Procitnutí v Garden State

Když sem to viděl někdy před šesti roky poprvé, tak sem byl nadšenej a napálil bych tomu okamžitě plnej počet. Ale ten film stárne. Schválně se na to zkuste podívat s odstupem a zjistíte, že to není nic víc než pohádková báchorka o návratu narušitele na místo činu. Protože jenom v pohádkách potkáte Natalii Portman a nadržené psy v čekárnách u doktora. Skvělej soundtrack, nezapomenutelná scéna řvaní na bagrech a "Only living boy in New York"... (27.04.2013)

Na prvý autorský počin Zacha Braffa (Réžia, scenár, hlavná úloha) je radosť sa pozerať. Hromada scenáristických a režijných nápadov (košeľa vedie) nepôsobí ako nesúrodý guláš, ale presne tak, ako má. Ako vízia talentovaného tvorcu, ktorý vie čo chce povedať a robí to spôsobom, ktorý je pre diváka príťažlivý. Nikto sa tu nehrá na nejaké veľké umenie, no je evidentné, že celý štáb vložil do svojej práce obrovské srdce. A ten pocit sa bez problémov prenáša na diváka a nielen kvôli tomu, že do Natalie Portman stvárňujúcu novú lásku hlavného hrdinu, sme sa od jej prvej scény okamžite všetci zamilovali. V súčasnosti už malá nenápadná žánrová klasika a pre určitú fanúšikovskú skupinu aj celkom slušný kult. Je škoda, že tento film pozná tak málo ľudí. 9/10 (16.03.2016)

„Potřebujeme se. Už jsem dokonce nelhala asi dva dny.“ – „Je to pravda?“ –„Ne.“ Procitnutí v Garden State je docela typická nezávislárna a zároveň místy dost střelená romantická tragikomedie bohatá na uhozený, absurdní i jednodušší humor (u kterého člověk někdy neví, zda se má smát nebo jen nevěřícně kroutit hlavou). Švihnuté jsou i její postavy (nejvíc jsem si užil Parsonsovu roličku a jeho klingonštinu ještě 3 roky před TBBT!), dialogy a několik situací (stírání otisků prstů, výběh pro křečky, sledování hotelových pokojů atd.). Bohužel, dramatická linka se ozývá docela nevhodně (přechody mezi vtipnými a vážnými místy jsou často poněkud necitlivé a černý humor občas selhává) a pak Procitnutí nechybí nešvar mnohých žánrových filmů, a to postupně směrem ke konci čím dál víc tlačit na romantiku, což v některých případech vychází, v tomto ovšem vyznívá do ztracena (nudy). Natálku ve své roli blbnoucí jsem si užil, její milující a plačící verzi už podstatně méně. Jakože závěr mě emočně docela dost minul, proto zůstávám pouze na průměru. A Zach Braff mi přišel úsměvný svou min. počáteční posedlostí symetrií v záběru. „Je to můj rytíř v zářivé zbroji.“ - „Nemluv o rytířích před Markem. Je to slabé místo.“ – „Já toho mamrda zabiju!“ – „Slovní hříčka?“ (07.09.2014)

Když bych věřil na něco jako objektivní hodnocení, řekl bych, že Garden State je objektivně na čtyři hvězdičky. Jenže nevěřím, tak to říkat nebudu a vrazím hezčí tři. Proč? Protože po Bokovce a jiných, tematicky spřízněných nezávislárnách o sympatickém hridinovi s traumaty, jenž někam přijíždí aby si v hlavě srovnal svůj život a našelk němu klíč, mi Garden State až příliš snadno zapadl do zajetých kolejí a ozkoušených postupů (právě viz Bokovka). Odkládaný první polibek, opakované nasazování dojemné hudby, slza a konec... to všechno šikulka Zach Braff namíchal úplně stejně jako řada jeho kolegů před ním. Fajn, ale pro mě osobně velice průhledné, předvídatelné (jak inscenačně, tak obsahově), zkrátka ne až tak zajímavé jako pro zbytek publika. (04.04.2005)

Príjemné prekvapenie. Ukazuje sa, že Zach Braff je i dobrý režisér, nielen herec. Jemu tento romantický námet o nevyrovnaných, prípadne i obavami pred budúcnosťou naplnených ľudí ide veľmi dobre. Úvod mi síce moc neučaroval, ale postupne a nenápadne ma snímok opantal svojou jedinečnou a melancholickou atmosférou, v ktorej išli bok po boku smutné veci spolu s tými veselšími. Ku koncu som už v tom celý plával, síce mierne omámený ale spokojný. Čo sa týka réžie, tak zatiaľ jednoznačne to najlepšie od Z. Braffa. 75/100 (19.04.2016)