Orlí pero

Nostalgická vzpomínka na dobu, kdy Indiány ještě hráli běloši v parukách, nebo jugoslávští cikáni (Vinnetouovky a indiánky s Gojko Mitićem Made in DDR). Tenhle zajímavý western jsem viděl jako malý kluk s tátou v kině a některé jeho detaily se mi nevím proč výrazně zapsaly do paměti až dodnes (mrtvá žába v otrávené vodě, šíp s křišťálovým hrotem, značkování (malování) koně po indiánsku i jiné). Po víc než třiceti letech jsem si ho pustil znovu a jsem opět divácky potěšen - jednoduchý ale dobrý příběh, dobří herci (a rád jsem viděl mladého Harveyho Keitela), i trocha nechtěného humoru (to když dá na konci Estevez/Sheen jednoznačně přednost kobyle před ženskou). Až na toho bělocha v paruce... (05.08.2013)

V díle režiséra Harveyho, v němž pokud vím převažují psychologická dramata nesená dialogy, se "Orlí křídlo" (v české distribuci ztitěrněné, nejspíš jen setrvačností jisté tradice, na "Orlí pero") vyjímá jako náhodný úkrok. Pochváleno budiž toto ukročení ! Průběžně zábavný i poučný film obšťastní diváka mimo jiné malebnou širokoúhlou kamerou (ne ovšem na českém DVD, kde byl obraz oříznut), hezkou hudbou a Samem Waterstonem coby válečníkem kmene Kiowa (věru odvážné obsazení !). Lze jej pokládat za western, i když mnohem spíš je jakousi etnograficko-historicko-psychologicko-filosofickou alegorií o střetávání a prolínání kultur. Kdykoli se dívám na závěr "Orlího křídla", vybaví se mi poslední záběry jiného mimořádného díla - debutu Harveyho krajana Ridleyho Scotta "Soupeři". Oba filmy mají ostatně víc společného, než by se na první pohled mohlo zdát. (30.08.2014)

Orlí pero je stylizovaně syrovějším westernem, v němž se nezapomíná na chlapský nadhled nad věcí. Pohyb se povznáší prostorem v okamžicích svého dominantního postavení u běhu událostí, středem pozornosti je střet o nejlepšího přítele člověka - koně, byť surovost života v divočině hrdě tančí okolo každé poznámky lidského výskytu. Film Anthony Harveye aranžuje působivé momentky v konfrontacích zcela odlišných kultur a vnímání života, ale také chvíle spaghetti na italský způsob filmu. Prvním hrdinou příběhu je Pike (zajímavý Martin Sheen), nováček Divokého západu s vojenskou minulostí. Touhou je nezávislost a niterný pocit svobody. Předností je jeho přizpůsobivost syrové dychtivosti života, rychlý kůň poskytuje výhodu. Dalším hrdinou je Bílý Býk (pozoruhodný Sam Waterston), první Kiowa na té loupežnické výpravě. Svět bílého muže je lákavý svým sebevědomým bohatstvím, přesto je tím největším přáním ušlechtilý a bleskově rychlý hřebec. Hlavní ženskou postavou je Judith (velmi zajímavá Caroline Langrishe), prosté irské děvče v drsnějším způsobu seznamování se se syrovostí Divokého západu a hrdostí indiánské ctižádosti. K těm výraznějším patří také kněz (dobrý John Castle), Judithin bratr, odkázaný dobrotě svého mexického patrona. Irský duchovní není bojovníkem. Z dalších rolí: za každé situace vznešená vdova Francisca (Stéphane Audran), Pikeův zkušený a ostražitější obchodní partner Henry (Harvey Keitel), ten spolehlivější mexický pronásledovatel indiánského únosce Miguel (Manuel Ojeda), chamtivější mexický pronásledovatel indiánského únosce Gonzalo (Jorge Russek), či původní vlastník statného bělouše a komančský šaman (Enrique Lucero). Film Orlí pero je solidní westernovou zábavou, je stylově syrovou chlapskou podívanou se svobodomyslným nutkáním. (26.06.2021)

První ze čtveřice westernů z roku 1979 z nichž většina nevzbuzuje zrovna očekávání. Orlí pero má pěknou hudbu, krásnou divočinu a zasazení do starých dob volně žijících indiánů a traperů, kteří ještě používají pušky předovky a křesadlové pistole. A je tu pár vtipných míst. A dál už prakticky nic. Je tu indián, který ukradl koně a unesl holku. V patách mu je stále posedlejší traper co chce jeho koně a dvojice rádoby zachránců z nichž se vyklubou chamtiví vrazi. Prakticky žádné dialogy, žádný děj, o postavách se nedovíme nic. A putuje se a putuje a putuje, což je místy docela nuda. Je tu pěkný finální souboj, ale konec prakticky nic nevyřeší. A Sheen se do westernů nehodí. (01.11.2023)

Zápolení dvou mužů - bělocha a Indiána - , kteří si oba rádi přihnou a oba si cení jednoho vyjímečného koně víc než peníze a ženský. Sympaticky neukecaný, komornější western, který staví na příběhu, míň už na detailech. Hlavně ztvárnění Indiánů vyloženě evropskými typy mi trochu vadilo. Myslím, že v roce 79 se už taková maličkost dala ošetřit líp. (08.03.2010)