Velká železniční loupež

Ech, jak hodnotit toto dílko, když jsem se narodila o skoro devadesát let poté... Dovoluji si podotknout, že je Loupež velmi statická. Ovšem, detail byl vynalezen až pár let po Porterovi, není se tedy čemu divit. Ale proč, proboha, mají všichni ''umírající'' ve filmech tendenci se najednou vztyčit, chvíli v této vzpřímené pozici zůstat a poté s vyvalenými kukadly a výrazem ,,ach, to nééé!!'', úslužně padnout k zemi? A ještě třešničkou na dortu zůstává fakt, že onen ležící chudák zapomene povolit paže, tudíž mu pak velmi šrotuje, zda je má nechat či nemá spadnout. A pokud to udělá, hlavně, aby to bylo co nejpomalejší a nejnenápadnější! Na druhou stranu obdivuji zápal herců a neherců, s jakou vervou se pustili do natáčení takových nebezpečných scén, jakožto kupříkladu bláznivé honičky na koních. Ten co spadl, si sakra rozmyslel další spolupráci s Edwinem. Byla šance jedna ku deseti, jestli ho jeden z bujných ořů rozšlape na kaši. Nicméně, film je přeci jen z roku ''dej sem chleba'' a já tedy s klidným svědomím mohu dát tři hvězdy. Pochopte, Meliés a bratři Lumiérové byli kapku působivější. (21.04.2014)

Praotci všech westernů ještě pár drobností k dokonalosti chybí, ale rozhodně nepostrádá spád, akci a jako přidanou hodnotu tu máme i porci až samoúčelné brutality ( ubitý topič, zastřelený hlídač poštovního vozu, postřelený prchající cestující atd.), já osobně ji kvituju, on ten Divoký Západ prostě nebyl idylka a v době natáčení snímku vlastně ještě existoval, Porter asi věděl, o čem točí. (02.11.2014)

Poprvé v životě dělám něco, co se mi jinak hnusí - hodnotím jako odpad, i když si to ten film nezaslouží, ale mám k tomu své důvody. 1) V podstatě nevím, jestli bych Velkou vlakovou loupež dokázal hodnotit poctivě, poněvadž tady už se nehodnotí film, ale to, co ten film znamenal pro vývoj kinematografie. a 2) odpad dávám proto, že právě a především kvůli tomuto snímku se médium filmu začalo rovnat narativní struktuře (filmy měly už před Porterem narativní charakter, ale nedokázaly naraci vyjádřit specificky filmovými prostředky) - dokáže si někdo představit, jaké jiné možnosti médium filmu mělo? Já ne a proto odpad (a třeba mě ukamenujte)! (08.01.2006)

Velká železniční loupež je prvním zásadním krokem filmového realismu v akci. Edwin S. Porter, skromnější pionýr americké kinematografie, stvořil svůj nejoceňovanější kousek v syrové bezprostřednosti nesmlouvavé krutosti života. Kamera míří na zločin bez romantiky a sentimentu, příběh není zatížen sociálním podtextem a z bezprostřední blízkosti servíruje tu drsnější polohu života, kdy se něčí smrt zdá být návodem k osobnímu zbohatnutí. Blízkost surovosti lidské existence věrně po celou dobu doprovází akci děje. Velká železniční loupež, to je pozoruhodný filmový zážitek z plenkového období historie světové kinematografie. (01.01.2021)

Přelomový film. V počátcích kinematografie bylo pohlíženo na filmaře jako na spolek podivínů s výstřední zálibou ve tvorbě pohyblivých obrázků. Pak přišla Velká železniční loupež. První film v USA který zaznamenal opravdu celostátní komerční úspěch. Kinematografie se pomalu začala stávat zábavou pro masy lidí. Dnes můžeme jen v němém úžasu sledovat její historii a dětské krůčky jejích průkopníků. A Porter průkopnický byl. Do svého dvanáctiminutového filmu zařadil 12 oddělených scének, které na sebe dramaticky navazují, což nebylo běžné. Prakticky vše je neustále v pohybu. Film je velmi akční. Přepadení, útěk, pronásledování. Střídání interiéru a exteriéru, jízda vlakem a na koni. Kamera je statická a má velký problém to vše zachytit. Ve scénce, kdy lupiči vyskakují z vlaku a prchají, nastává z dnešního úhlu pohledu humorná situace, kdy kameraman prostě nestíhá a herci se na chvíli dostanou mimo záběr. Nebo použití filmového triku, kdy lupič přemůže jednoho ze strojvůdců, následuje střih a z vlaku vyhazuje jeho figurínu. Inu filmové triky tu byly vždy a vždy budou. Jednoznačně největší ohlas měla a má scéna na konci, kdy bandita střílí přímo na diváka - do kamery. Tento film načrtnul základy westernu a motivoval stovky svých následovníků. Každý podobný film mě naplňuje ohromnou úctou a vděkem k lidem, kteří psali historii a zanechali o tom nesmazatelný důkaz. Důkaz, jenž je oknem do dávno ztraceného světa, o podobě naší minulosti. (03.10.2016)