Lucerna

Díla Aloise Jiráska jsem se na střední škole skoro až štítila, ale tuhle divadelní hru bych si možná někdy ráda přečetla. Brzobohatý si tu v podstatě trénoval na pozdější "Rodáky", líbil se mi i výkon pro mě dosud neznámé Vlasty Fialové v roli kněžny. Některé scény ale působily poněkud zdlouhavě a nemůžu říct, že bych se pořád bavila... (07.08.2020)

Krásná moudrá kněžna, jak mají pohádkové kněžny být. Svých práv si vědomý mlynář, ochotný bojovat pro princip a hrdost, jak už tak je hrdinům předurčeno. Méně okázalý hrdina, zakladatel archetypu deptaného učitele (když vezmu v potaz třeba současné slučování zvláštních - to jsou ty pro hloupé děti - a normálních škol, vnímám tuto postavu jako proroka černé budoucnosti českých pedagogů), pekelná xantipa a její manžel, křehká a přesto rázná mlynářova schovanka, zlý správce a suita jeho podivných zlolajných přicmrndávačů a celé to spěje k poznání, že kde jsou lidé zlí, jsou strašidla hodná a lidské spravedlnosti občas musí pomoct kouzlo. (28.10.2015)

Klasika. Jiráskův blízký vztah k prostým lidem a krajině, z níž sám pocházel, je tóninou, která trvale rozeznívá rozvážnou melodii jeho široce založeného díla. Lucerna není v tomto směru výjimkou, naopak se s odstupem času zdá, že právě v této jevištní hře se tehdy víc než padesátiletý spisovatel vrátil k bezpečným jistotám svého dětství, kdy se zážitek skutečně prožitý stejně jako vysněný mísí s tajemstvím krajiny, která se jednou provždy každému z nás zapíše do paměti jako představa domova. Filipova inscenace vytváří prostřednictvím televizní kamery jedinečnou atmosféru jako stvořenou pro uvolněnou představivost – hranice mezi realitou a fantazií jako by tu vlastně ani neexistovala, mnohem výraznější dojem zanechává až jakási hororová tajemnost šera a tmy, z níž se vynořují pohádkové bytosti. Galerie hereckých osobností předznamenává cosi o velikánech své doby: v popředí divácké paměti stojí bezesporu famózní Pivcova kreace zámeckého vrchního, Brzobohatého tvrdohlavý mlynář, hájící Haničku, svá práva i stoletou lípu, Kemrův vodník Michal se svými pentličkami a lidskou touhou po lásce, falešný panský dvůr i komičtí venkovští muzikanti. Nepomíjivý půvab Jiráskovy Lucerny vznikl ze skutečnosti, že právě v této hře, milované a vyhledávané už několikátou lidskou generací, dokonale splynulo povědomí domoviny, vlasti s bezpečím a sladkosti dětství. (12.04.2016)

Vidět po mnoha letech stejnou inscenaci a zažít stejný pocit svěžesti a radosti jako kdysi, nemuset nic měnit na svém hodnocení, to se nestává každý den! A ta jména tvůrců i herců uvedená v záhlaví! Co jméno, to skvost! No, co dodat? Užili jsme si to! Možno shlédnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=v0r0ap4bNpI (13.11.2014)

Podceňovaný Jirásek-autor historických próz se do českého povědomí současnosti dokázal překvapivě prosadit jinak: svou méně prezentovanou tvorbou dramatickou. Jako velmi často v případě historických televizních adaptací mu přitom byl nápomocen režisér František Filip. Motiv osvícené vrchnosti. snová myšlenka české poddanské rezistence feudální minulosti, se dostává i tady do popředí. Báchorečné prolínání pohádkového a skutečného světra je zdařilé i pro vynikající výkony předních herců, kteří byli do rěchto rolí obsazeni. Iscenaci jako celek lze označit za jakýsi koncentrát všech podstatnějších konstruktivních částí celku novodobého češství. Je v nás přítomno víc, než jsme s to sami sobě přiznat. Na závěr mi nezbývá než opakovaně a udiveně konstatovat, že neznám důvod, pro který nejlepší věci české televizní tvorby již dávno nebyly zařazeny pro zpracování na DVD nosičích. K našemu zlatému fondu bychom se v každém případě měli chovat s větší úctou. Zaráží to určitě nejen mne. (20.10.2007)