Ve jménu cti

Precizní asalto složené z přesně načasovaných výpadů a elegantních feministických odseků, který žánr "chlapácké filmu o soubojích" posílá bez zbytečného násilí do víru současných debat o empowermentu. Lakonický Lacaze v podání Roschdyho Zema je zřejmě největší hrdina-sympaťák roku. Peréz je překvapivě zručný vypravěč a akční scény, které film rytmizují, se mohou v klidu měřit s Posledním soubojem. Prazvláštní kombinace aktuálnosti a staromilství dala vzniknout filmu, u kterého se člověk může cítit zároveň dospěle i na dvanáct, aniž by to bylo v nějakém konfliktu. Touché! (06.07.2023)

57. KVIFF - Ultimátní historická záležitost, u které by se ve zkratce mohlo říct, že je o soubojích (a jejich konci) typických pro Francii let minulých a o emancipaci s nimi spojené. Jenže reálně je to všechno daleko složitější. Kolem roku 1887 nejen, že končilo to, pro co byla Francie historicky tak specifická, ona se na to navíc nabalovala emancipace, která tu reálně dokazuje, že historie se neustále opakuje. Jinak řečeno - ne, že je emancipace dnes téma a tak to naseru do každého filmu, ale že je emancipace dnes opět téma a tak o ní pojďme zase mluvit. Vincent Perez si dal tu práci a vytvořil do detailu propracované historické drama, které je precizní v soubojích, ale které mě uchvátilo i svými hereckými výkony, kde si ultimátum vyslouží Roschdy Zem a Doria TIllier, a kde mě vlastně uchvátil i samotný závěr. Historický film srovnatelný svojí kvalitou s Posledním soubojem Ridleye Scotta. A to už je co říct, protože podobných kvalitních historických filmů s přesahem dnes už bohužel tolik nevzniká. (03.07.2023)

Marocký mistrovský mečoun Rošdy Zem se zemovým klidem opíchává militantní agresory, kteří mu omlátili rukavici o držku, jakož i militantní feministky, kterým se jak na sviňu až do dnešních neomarxistických časů nesplnil ten nejvlhčejší sen, a sice kupříkladu rubat na čelbě uhlí sbíječkou, tavit ingoty či stěhovat piana do vysokých pater, a notabene za to brát stejné prachy jako ti zkurvení toxičtí maskulíni a jiní zasraní diskriminační šovinisté, tak brutálně pošlapávající drůbeží práva. Kulantní herec Vincek Peréz si v bezectné době zarežíroval, a je z toho velmi solidní, zábavné, pečlivě zahrané a choreograficky výborné dobové šermířské drama o tom, že kdysi bývala čest něco, qůli čemu prostě stálo za to nechat se pořádně opíchat jak ztepilým Afričanem, tak ze řetězu utrženou sufraštětkou, která dle historických análů jako první vydobyla žabožroutským muženám nezadatelné právo nejen chcát vestoje, ale také nechat si skřípnout bobra do zipu, načež si zapařit kundu v kalhotách. Za což ji po zásluze patří čestné místo na hřadovém piedestalu! (11.06.2024)

[KVIFF 2023] Absolutní pecka první den pokračuje. Film kombinující drama, napětí i nějaké moderní prvky ve starším kabátu. Dokonale natočené, nervy drásající, občas už asi trochu generické, že se vše řeší na stejné brdo, ale i tak se drží atmosféra velice dobrým způsobem. Zaslouženě nejoblíbenější film z festivalu. (10.07.2023)

// A takhle se psaly dějiny, rukama mužů, kteří si pletli pošramocené ego se ctí. Po nových Mušketýrech se ke mně letos z Francie už podruhé dostalo naprosto strhující dobové drama, které vypráví o různých formách maskulinity, feminismu, i hrdosti, zatímco přitom stíhá vypadat skvěle, napínat intenzivními souboji na kordy, a ještě přitom něžně bavit. Navíc se závěrem, který mě emocionálně po dlouhé době zase kompletně zboural. 9/10 (04.07.2023)