Režie:
Ján RoháčScénář:
Jan JílekKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Luboš FišerHrají:
Slávka Budínová, Jana Šulcová, Rudolf Hrušínský, Antonie Hegerlíková, Jaroslav Moučka, Josef Somr, Václav Lohniský, Věra Tichánková, Jan Skopeček, Jiří Štěpnička, Alena Kreuzmannová, Božena Fixová (více)Obsahy(1)
V malé vesničce Bohdalov se odehrává tragický příběh osmnáctileté Michaely (J. Šulcová) a její matky Marie (S. Budínová). Jedna je na začátku své životní pouti a druhá prožívá poslední dny života… Další osobou příběhu je František (R. Hrušínský). Ten dělí svou lásku již mnoho let mezi svoji ženu (A. Hegerlíková) a milenku Marii, která je vděčná za každé jeho pohlazení. Když se tajné scházení provalí, žárlivá Františkova žena ukáže, jak se bojuje za manžela. Michaela zpočátku odmítá nadbíhání vesnického neotesaného chlapíka Slávka (J. Štěpnička), kterému ale nakonec podléhá… (Česká televize)
(více)Recenze (48)
Vesnické drama. Příběh jakoby od Sigrid Undsetové, protože hrdinkami jsou ženy, jejímž charakterům nesahají ty mužské ani po kotníky. Za povšimnutí stojí reálie socialistické vesnice (kozín, předseda a účetní stále namol), kde se stále ještě drží některé náboženské zvyklosti, i když povětšinou jen zásluhou několika svíčkových babek (večerní klekání, obřady kolem pohřbu). ()
Jánko Roháč opět zabodoval. Narozdíl od svých kolegů, kteří točili pro televizi několikrát ročně, Roháčova občasná televizní režie patřila vždy k tomu nejlepšímu. Na první pohled banální příběh byl postaven především na hereckých výkonech hlavních představitelů. Slávka Budínová dostávala na přelomu 60. a 70. let ty nejkrásnější role a dokázala je využít do poslední kapky. Stejně dobře jí sekundovala mladičká a zdánlivě nezkušená Jana Šulcová. Tradičně vynikajicí Rudolf Hrušínský si vystačil téměř beze slov a jeho žena "ranařka" Antonie Hegerlíková rozmlátila byt obstojně :-) ()
Pokládám se za znalce české kinematografie, ale teď abych si dal facku. Já o tomto nevěděl. Naše herecké hvězdy se vyřádily pod vedením Jano Roháče. Ta vesnice je tak autentická, jako ta díra, kde jsem se narodil. Překvapila mě Jana Šulcová, co pije pivo v hospodě i ta erotická scéna. Divoká Hegerlíková, jak demoluje vybavení domu. Monolog Lohninského na téma koho nemá rád! No prostě super! ()
Skvělé milostné drama, ve kterém velice překáží vypravěč. Tenhle přežitek z doby nadvlády rozhlasových her nad těmi televizními naštěstí už vymizel. Dumám nad tím, proč vůbec byl použit. Zřejmě, aby i diváci chudší duchem měli možnost pochopit děj. Jak ukazuje Martin741 tahle snaha se bohužel minula účinkem. Kde není špetky inteligence, ani tisíce vypravěčů nepomohou. ()
(2x) Byla jednou jedna vesnice a v ní lidé. Nešťastně zamilovaná vdova, její dospívající dcera, věčně opilí předseda, družstěvník a účetní a tak dále. ,,To nejde... dělat štěstí z jiného neštěstí," komentuje vypravěč jednu z posledních scén a současně vnitřní monolog starého Francka. Tento filozofický výrok ale jakoby nakonec odrážel konání a osud všech ústředních postav ve vesnici, kde se odehrává drsný psychologický příběh se zajímavou konfrontací postav matky a dcery... Jedinečný příspěvek Jána Roháča do filmové tvorby v dramatickém žánru, jinak vynikajícího režiséra zaměřeného spíš na hudebně zábavní filmy, pořady a estrády. Dlouhou bílou nit provází vedle silného příběhu a hereckých výkonů na čele s mladičkou Janou Šulcovou i forma vyprávění s rozsáhlým partem pro doprovodní komentář (zvláště v osobitém dlouhém úvodu) a pozoruhodná kamera Ivana Šlapety zesilňující atmosféru i častými detailními záběry na obličeje herců. 70. léta československého filmu vystartovala vedle často podprůměrných normalizačních námětů i řadou kvalitních filmů během prvních let, ve kterých doznívaly trendy "zlatých šedesátých"; tohle je jeden z nich. 90% ()
Galerie (8)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (1)
- Filmový Bohdalov je vesnice Bedrč u Benešova. Hřbitov je pak v nedalekých Kozmicích. (rakovnik)
Reklama