Obyčejní hrdinové

Imaginárni hrdinovia sú vymyslení, neskutoční hrdinovia a nie obyčajní. Niekedy si prekladatelia tú voľnosť v práci nezaslúžia. Pretože nejde o žiadnu priemernú, obyčajnú americkú rodinu s priemernými, obyčajnými radosťami a starosťami. Ide o zrejmú fikciu, kde sa na bedrá jednej rodiny nakladie toho príliš, aby sa demonštrovalo, ako sa Američania vedia vysporiadať s ranami osudu a komplikáciami života. A vo vykonštruovanom príbehu majú konečný výsledok v rukách herci. V tomto prípade úžasná Sigourney Weaver a príliš nezaostávajúci Jeff Daniels. Preto považujem tento film za vydarený, i keď vyššie hodnotenie by odo mňa mohol dostať iba pri menšej tematickej roztrieštenosti. (08.06.2014)

Jak může skončit rodina, která je hrdá na svého syna, který je více než úspěšný v plavání, který však tento sport nejvíce nesnáší, ale jeho otec - trenér ho stále nutí do lepších výkonů a nedá mu prostor přemýšlet o něčem jiném než právě o plavání,a nejspíš kvůli tomu přijde o syna, který spáchá sebevraždu? Jak může dopadnout rodina, když matka začne brát tisíc léků na uklidnění, otec opustí tajně práci a sedává na lavičče? Jak může skončit rodina, která zapomíná na svého druhého syna, který ještě stále žije? Jak může dopadnout když se ten druhý dozví, že vlastně má jiného otce? Jak může skončit situace, kdy náhle vážne onemocní matka? Mnoho otázek, ale ve filmu snad najdete odpověď, hezký film co vám trošku otevře oči, že na tom opravdu nejste nejhůře. (06.01.2007)

Celý čas som rozmýšľal, či je Dan Harris lepší scenárista alebo režisér. Doteraz to nemám vyriešené, ono to asi bude tak, že v oboch je úspešný približne na 80% (zatiaľ). A smolou tohto filmu je, že sa mu tu tých nevydarených zvyšných 20% miestami stretáva a teda násobí... Aby som bol presnejší - nemá to ten príslovečný magický moment. Napriek sympatickej Weaverovej a talentovanému Hirschovi, silnej zápletke, poniektorým vydareným scénam a veľmi dobrej pointe (ktorá spätne mnohé napraví - hlavne sa vysvetlí ten prazvláštny, empatiu diváka vylučujúci postoj väčšiny zúčastnených) Obyčajní hrdinovia nevťahujú, nespútavajú, nedávajú zabudnúť na okolitý svet. Iba som po za vlasy pritiahnutom úplnom závere uznanlivo kývol hlavou a uvedomil si, že už som vyše dvoch rokov nevidel Americkú krásu... (12.06.2006)

Mám slabost pro malé, nezávislé filmy zabývající se otázkami života a smrti, jejichž postavy jsou vtipné svou trapností a malostí. Jinými slovy, jejichž postavy připomínají obyčejné lidi, které potkáváte na ulici nebo při pohledu do zrcadla. Přesně takovým filmem jsou Obyčejní hrdinové, které díky tomu mám radši než by si zasloužili. Hrdinové Obyčejných hrdinů nejsou žádnými hrdiny, rozhodně ne hrdiny v typickém smyslu onoho slova. Nezachraňují planetu Zemi před zkázou, autobus plný děcek před pádem do propasti ani stařenku před rozšmelcováním kamionem. Zachraňují jenom své zpackané životy a snaží se z neustávajícího tlaku okolního světa nezbláznit. Není tudíž překvapující, kolik vedou dialogů o sebevraždách a umírání, překvapující je, že celý film má navzdory tomu relativně pohodovou atmosféru prosycenou drobnými vtípky. Nejsou zde scény, které vejdou do dějin, na většinu z nich asi zapomenete, jen co si ubalíte dalšího jointa, ale pro ten příjemný pocit, který ve mně Hrdinové po zhlédnutí zanechali, se na ně rád podívám znovu. Není zas až tolik filmů, které se nevyhýbají ani palčivějším problémům. Zde můžete kromě jiného slyšet otevřený dialog syna a matky, která se mu svěřuje, že je v podstatě jedinou věcí/osobou, kvůli které ještě nespáchala sebevraždu. Je to svým způsobem komické, pravdivé a zároveň smutné. Díky hercům, díky scénáři a v neposlední řadě díky vaší ochotě podobnému příběhu uvěřit. Já mu věřím zcela, aniž bych přitom byl homosexuál, alkoholik, narkoman, nejlepší plavec v širokém okolí či na smrt nemocný člověk. Myslím, že tady úplně stačí, když jste tím člověk, tím prachobyčejným hrdinou všedních dní. 85% Zajímavé komentáře: Falcor, Triple H (08.05.2007)

"Zažili jsme tragedii, ale dostaneme se z toho." Drámo rodiny, které osud svižně zasazuje četné direkty do podpásových partií, má své nepopiratelné kvality, ale na mě bylo těch problémů až příliš. Mám totiž svých starostí dost a tak nějak mi připadá, že sledování nepřetržitého toku dramatických situací může uspokojit pouze zdatnějšího duševního masochistu. Já se mám zkrátka rád, takže jsem viděl moc smutku a málo zábavy na to, abych neškudlil hvězdami. (16.03.2016)