Režie:
Vladimír ČechScénář:
Vladimír NeffKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Štěpán LuckýHrají:
Eduard Cupák, Zuzana Stivínová, Jaroslav Vojta, Luděk Munzar, Karel Höger, Zdeněk Braunschläger, Vlastimil Hašek, Václav Sloup, Lubomír Kostelka, Vladimír Brabec, Jan Tříska, Jiří Kodet (více)Obsahy(1)
Praha v sedmdesátých letech 19. století. Práce ve Smolíkově sirkárně je těžká a zdraví nebezpečná. Špatně placení dělníci připomínají pochodně, protože jejich oděvy jsou nasáklé jedovatým fosforem. Mladý Josef Rezler také pracuje v sirkárně a ze svého výdělku živí matku i malé sestry. Věčně opilého otce vyhodí z domu. Starší dělník Brož přiměje Josefa, aby se naučil číst a psát. V Praze vypukne epidemie cholery a Josef jako jediný z rodiny přežije onemocnění... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
"Když jsem slyšel píseň dělníků, tento nádherný výkřik bolesti a melancholie, byl jsem omámen a něžně dojat. Jak dlouho jsme čekali na trochu silné a skutečné poezie! Ať člověk patří ke kterékoli straně, ať byl živen jakýmikoli předsudky: jest nemožno nebýti dojat divadlem tohoto nemocného zástupu, který vdechuje prach dílen, polyká bavlnu, otravuje se bělobou a rtutí a všemi jedy, jež pomáhají tvořit mistrovská díla, – tohoto zástupu, který hyne a úpí a jemuž země děkuje za zázraky, který cítí v žilách divokou purpurovou krev, který posílá dlouhý, smutkuplný pohled za sluncem a v stinné aleje velikých parků a který za to vše jako pro útěchu a zotavení z plna hrdla stále jen propukává v spasitelnou zvěst: Chceme se navzájem milovat!“ (Charles Baudelaire) ()
Skvěle obsazené sociální drama dosahuje svých vrcholných momentů v naprosto překvapivých chvílích, ať už je to naplivání do tváře boha, který to vše připustil, prozření trojice potulných muzikantů a její zapojení se do socialistického hnutí, zde je pravděpodobně emocionálně nejvýživnější, když navštíví Ančí s podporou, nebo odhození všech ideálů o spravedlivé společnosti ihned poté, co mladý pán převezme fabriku. Tomu všemu vévodí uhrančivě odporný Högrův ředitel věznice. ()
Symbolika: 3x6 - „60 děl pálí. Tucet děl jim odpovídá.“ Komunisté se neuvěřitelně rouhají proti Bohu: „Jak se na to může Pán Bůh dívat…..“ To co ta nešťastná žena potom vypustí z úst, jsem ještě nikdy v životě neslyšel a doufám, že už ani nikdy v životě neuslyším. / Matouš 22:36-38 (Farizej se ptá Ježíše) Učiteli, které přikázání je v zákoně největší? A on mu řekl: “Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání.“ ()
Na rok vzniku a na režiséra je ten film malý zázrak. Je zde prostě méně propagandy a více kumštu než by jeden čekal. Mnohé postavy jsou plasticky vykresleny, tísnivé a depresivní pasáže (třeba ten pohled zoufalé matky na blýskající se střenku nože ležícího v prázdné ošatce na chleba) jsou občas odlehčeny humorem. Příběh z doby, kdy byl socialismus vírou, která poníženým a uraženým dávala důstojnost a naději. Skvělý výkon Karla Högra. Kdyby někdo tehdy chtěl natočit Dostojevského Velkého inkvizitora, byl by Hoger v této kreaci plné sladkého sadismu ideálním představitelem. Scénář byl zřejmě napsán dle knihy Josefa Rezlera Ze života průkopníků sociální demokracie. ()
Oprávněné prokletí boha od ženy usmýkané životem pro mě zůstane nezapomenutelným okamžikem filmu. Na rozdíl od propagandistických filmů padesátých let tento působí přirozeně, a proto tísnivě a nikoli směšně. Člověk věří, že se to přesně takhle mohlo tehdy stát, snad až na pár výjimek, jako přerod onoho hudebního tria chlapíků z lumpenproletariátu v proletariát skutečný a naopak přeměna relativně dobrého syna továrníkova v prvotřídního padoucha. ()
Reklama