I.S.S.

To bylo keců, že "my jsme vědci, my tady na politiku dlabeme...". Tůdle. Jakmile na Zemi začnou lítat rakety, i objektivní a povznesení vědci se náhle mění v roboty poslušné rozkazů, paranoiky, zbabělce, apod. Tedy nechci do toho tvůrcům kecat, ale kdyby matička Země měla z orbitu opravdu takovou barvu a záři jakou nám ukazovali, asi by už nemělo smysl žádné rozkazy plnit. A hlavně by nebyl nikdo, kdo by je vydával. Ale pohled to byl působivý, to zas jo. I celý film je vcelku pohledný a působivý, tedy na to, že jde o relativně levné a nenamachrované komorní béčko. Nebo že by ambice tvůrců sahaly přece jenom výš? Že by prostřednictvím postavy černé lesby mazaně usilovali o nominaci na Oscara? No páni... (13.03.2024)

Nejprve se na film podívejme tak, jak to dělají komise, které filmům udělují ceny: Genderově je děj vyvážený (ženy v posádce) a zkrátka nepřijdou ani sexuální menšiny, neboť hned na začátku se hovoří o dvou astronautech, obou označovaných jako Buzz. A jeden Buzz plus jeden Buzz jsou dva Buzzové. Po rasové stránce zajišťuje soulad s neomarxistickou doktrínou jedna čmoudka. Je sice jenom jedna, ale zato má účes a kukuč jako lesba. Z ideologického hlediska je tedy všechno v cajku. – Nyní k vlastnímu ději. V anotaci se píše: „Na oběžné dráze mezinárodní vesmírné stanice ISS provádějí dvě posádky vědců výzkum zaměřený na zlepšení lidstva.“ Bohužel s tím začali pozdě, protože dosud nezlepšené lidstvo mezitím na Zemi rozpoutalo válku, která se rozšíří i na vesmírné stanici mezi bohužel zatím rovněž nezlepšenými vědci. – Než k tomu dojde, může si divák poslechnout různé banální dialogy, třeba o tom, jak v Rusku pěkně voní borovice, nebo se potěšit pohledem na to, jak si počínají bílé myši ve skleněném kotci v beztížném stavu: plachtí ve vzduchu, hrabou pracičkami a jedna samou radostí rotuje. Kosmonauté sedí u stolu a zpívají. Koukal jsem, jakým chlastem se tak upravili, ale nedokázal jsem přečíst etiketu na láhvi. Přijde řeč na politiku: „Jsme inteligentní živočichové. Nad politiku se povznášíme.“ Pak následují ještě nějaké duchovní kecy. Ale druhý den jsou už všichni OK. Na Zemi se však začínají objevovat jakési ohníčky, které se nezdají být sopečného původu. Kosmonauté se snaží kontaktovat Zemi, protože chtějí vědět, co se tam děje. Pragmatická kosmonautka Weronika připlachtí prostorem ke svému kolegovi a pošeptá mu sladké tajemství: „Pod konzoli jsem přilepila láhev vodky.“ Americká i ruská část posádky dostane od svých šéfů pokyn, že mají za každou cenu převzít kontrolu nad stanicí. A jak se nejlépe přebírá kontrola? No prostě tak, že ty druhé, kteří by to chtěli mít pod kontrolou sami, jednoduše vymlátíme. Zde začíná vlastní drama, které mě však nijak zvlášť nebavilo. Nevím jak kdo, ale já takovému filmu říkám odpad. (12.02.2024)

Mierne nadhodnotím, keďže je hodnotenie až príliš nízko, ale nič to nemení na tom, že veru človek čakal niečo iné, ako sme dostali. Jasné, nemalo to byť ultra akčné, malo to byť realistické, to všetko bolo, ale práve to tomu všetkému podrazilo nohy. Objektívne za dva a pol hviezdy. Žánrom odlišné, ale na stanici vo vesmíre sa odohrávajúce Life je teda iná liga a to doslova a do písmena. (01.06.2024)

Posádka vesmírné stanice se dostane do nepříjemné situace, když na Zemi propukne válka mezi USA a Ruskem a vzhledem k tomu, že je to stanice mezinárodní, začne to trochu vřít. A bohužel opravdu jen trochu. Ze slibného námětu se nepovedlo vytvořit nic dramaticky zajímavého nebo vizuálně atraktivního a vznikl amatérský projekt, který zamrzí o to víc, že z daného tématu mohl vzniknout opravdu dobrý film. Ale jak se povídalo v Cimrmanech" no, nemá talent" tak přesně to platí pro všechny zúčastněné. 30% (27.02.2024)

„Myšky se tiše vznáší, bez tíže v bezčasí plují, lidé svůj strach špatně snáší, přítele nešanují.“ Historicky první film natočený podle skutečných událostí, které se ještě nestaly. Ale až skřetovi v Kremlu poteče do bot a on se rozhodne „nesmazatelně zapsat do dějin...“ Zatím však žijeme a tak koukáme na svět skrz OKÉNKO V KUPOLI: [][] Co můžeme pozorovat? [] Porušování 1. Gravitačního zákona Matta Kowalského: „Co jednou vesmír schvátí, scénář už nenavrátí.“ [] Zbytečnou cudnost kosmonautek. Jó, taková Ryan Stone, ta panečku uměla předvádět kosmoprádélko. [] Zemi aka Mars. Už ne modrá, ale rudá planeta. [] Ameriku a Rusko v prdeli a Číňany smějící se za bukem, byť pod zářícími listy. [][] Napětí v přístrojích i ve scénáři kolísá, souboje se zbraněmi „co dům dal“ jsou realistické a csfd pacienti vystřelení do vesmíru nervózně hejtují, místo aby si v pohodě zalevitovali. Mravní ponaučení z výchovné mise I.S.S. je jasné. Člověk člověku vlkem, i s apokalypsou za krkem. Njn. (17.03.2024)