Lolita

Vím přesně, co budu cítit, až příště znovu Lolitu uvidím. Budu posté žasnout nad čarovně svůdnou Dominique Swain, budu mít oči plné slz nad steskem po Lolitě, a budu na dvě hodiny Humbertem, který by pro další chvíli, kdy bude Dolores v jeho náruči, obětoval a zahodil vše. To, co Irons v hlavní roli předvádí, není totiž dobrý herecký výkon, je to naprosté položení do postavy, dokonalé souznění s charakterem a zhmotnění všech mužských vášní a tužeb, byť v jakkoli nezdravé formě. Takže až se na Lolitu zase podívám jeho pohledem, ucítím lásku, která mění životy. (25.06.2005)

Hned na začátek musím zmínit onu nápaditou scénu, kdy Jeremy, aby se vyhnul sexu s manželkou, uspává práškama na spaní Melanie Griffith. Tohle by vyřešilo i mé problémy. Denně mám před dveřmi mého bytu doslova davy holek, který se se mnou touží vyspat. Někdy ty zástupy holek musím od sebe odhánět dokonce za pomoci těžkooděnců. Takhle stačí všem dát pilulku a bude svatej pokoj. No ale zpátky k filmu, ke kouzelnému filmu. Teda Dominique Swain je tak smyslná, že by hejbla i z vykastrovaným. Prej dvanáct let, cha, kdyby byly všechny dvanáctky jako je ona, tak nám po světě běhá miliardy pedofilů. Jo a taky by mě zajímalo, kdo vymyslel tu kravinu o muži jako silnějším pohlaví, tady ten ťunťa čtyřicetiletej byl proti Lolitě silnejší asi jako moucha v pavučině. Silný příběh, nádherné záběry, působivá hudba a dobré herecké výkony vyrobily filmovou pavučinu, do které jsem se chytil velmi snadno, ale dostával jsem se z ní velmi těžce a hodně nerad. (18.04.2008)

Nová Lolita dává smysl,protože ta první byla moc ovlivněna dobovou cenzurou - takže je na místě se pokusit natočit víc, než kolik bylo možné začátkem šedesátých let. Škoda, že ten film končí jako o kus mělčí a méně odvážné přežvýkání ještě víc propadlé sexualizace Dolores oproštěné až příliš od kritického ducha předlohy. (28.03.2010)

Tohle je velkolepá podívaná. Jeden z mála filmů, který předčil knihu. Kniha mě zoufale nebavila, ale film, režírovaný mým největším oblíbencem, je neuvěřitelný. Strašně mě oslovil, vším, co v něm lze najít, dějově však především opět tím, že milujete hrozně moc někoho, komu jste v podstatě ukradený (hodně dobře to pan Irons zahrál, má můj obdiv). Předně hudba, ta je přenádherná, krásně film podbarvuje a mně osobně se tedy nikdy neoposlouchá. Pak režie, Adrian Lyne je prostě machr, je to bůh a jak už jsem u něj psala, má úžasný cit pro detail, pro maličkosti, které díky němu nejsou maličkostmi, ale získávají nový rozměr a nakonec, samozřejmě, co se týká erotického napětí, scén svádění, erotického dusna, tak tam je bezkonkurenční. Ale nebylo by to všechno bez proklatě vzrušující Dominique Swain, bez ní by Lolita nebyla Lolitou, na kterou nezapomenete. Humbert: Don't touch me; I'll die if you touch me. Rok 2023 a Doplnění po shlédnutí dokumentu “Lolita, nepochopená fantazie”: Svůj komentář k filmu nezměním, ale ke knize se musím vrátit, četla jsem ji jako hodně mladá a uniklo mi její skutečné sdělení. Asi by bylo namístě brát knihu a film jako dvě zcela odlišná díla a tak k nim i přistupovat. Prozřela jsem, sice pozdě, ale prozřela. Knihu jsem pochopila špatně a zdá se, že nejen já. Nebo na to musí být člověk moudřejší. Když to uvedl na pravou míru sám Nabokov, tak není o čem přemýšlet. (18.01.2015)

Bohužel jsem zatím Nabokovu knihu nečetl, nicméně vlemi mne zajímá už proto, že její dřívější filmové zpracování od Kubricka se od toho Lynova podstatně liší. Nikoliv dějem, ale celkovou náladou a charaktery postav. A přestože hlas většiny mluví jinak, Lynova verze se mi líbila nesrovnatelně více. Dominique Swain je úžasnou, živoucí a strhující Lolitou a pro Jeremyho Ironse je Humbert snad životní rolí. Emotivní režie a pěkná kamera podtrhují hluboký filmový zážitek. (14.08.2007)