VOD (1)
Obsahy(1)
Film vypráví příběh Gabriely Soukalové, největší ženské biatlonové hvězdy v naší historii, která se zařadila mezi nejlepší závodnice na světě. Dokumentární snímek sleduje neuvěřitelnou cestu z Jablonce nad Nisou na světový trůn a umožní divákovi proniknout do tajů Gabrielina života. Sekundárně s tím mapuje vzestup popularity tohoto sportu, na němž má právě ona zásluhu. Dokázala se stát nejúspěšnější světovou biatlonistkou, ale její životní cesta nebyla jednoduchá. Musela překonat spoustu překážek, ale dostala se až na vrchol, když se stala vítězkou Světového poháru a několikanásobnou olympijskou medailistkou. Film dokumentuje její vzestup i pád.
Z vrcholu sportovního i společenského postavení se Gabriela ocitla na samém dně. Filmový dokument se zabývá jejími úspěchy, koncem kariéry i rozpadem manželství, které se stalo terčem veřejného zájmu. Jaké byly příčiny? Kdo za to může? Dalo se to zastavit? Odpovědi na tyto otázky získáte v tomto životopisném dokumentu. A nejen to. Dozvíte se také, jak se v nejtěžším momentu života postavit zase na nohy a vydat se vzhůru. Pokoušela se legendární sportovkyně v minulém roce o comeback? Filmový dokument Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí vám na to odpoví.
(Bohemia MP)
Videa (2)
Recenze (29)
Možná trochu jednostranně natočený dokument, ale ostatní strany asi opravdu odmítly účast. Je to škoda, docela by mě zajímal i pohled těch, o kterých se hovoří a na které se plive špína. Asi budou mít na Gábinu jiný názor. Ale jinak se mi zpracování líbilo. Bylo to živé, zajímavé, poutavě podané. A Gábina je fakt pěkná ženská. ()
Kdybych za tenhle komentovaný sestřih novinových titulků a nepůvodních záběrů z živých sportovních přenosů zaplatil plné vstupné, cítil bych se dost ošizen. Jde o jednostrannou glorifikaci/(sebe)obhajobu prokládanou starým dobrým kydáním hnoje, kritickou ke všem, jen ne k samotné protagonistce, která se zas a znovu plačtivě staví do pozice oběti. Jak jinak, když je režisér/promotér zároveň agentem Soukalové. Člověk nemusí být vystudovaný psycholog, aby ho napadlo, že vztahy obvykle takhle schematicky nefungují, že není jen čisté dobro a absolutní zlo, ale budiž. Při stominutové stopáži a prvoplánovém zapojování sentimentální hudby to ovšem vede k extrémní monotónnosti a nevkusnému kýčaření. Celé je to navrch, snad vyjma slz v autě, okatě fejkové, naskriptované, bez autenticky působících výroků a situací – jak ironické u filmu, který má v podtitulu slovo „pravda“. Poslední půlhodina, kdy už není moc o čem vyprávět, je pak z velké části jen bezobsažným ředěním onoho hustého, lepkavého koncentrátu. Díky alespoň za nechtěně wtf momenty, třeba mluvící hlavu Krause, který (zrovna on!) se moralistně vymezuje vůči novinářským hyenám. Pro VoD platformu cílící na nejnižší společný jmenovatel jde ale o adekvátní výplň, která svým nápadně bulvárním nábojem zřejmě přitáhne dost pozornosti, aby se producentům vyplatilo natočit příště stejně plonkové promo jinému sportovci nebo sportovkyni. 20% ()
Namísto dokumentu spíše adorace často nešťastné a patrně poněkud labilní sportovkyně, která hůlky a flintu hodila do žita, aby je ochotně vyměnila za bulvár. Jenže hodnotit osoby veřejného života na základě pofidérního autorského díla-filmu je nečestné, nesportovní a také nesmírně ošemetné. A tak se raději zaměřím na bizarní a bezradný formát snímku, ve kterém režisér z nedostatku invence a schopností ilustruje vyprávění o tom, jak hrdince někdo spláchnul palačinky do záchodu dramatickou scénkou, ve které hlavní protagonistce kdosi — ano, hádáte správně — splachuje palačinky do záchodu. Jindy zas blonďatou krasavici sledujeme, kterak v zaumně nasvícených záběrech předstírá zvracení, aby tak doprovodila povídání o potížích s příjmem potravy… Ve výsledku nepříliš interesantní blábol a telenovela s celkově dosti děsivým hudebním doprovodem, ze kterého vypichuji zejména ústřední píseň opatřenou dada textem „já teď na kolenou klidně budu tu stát, i kdybych tisíckrát ještě musela spadnout“. What the F? ()
Velmi brutální bulvární dokument pro masy, jenž se snaží dojímat a hlavně glorifikovat. Zajímavých momentů, či režijních nápadů, aby člověk pohledal. Celý ten film je natáčen podivným způsobem, kde kombinuje prázdné záběry s prázdnými slovy, které doplňují občasné zvláštně bizarní otázky režiséra. A ještě obrazem podivně ilustruje. Takže pokud od respondenta slyšíme, že mu někdo spláchl palačinky do záchodu, tak to i skutečně v dotočených záběrech vidíme, případně někdo říká, že zvracel, tak ho vidíme jak se ohýbá k záchodové míse, či byl jako dítě nerad, že sportuje, tak vidíme zezadu dítě táhnoucí sáňky mrskající s hůlkami. Nič moč tedy. To, že se na hlavní protagonistku nelze napojit a že to celé působí jako mírná manipulace, jež nám v nejlepších momentech vráží do ksichtu pantátovská moudra Jana Krause o fašistech a vrcholem jsou věhlasné hvězdy biatlonu, jenž tam jsou úplně k ničemu a chvilkami mi přijde, že čtou připravený text přímo od hlavní hvězdy filmu a takový pocit je už úplný doraz hřebů do rakve úmornosti a znechucení. Opravdu nepodařené. 20% ()
Příběh Gabriely Soukalové je silný a je co vyprávět. Bohužel se dostal do ruky panu Větrovskému, který neví jaký je rozdíl mezi dokumentem a promo videem. Spousta zbytečných ilustrací věcí co se na plátně dějí, málo pohledů ve chvílích, kdy to může být zajímavé, hodně černobílé rozvržení... No prostě to na mě působilo jako Padesát odstínů šedi v doku podání... Takže prosím znovu, lépe a bez pana Větrovského. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (2)
- Tři lidé nabídku objevit se ve filmu odmítli, a to trenér Jindřich Šikola, biatlonistka Veronika Vítková a Petr Koukal, bývalý manžel Gabriely Soukalové. (Duoscop)
Reklama