Člověk z půdy

Naprosto úžasná konverzačně-zpívaná divadelní komedie od Suchého a Šlitra (řazeno abecedně:). Jejich písně (nyní již evergreeny), roztomilá Pavlína Filipovská a nepřekonatelný Miroslav Horníček dávají tomuto kusu něco zvláštního. Něco, z čeho vám vyroste úsměv na tváři, aniž byste se o to museli snažit. :) (15.10.2006)

Nikoliv náhodou se tato "prasemaforská" hra až proklamativně hlásí k tradicím Osvobozených, nikoliv náhodou se na jevišti objevuje Voskovcův werichovský nástupce Horníček, nikoliv nohodou měla k SEMAFORu blízko i někdejší herečka Osvobozených Ljuba Hermanová. Vlastní děj de facto prvorepublikovou poetickou lupou levých avantgard nepřímo zobecnňuje výrazný zlomový posun, který právě v této době stále citelněji poznamenával a posouval celou českou společnost československé éry. Chruščovův projev, přednesený na XX. sjezdu KSSS, vyvolal "otěpel"-tání i v československé společnosti. Sommrova výrazně nadsazená postava typického schematického socialistickorealistického literáta, který přímo symbolicky sice umí psát, ale nikoliv číst, i mládí, z pod jehož jakobysvazácké rozjásanosti vystrkují růžky STARCI NA CHMELU a kdesi hodně v budoucnosti i Pražské jaro a jeho "socialismus s lidskou tváří". Typická semaforská hravost a bezelstný rozverný optimismus, čapkovsky směřující k plnosti života všedního dne mimo již typicky semaforské melodie (včetně evergreenu VČERA NEDĚLE BYLA) charakterizuje až vyzývavě mladé mládí všech protagonistů bez výjimky (nejstaršímu Horníčkovi tehdy čerstvě naskočila čtyřicítka, Kopeckému a Šlitrovi byla velmi blízka Kristova léta, Suchý s Matouškou stále byli dvacátníky, Filipovská velmi čerstvě dovršila plnoletost). Ze sedmi ambiciózních startů SEMAFORu nakonec zbyl ten jediný, nadčasový, poloha napolo dramatizujícího, napolo kolážově pásmového kabaretu. Za zmínku stojí i publikum svým složením tak blízké diváctvu Osvobozených ze třicátých let. Vystoupení semaforských bylo závanem svěžího větru, gejzírovým výtryskem vody živé svlažujícím kuturní úhor budovatelské bezútěšnosti éry neblaze proslulých justičních zločinů a vražd pověstných padesátých let. Ta živost, to nadšení obrozující spontánní invence tryská z malého jevišťátka v domě v ulici Ve smečkách i dnes. Po padesáti letech. (22.12.2008)

Kabaretní pásmo Suchého a Šlitra je excelentní přehled postupů epického divadla a úchvatná hříčka. "Popěvky", které jsou v některých komentářích označovány za hlavní součást inscenace - bych skromně dodal, že ač baví - nejsou asi tím nejpodstatnějším. Roku 61 přelemová záležitost, která hravostí, lehkostí i mírou tvůrčí invence a volnosti rozstřelila nejen fonemomén Semaforu a "malých forem" ale i prostředí zatuchající prdy sorely. Rozšafný Horníček a jeho improvizující Vláďa tvoří geniální figuru, kdesi na půdě... Zkrátka:" Něco Suchého od nějakého dobrého..." (01.11.2011)

Semafor debutující... Samozřejmě, že záznam tohoto divadelního představení nelze nesledovat také jako doklad čehosi minulého. Není strhující novinkou a jistě může působit poněkud naivně. Na druhou stranu je to doklad i po čtyřiceti letech nesmírně živý... Pět hvězdiček mj. za výborné vybvené DVD z edice X krát divadlo časopisu Reflex. (23.09.2006)

Dětské uchvácení písničkami a úryvky dialogů zaznívajícími ze starých gramodesek už mi nikdo neodpáře; když jsem na reflexím DVD zjistil, že zbytek první semaforské hry je už jen nesoudržná poetistická vata šmrncnutá povinnou dávkou budovatelského nadšení a trochou opatrné satiry, byl jsem z toho docela smutnej. Možná kdyby byl býval záznam pořízen s Malým lordem v podání Suchého, který sice nebyl herec, ale podle zvukových nahrávek uměl ve svých replikách vypíchnout jazykové hříčky a mikropointy stokrát líp než řemeslně honěnější Černý, a kdyby u piána seděl Šlitr a ne Růžička, nepotřeboval by člověk tolik historického povědomí, aby si dokázal představit, jaký to tenkrát na přelomu padesátek a šedesátek musel být mazec. (06.10.2014)