Obyčejní hrdinové

Jak může skončit rodina, která je hrdá na svého syna, který je více než úspěšný v plavání, který však tento sport nejvíce nesnáší, ale jeho otec - trenér ho stále nutí do lepších výkonů a nedá mu prostor přemýšlet o něčem jiném než právě o plavání,a nejspíš kvůli tomu přijde o syna, který spáchá sebevraždu? Jak může dopadnout rodina, když matka začne brát tisíc léků na uklidnění, otec opustí tajně práci a sedává na lavičče? Jak může skončit rodina, která zapomíná na svého druhého syna, který ještě stále žije? Jak může dopadnout když se ten druhý dozví, že vlastně má jiného otce? Jak může skončit situace, kdy náhle vážne onemocní matka? Mnoho otázek, ale ve filmu snad najdete odpověď, hezký film co vám trošku otevře oči, že na tom opravdu nejste nejhůře. (06.01.2007)

Český a slovenský preklad filmu asociuje Redfordov majstrštyk z počiatku 80tych rokov a toto porovnanie nie je vôbec od veci. Lenže v Hrdinoch sa točíme tak trochu v kruhu častého umierania, zranení a chorôb. Všetko prichádza síce náhle, ale keď už som sa pozeral druhý krát na postavu na nemocničnom lôžku, trochu ma to unavovalo. Nehovoriac o staršej ženskej, ktorá depresie rieši trávou. Kvitujem umiestnenie deja medzi inteligentných, úspešných ľudí, pretože aj tí majú svoje problémy a v tomto prípade sú ich rokmi skryté tajomstvá veľmi osudové. Takže Imaginary heroes sú najma o hereckých výkonoch hviezd, ktorí si radi zahrajú v náročnejších projektoch a my ich tam radi sledujeme. Keďže sa jedná už o relatívne starší film, vyzerá tu Sigourney celkom milfovite a Michelle zase lolitkovsky. 70%. (19.10.2013)

Snad někdy sama sobě odpustím posledních pár let do chvíle, než jsem si letos na jaře znovu koupila členství ve fitku, poshazovala krámy z běžeckého pásu, který jsem trapně ignorovala, vytáhla ze sklepa tenisové rakety a zkusila si lyžáky. Je neuvěřitelné, čeho všeho se jeden na sobě dopustí. Základní škola, kterou jsem absolvovala, zaměřením (tehdy a dnes opět) jediná v okrese, byla výběrová sportovní a ještě po třicítce jsem sportovala celkem aktivně. Vím velmi dobře, jak na člověka působí pravidelný přísun endorfinů a hlavně: jaký pocit to je, stát na bedně. Nedá se koupit. A celá léta to pozoruji na svých dětech. Paradoxně jsem film viděla v době, kdy mí kluci trénují na plavecké mistrovství republiky. Takže: nevěřím tomu, že někdo může být bezkonkurenčně nejlepší v oboru, který bytostně nenávidí, ani na vteřinu nejsem schopná uvěřit, že vítězové mohou být frustrováni tím, v čem vynikají a že s odporem trénují roky. Pravidelně sportující teneeageři se takto nechovají a umějí prohrávat. To jen tak mimochodem. Co mám brát vážně, když základní premisa vyprávění je falešná? Ale skvělí tři ústřední herci (pro mne především Jeff Daniels) mi na chvilku zatemnili rozum, což se teď snažím napravit snížením hodnocení na zasloužené dvě hvězdičky. Pár ryzích momentů filmu upřít nemůžu. Myslete si, že jsem arogantní a že ničemu nerozumím, ale toto pseudodrama přeplněné imaginárními (ne)hrdiny řeší příliš mnoho problémů, které urážlivě bagatelizuje všeobjímajícím závěrem. Od prvních minut prolhaná sračka vystavěná na pochybně vykalkulovaných základech. (18.10.2013)

Značku Ripley už Sigourney Weaver těžko odpará, nicméně je potěšující vidět, jak moc je dobrá coby matka, která právě přišla o dítě a začíná tušit, že smrt syna nemusí být ztrátou poslední. A nejen ona. Každý si svou tichou bolest nese sám a to je právě TO, že SÁM. Nenápadný, citlivý film, velmi vkusně natočený, bez patosu, s hereckými výkony, že si říkáte, kde se to třeba v Jeffu Danielsovi vzalo. (20.03.2006)

Americké filmy a především seriály se mě často pokouší přesvědčit, že život je strašně happy a problémy snad ani neexistují a pokud už se nějaký vyskytne, nekonečné množství lásky a přátelství kolem nás ho snadno vyřeší. Tenhle film naopak na své hrdiny snáší až moc problémů najednou, takže to nejsou zas tak obyčejní hrdinové, ale spíš grandiózní průseráři a smolaři. Sebevražda člena rodiny, manželská nevěra včetně nemanželského dítěte, experimentování s drogami, těžká choroba potíže se sexuální identitou, krize středního věku a tak by se dalo ještě chvíli pokračovat. Každý jeden z těch problémů by si zasloužil vlastní film a tady se to sype na hlavu účastníkům tak nějak hromadně. Některým jejich citovým stavům a událostem jsem ani plně neporozuměl. Kvůli téhle tématické roztříštěnosti a přeplácanosti nepůjdu nad 3*, i když jinak je snímek solidně zpracovaný a má výborné herecké výkony. Sigourney Weaver je v roli matky naprosto přesvědčivá, konec konců jde o jednu z nejlepších hereček své generace. Obyčejní hrdinové jsou komorní psychologické drama natočené bez zbytečného patosu, sentimentu a laciných gest. Celkový dojem: 65 %. (10.03.2011)