom neúspěchu se hned hroutí. Je to někdo, kdo nedokáže přijmout systém "drž hubu a krok", a že když se opravdu bude snažit a poctivě pracovat, tak lze toho jeho "amerického snu" dosáhnout. Ale musím přiznat, že jsem s ním většinu času spíš soucítila, protože ne každý člověk dokáže ustát tlak společnosti. A to byla 70. léta. Nic se nezměnilo. Politici lžou a kradou stejně, ne-li víc. Obchodníci ti vlezou skoro až do koupelny, aby něco prodali a úřední mašinérie funguje stále stejně - s čísly a papíry, nikoli lidmi. Pokud se chcete uvést do deprese a zjistit, že v tom hledání "kdo jsem a co udělám, aby si mě lidi pamatovali" nejste sami, ale co byste naopak dělat neměli, tak se na tohle určitě podívejte. (21.02.2009)

Nemůžu se zbavit dojmu, že film, kde v hlavní roli vystupuje na americké poměry radikální levičák a nesmlouvavý bouřlivák Sean Penn, měl být v první řadě jednou z reakcí na 11. září a pojednávat o kořenech terorismu, ale především to mělo být drama o konci amerického snu a o kritice systému. To se ale evidentně nedaří, protože hlavní hrdina je sympatický jako úplavice a lví podíl na jeho činech má jeho sebestřednost, uspěchanost a neschopnost empatie. Není to příběh individuální vzpoury proti nespravedlivým poměrům, ale příběh fatálního osobního selhání. Tohle měla být tragikomedie o nekonformním jedinci uprostřed až příliš konformního prostředí a film v první půli funguje tam, kde brnká právě na tuhle strunu, viz ponižující chování ze strany samolibého šéfa nebo zoufalá strana hrdiny příběhu přizpůsobit se firemním pravidlům. Jenže příběh se záhy odklání někam ke zkratu a napřaženému revolveru. Sean Penn odehrává svůj standard, to znamená v jeho případě pozoruhodnou studii jedince na hraně. Celkový dojem: 65 %. (23.10.2010)