Kousek nebe

Na mladučkú Pauhofovú sa pozerá síce dobre, ale film nie je dejovo nejako zaujímavý. Romantická rovina to má celé ťahať na pozadí spoločenských udalostí v päťdesiatych rokoch, očakával som však, že to bude skôr opačne. Z dobrého nápadu na väzenskú drámu sme dostali len odvar, ak vôbec toľko. V podstate všade boli len usmiati ľudia mysliaci na zábavu. To sa na komunistické čistky nepodobá. A Doubrava ma herecky tiež nepresvedčil. (15.05.2017)

Milostný příběh z prostředí komunistického lágru 50.let mě příjemně překvapil. Pohled do tohoto prostředí je hořký i sladký zároveň - kromě obvyklých událostí zobrazovaných v podobných filmech (šikana, vzpoura) scénář Jiřího Stránského obsahuje i spoustu úsměvných, často i vtipných momentů. Z herců bych vyzdvihla sympatickou Táňu Pauhofovou a miniroli Josefa Somra (nepřipomínal vám Bubbu z Forresta Gumpa? :) ) Bohužel některé postavy (především postava velitele) někdy spadají do zbytečných karikatur. Stísněnou atmosféru věznice posiluje práce s kamerou i stereotypní a místy absurdní hudba. Často o postavách nevíme to nejpodstatnější - jak se do lágru vůbec dostali. Po shlédnutí zůstává divák uvězněn mezi zdmi minulosti i budoucnosti... (28.05.2006)

Překvapuje mě, jak Kousek nebe má malý divácký ohlas i přesto, že recenze byly vesměs v kladném duchu. V kině nás bylo deset a tady to taky s počtem hodnotících není moc slavné. A přitom se jedná o hezký příběh, který je zručně natočený. Film o přátelství, lásce a naději, který v divákovi zanechá příjemný pocit. Pár úsměvných momentů, které jsou velmi decentně a vkusně vloženy a nedělají z filmu žádnou trapnou taškařici. Trochu pokulhává hudba. Herci jsou dobří, ale hlavní představitel mi přišel poněkud nevýrazný. Víc mě zaujali ve vedlejších rolích Petr Forman, Pavel Zedníček a Josef Somr. (16.02.2005)

Nevím jak začít. Tento český snímek byl pro mě černým koněm a doufal jsem, že mě třeba přesvědčí o schopnosti naších tvůrců natočit opravdu dobrý a neobvyklí film. Hodně lidí mi hnedka bude chtít nadávat, jak skvělé v naší zemi máme filmaře, ale pro mě krom Samotářů nebylza poslední roky žádný extrémně zajímavý počin. Ať už Pelíšky, Pupendo nebo Jedna ruka netleská(ta se snažila, ale Samotáři jsou nepřekonatelní) zůstanou pouze slušnými filmy, na které, jak je zvykem u českých filmů, se dá dívat ještě mockrát. Nevím jestli je to barvou očí hlavního hrdiny(tímto mu vzkazuji, že mu je závidím...) nebo snad andělskou křehkostí, která vyzařuje z hlavní hrdinky. Oba tito hlavní hrdinové, jejichž láska je hlavním tématem filmu, jsou perfektní. Není ani jedna chybička v jejich výkonech a já musím smeknout. On je perfektně stělesnením praštěnosti a mládí, ale hlavně pozuby zamilovaný do své zrzavé spoluvězenkyně. Ta je zase takový anděl mezi zdmi Pankrácké věznice a musí každého svou křehkostí očarovat. Jejich láska je předvídatelná, ale natolik roztomilá a dětská, že jim jí nikdo nedokáže odepřít. Ani vteřinu jsem nepomyslel, že tihle dva k sobě nepatří. Romatická část filmu do sebe opravdu zapadá nádherně. Pozadí jejich lásky, 50.léta což je období soudruhů a soudružek, je vykresleno s maximálními detaily, kdy je nám předváděno co jen lze ukázat za zdmi věznice. Ani výkřik hlavního hrdiny stojícího vedle rudé hvězdy nezmění nic na jejich osudech. Strašně se mi líbí název filmu, který mi nejdříve nic moc neříkal, ale název film perfektně vystihuje. Ve filmu je mnoho krátkých, ale krásných scén na kousek nebe viditelné jen z vězení(první symbolika). Nebo snad je kouskem nebe pro hrdiny jejich láska, která i v pekle věznice dokáže vytvořit kousek toho po čem oba touží.Pokud někdo chce vidět krásný film určitě by se na Kosuek nebe měl podívat. Jediné co mi lehce nelahodilo byla hudba nebo spíše některé zvuky, které byli nevkusné a dalo by se s nimi naložit lépe. Na 100% to není, ale chybí opravdu jen kousek... (28.05.2006)

Já nevím, ale všechny český vězeňský filmy mi přijdou stejný! Všechny mi přijdou skvělý a tenhle to jenom potvrdil! Akorát to bylo moc krátký a všechno tam bylo moc narychlo! Mohlo tam bejt mnohem víc vězeňskejch příhod a více rozvyprávěná minulost vězňů! Tohle je na vězeňskejch filmech a knihách totiž to nejlepší! Proto tak miluju sérii Přítelkyně z domu smutku a knihu Motýlek! Herecky to bylo zvládnuté na jedničku (Pauhofová je hrozně příjemná na pohled), ale chtělo to prostě z toho udělat větší film! (29.05.2006)