Lolita

Nejtragičtější příběh, co znám. Kam se hrabe Shakespeare. Tam snad není postava, která by nebyla tragická. Irons podává skvělý výkon, překvapivě i Melanie Griffith, ale u mě celý film stojí na Dominique Swain, která svou roli zvládla tak dobře, že to přes obrazovku/plátno funguje i na mě. Být v Humbertově situaci, zachoval bych se stejně. Sakra, proč já ten film nemám v nejoblíbenější desítce? (09.12.2008)

Adaptace Nabokovovy knihy se ujal Adrian Lyne. A vyšel mu především výběr obsazení. Profesora Humberta, který propadne kouzlu 12 leté dívky, hraje přesvědčivý Jeremy Irons, náročný part nezletilé dívky zvládla Dominique Swain. A právě herecké obsazení je tím nejsílnějším prvkem v jinak docela průměrném filmu, který sice chce být za každou cenu kontroverzní, ale tématu se chopil docela povrchním způsobem. (05.03.2009)

Film by sa dal rozdeliť na dve časti. Tá, kde je Melanie Griffith a funguje ten efekt zakázaného ovocia, náznakov, vzájomného popichovania. No a druhá, kde ide o vzťah dospelého muža a čoraz viac otravnejšej pubiny, ktorá si čoraz viac uvedomuje, užíva/zneužíva svoju moc. Zdĺhavé, našťastie dobre zahrané, prinášajúce súboj dvoch sokov so špatnou motiváciou. Zaujímavé, nevhodné a pritom uveriteľné. (05.07.2022)

Dominique Swain by pomotala hlavu i mně!...Vybrat z Kubrickovy a Lyneovy Lolity to nejlepší a dát to dohromady, bylo by to geniální dílo. Zatímco Lyne zcela ignoruje postavu Quiltyho, v Kubrickově verzi naopak (především díky vynikajícímu Sellersovi) zastiňuje samotného Humberta. Kubrick zase (s ohledem na dobu asi pochopitelně) příliš brzy "uhne" pokaždé, když má mezi Lolitou a Humbertem k něčemu dojít. Nemůžu říct, která verze se mi líbila víc, obě jsou dobré, ale mohly být mnohem lepší. Ale Lolitky byly v obou případech skutečně neodolatelné. (19.03.2006)

Laneova Lolita je ve vykreslení pocitů hlavní postavy Humberta komplexnější než Kubrickova verze. Divákovi jeho tragický příběh zprostředkovává poetičtěji, skrze zasněný výraz a hlas Jeremyho Ironse, podbarvený melancholickým Morriconem. Prolog se zde po všech těch vztahových strastech tak hezky propojí s epilogem... Druhým Laneovým esem v rukávu je otevřenější, ovšem pořád decentní zobrazení intimního vztahu dvojice. Dobrým rozhodnutím byl taky menší focus na Lolitinu mámu a její vztah s Humbertem, který měl u Kubricka opodstatnění leda jako náhrada za to, co si v jeho době nemohl dovolit do filmu dát. A taktéž doceňuji skrytější postavu démonického Quiltyho. Celkově výmluvnější a uspokojivější film než “originál”. (18.09.2020)