Válka policajtů

Slabučké tri hviezdy, dokopy sa tu hovno stalo a ak má byť jediným pozitívom to, že napriek progresívnej pakáži v hereckom obsadení a ešte väčšom krivohubovi, ktorý stojí za scenárom, film nebol jednoznačne politicky orientovaný, tak potom pánbohzaplať. Pritom film je skryto agitačný - chce diváka upozorniť, že pozor, pozor, keď nebudú náhodou vládnuť progresívci, tak hrozí návrat tejto éry! Ale keby tú éru aspoň lepšie znázornili, lebo tam boli kvalitné prípady kyselinárov a iných medicínskych kutilov, namiesto toho vo filme vidíme akurát super mačovského nájomného vraha, ktorý je taký profík, že sa pri komickej scéne nechá opiť - nie rožkom, ale rohypnolom. Zasadenie pesničky od IMT Smile - Ľudia nie sú zlí, možno trefne poukazuje textom na dobu, ale vyšla v rokoch 1998-1999 (rovnako tak Peter Lipa - Maturantky) a znázornená doba prebieha oveľa skôr. Ešte komickejšie ale vyznieva výber hercov. Všetko sa odohráva na divokom východe, no po východniarovi ani stopy. Loj aj Hajdu sú Blaváci, Jakab je z Nitry, Mitaš z Považia, no a jediný Bárta je síce z Košíc, ale na svoj prízvuk dávno zabudol. A to uši lámajúce umelé používanie slov ako "dzigať" a hneď za tým "šrác", čo je na východe kombinácia nemysliteľná, alebo Lojove vyslovovanie "nie" ako tvrdé bratislavské "ne" namiesto východniarskeho "ňe". to všetko strašne škrípe a dáva najavo, že má ísť o východniarsku gangsterku, ale východniar to je len v prevleku. Celkovo je stopáž príliš dlhá na to, čo sa vo filme udeje. Človek sa obšíva, niektorým situáciám neverí a hoci dostáva pocit, že bola tu snaha o kvalitnú kriminálku "zo života" stále pociťuje, že to šlo skrátiť a pritvrdiť. Lebo dialo sa veľa, ale ukázalo málo. A ešte poznámka k Rytmusovi. Nie k jeho neherckému prejavu, ale k jeho postave. Autor a pán scenárista zabudol podotknúť, že doba, ktorú popisuje, dávala priestor takýmto rytmusom najmú preto, že tu bola istá amnestia jedného alkoholika, na ktorého sa nesiaha. (14.05.2024)

Ako by to bratia Slováci povedali tak celkom popiči film. Pokud platí, že devadesátky byly u nás divoké, tak na Slovensku to byl ještě o něco vyšší level a věřím, že spoustu lidí zmizelo naprosto beze stopy tak jak to má ošéfovaný například ten Tatranský boss aneb řekl jsem vám jasně, že už vás tu nechci nikdy vidět ani na dovolený ne a když přijedete musíte počítat s tím, že už se nevrátíte. Každopádně soukolí organizovanýho zločinu a Slovenský informační služby nekompromisně semele každýho kdo se pokusí tenhle systém narušit nebo s ním dokonce chtít i skoncovat. To brzy pozná i ústřední dvojice z nichž jeden už se dlouho brodí sračkami a začíná už pomalu na všechno rezignovat, ale energický parťák mu vlije novou krev do žil a touhu pokusit se přeci jenom vyhrát ten předem prohraný boj. Oceňuji každopádně ty autentické východoslovenské reálie doplněné i o autentickou mluvu. Dále i přes hodně bezvýchodný pojetí filmu je tu i pár odlehčených scén likvidace (ne)správného favorita určitě vede. Co mě naopak zklamalo bylo, že Juraj Loj který mi hodně sednul už v Případech prvního oddělení tu má trochu menší prostor než jsem očekával a to píšu aniž bych chtěl ohledně hlavních postav a jejich vývoje něco zásadního vykecávat. Prostě se na to koukněte i přes delší stopáž výraznější nuda nehrozí a na to, že po předchozím tvůrčím počinu scénáristy a režiséra což byla těžce tendenční a vylhaná Sviňa jsem od toho radši žádná přehnaná očekávání neměl jsem nakonec spokojen a zpětně mě trochu mrzí, že jsem tomu nedal šanci v kině. No co už za mě velice solidní řemeslo a navrch přihodím 80% (21.05.2024)

Divné scenáristické rozhodnutia, kedy hodinu sledujeme zaujímavý príbeh, aby sa v polovici všetko zlomilo a videli sme až do konca tisíckrát videnú cestu za pomstou. Pričom oná vražda má veľmi slabú motiváciu. Finále bohužiaľ absentuje úplne. Napriek tomu je príbeh najsilnejšia zložka filmu. Biermann režíruje dve bitky tak, že mojim študentom na strednej umeleckej škole by sme dali najlepšie trojku. No a vizuál je veľmi nevýrazný, skutočne neviem, o čo tou šedosťou (doslovne aj obrazne) Biermannovi a Štrbovi išlo. Našťastie to ale nie je nuda a herci sú fajn. Cool to ale stále nie je, aj keď sa o to všetci extrémnym spôsobom snažia. (08.05.2024)

Jde pasivní přihlížení vnímat jako spoluvinu a jde spravedlnosti dostát bez toho, aniž by si člověk sám zašpinil ruce? Otázky, které v jisté míře jistě otevírá Válka policajtů. Rudolf Biermann nerealizoval variaci na americké akční filmy či britské gangsterky Guye Ritchieho, naopak realistické zobrazení kriminálního příběhu odehrávajícím se na Slovensku, kde politici, zkorumpovaní policisté a mafiáni žijí ve vzájemné symbióze. Skrze schopný scénář film zobrazuje komplexní svět plný výrazných postav a působivého příběhu, který je spojuje, jeho největší síla ovšem nadále spočívá v tom, že jde o příběh ze skutečného Slovenska. Válka policajtů díky tomu není pouze působivým filmem, ale také jistou formou výpovědi o absolutní tehdejší vládě Vladimíra Mečiara. Ať už má poté závěr symbolizovat záblesk naděje do budoucích let Slovenska a nebo nechává pootevřená vrátka k případnému pokračování, funguje v obou případech. Představený svět v tomto filmu je totiž natolik zajímavý (Inženýr v podání Mariána Mitaše si rovnou říká o vlastní film), že by návrat do něj neurazil. Především proto, že jde díky množství korupčních kauz a mafiánských příběhů s tím spojených rozhodně odkud brát.... (19.02.2024)

Alexander Bárta jako mírně prohnilý policajt z devadesátkových Košic, líbilo se mi, že si to nehraje na dokument, na pravdu, na něco na zamyšlenou, ale přímočarou žánrovku, která i při délce 151minut odsýpala parádně. Fajn obsazení, muzika, akce. Můj celoživotní zážitek, protože jsem byl sám v kině. (22.03.2024)