31. Český lev - Ceny České filmové a televizní akademie za rok 2023

Co hodnotit...? Nominace a vítězové jdou dost subjektivní, každému se líbí něco jiného. Za mě byl loňský rok na český film jeden z těch zajímavějších, ale to nic nemění na tom, že samotné předávání je tak nějak nuda. Jako každý rok, jediné zajímavé je na něm úvodní znělka a jinak v podstatě člověk neudělá chybu, když si jen přečte výsledky na netu a ty dvě hodinky stráví mezitím jinak. Letošní předávání osvěžil snad jen proslov a překvapení Pekové a to mi ve filmu, za nějž byla nominovaná, lezla na nervy (což byl, uznávám, účel), a lva jsem přála paní Rázlové, nakonec to byla po úvodní znělce jediná část, která si opravdu získala můj výraznější zájem a pozornost. (10.03.2024)

Přiznejme si to bez mučení, kdyby ta tupá neznámá čtyřicetiletá studentka nemlela takový hovna, nikdo by ani nevěděl, že něco takovýho proběhlo, nebo že ona existuje. To je jak s fackou Willa Smithe na Oscarech loni... Takovou reklamu by neměli, ani kdyby si zaplatili celý blok uprostřed Superbowlu... Z loňských českých filmů jsem viděl jen Bod obnovy, zbytek mě nezajímá. Bod obnovy byl fajn, přestože mouchy měl. Zbytek českých filmů mě nezajímá. A Ebena jako moderátora nemusím, je na mě příliš nudný, někdo jiný by řekl noblesní, ale já nazývám věci pravým jménem. (17.03.2024)

V pohodě. Eben je fajn, kapela absolutně skvělá, scéna zajímavá, gratulace oceněným, těší mě zejména Volha, Přišla v noci, Bod obnovy, Němá tajemství a Vladimír Smutný. Peter Bebjak- výborný! Dneska mi předávání přišlo důstojné, však pepřák místo dýmu nebo propadliště bude v budoucnu s výhodou, někdy vyprovodit někoho z pódia..., nad lidské síly. 🙄 (09.03.2024)

Předávání Českých lvů bylo vždycky bizarním zážitkem. Nikdy se nestalo, aby večer proběhl jako důstojná ceremonie hodná svého významu. Nikdy to nebylo bez problémů, nikdy to nebyla čistá práce, vždycky se objevil nějaký problém. Ať už byl styl celého večera záměrně takový nebo jiný, nikdy to nebyl kladný zážitek, solidní zábava. Přesto je to vždycky sledovaná událost, svátek českého filmu (a televize). Hlavní chyba z minulých let byla sice už přehodnocena a byl odstraněn Plyšový lev, přesto průběžně vyvstávají problémy nové. Letos jako nejvýraznější disproporce vyniklo klání mezi filmovou a televizní tvorbou. A samozřejmě jedna kauza zastínila ostatní. Nedokončený proslov Darii Kashcheevy. Tato zdánlivá profesionálka, cenami ověnčená absolventka FAMU, se rozhodla, že přečte svoji řeč z mobilu. Což se nepovedlo, bylo to primárně selhání z její strany, nepochopila, že nesoutěží v žádné z hlavních kategorií a opravdu má přidělenu jen tu jednu minutu. Nevím, kde se stala chyba, jestli ztratila víru ve svou znalost češtiny, kterou má na velmi dobré úrovni (což prokázala už před lety při propagaci svého prvního filmu) a proč se těch pár vět nenaučila přednést spatra. Chtěla upozornit na podmínky práce kreativních rodičů, kterým by dle jejího názoru zřejmě prospělo zařazení dětských skupin podle skandinávského vzoru. Potud je to myšlenka v základu dobrá. Nelze se ale divit problematickému vyznění, pokud se o něj chce zasadit koktající a přetékající ze svého slotu. Jakožto bývalá cizinka, která se etablovala a dnes už reprezentuje český film a jako taková je široce respektovaná, má všechny páky na to, prosadit změny ve svém oboru, aniž by musela své přání na změnu takto devalvovat. (14.03.2024)

Noirový úvod byl super, ale jednalo se o nezvládnutý přenos jako celek. Začnu přerušením režisérky Darii Kascheevy režisérem Michaelem Čechem (jehož největším úspěchem je narození se Františku Ringu Čechovi). Často lidé na internetu obhajují postup režiséra. Ale takové okřiknutí a zásah ,,hlasu" režiséra v rámci živého přenosu i galavečera se nesluší - normálně by takový člověk dostal pokutu a padáka. Bohužel žijeme v Česku. Lidi říkají, že režisér udělal dobře svou práci. Udělal? Kameramansky se to nezvládlo. Často se stříhalo na kamery, které teprve došvenkovávali a připravovali záběr. Často byl zřetelný propad zvukové kvality, kdy někteří předávající anebo laureáti byli špatně slyšet. A scénář... to mělo scénář? Krom noirového úvodu zde ale není nic. Český lev dlouhodobě bojuje s krátkou stopáží. Ceny české filmové a televizní akademie mají zhruba stejný počet kategorií jako její americký protějšek. Jenže Oscaři mají stopáž 3-4 hodiny. Nikoliv dvě! Kvůli tomu se musí vymýšlet různé trapné způsoby, jak oceněným zabránit v delších proslovech. Dlouhodobě se tak lvům propadá dramaturgie a tím, že se doslova žene ostošest, abychom stihli se dobrat ke konci, než začne další programový slot. Takže se vlastně nic neděje. Jenom se předává, sem tam řekne Eben vtip - většinou blbej, sem tam má dobrou slovní hříčku. Kdybychom měli teda hodnotit 31.ČL jako televizní žánr živého přenosu, dojdeme k brutálnímu podprůměru. (10.03.2024)