Příběh dušičkový

Promlouvání k divákovi do kamery, aplikovali čeští filmaři padesát let před Deadpoolem. Pivce jsem měl doteď v paměti jako uhlazeného elegána z filmů pro pamětníky, takže mě jako obstarožní popadesátník trochu zaskočil, ale nakonec to byl on, kdo dal tomu triviálnímu příběhu aspoň nějaký šmrnc. I když triviálnímu...v kontextu doby, kdy byla Herrmannova povídka napsaná, šlo o složitost v pravdě zapeklitou. A vlastně i v dnešní době vcelku aktuální. Od určitého věku mají muži se ženami mnohem víc trápení, než za mlada. Buď totiž ženu mají, ale rádi nejsou, nebo nemají, ale rádi by ji měli. Mít doma Petronilu...tak uteču k cirkusu já sám. (27.08.2022)

Film je postavený na vesměs výborných hereckých výkonech. Platí to i pro hlavní roli, která ale mohla vyjít ještě podstatně líp, kdyby Jan Pivec prokázal větší cit pro míru a nepřeháněl to se svým „ježíšmarjá...“, které by i při poloviční frekvenci výskytu bylo pořád ještě dost otravné. V tomhle směru měl být důslednější i režisér František Filip, který měl Pivce usměrnit. -------- V titulcích filmu uvedeno: název Příběh dušičkový čili kterak se paní Petronila Konopková choti svému Vavřincovi a krbu domácímu zpronevěřila. (15.08.2020)

A pak, že muži nestárnou. No stárnou, bohužel. Ježišmarjá! Od Šejbalové bych si budoucnost taky nechala vyložit, její jasnovidka se mi zamlouvala ze všech postav nejvíce. Hermannův banální příběh je zpracován s citem, sehrán elitními herci, ale přesto stále zůstává banálním příběhem. Pivcovi se občas zasmát dá, graciézní Kemr scénu rozsvítí, ale přesto na mě film působí omšele. (08.10.2020)

Československý film natočený podle povídky I. Herrmanna popisující životní etapu vrchního oficiála Vavřince Konopky. Tohoto zakřiknutého úředníka, trpícího pod dominancí a nepěkným chováním jeho ženy Petronily (D. Medřická), ztvárnil svým nezaměnitelným způsobem legendární J. Pivec. Jaké je jeho překvapení, když jednoho dušičkového dne zjistí, že ho jeho panovačná semetrika opustila a přidala se ke kočovné společnosti jejího milence, teatrálního cirkusáka J. Kemra. V zaměstnání dělá Konopkovi, domácky zvaného Lorenc, společnost reverent (vynikající J. Marvan), s nímž probírá svůj nešťastný život a jeho přítel mu poskytuje útěchu. Po odchodu jeho ženy se začne o Konopkovu domácnost starat sympatická hospodyně L. Havelková, s níž záhy osvobozený oficiál naváže až příliš důvěrný kontakt. Konopkovo štěstí však netrvá dlouho, neboť přesně po roce, opět na dušičky, se vrátí jeho žena a pokouší se nastolit původní domácí teror. Oficiál však tentokrát nepodlehne její zdrcující výřečnosti, vyžene ji z bytu a celá situace skončí u advokáta M. Růžka. Právní stránka Konopkovy situace se začíná pro něj vyvíjet nepříznivě a od značné újmy na majetku a cti ho zachrání lest, s níž mu překvapivě pomůže bývalý milenec jeho ženy J. Kemr. Ve snímku F. Filipa tvoří dominantní dvojici oba přátelé úřednící, jejichž dialogy tvoří ozdobu tohoto snímku. Paní Medřická zvládla svou roli zlé ženy vládnoucí jedovatým jazykem též velmi dobře, ostatně stejně jako všichni účinkující herci, přesto však mě tento snímek s banálním příběhem nezasáhl natolik, abych byl ochoten ho hodnotit nadprůměrně. (22.10.2020)

Skvělá a zoufale nedoceněná veselohra s neskutečně silným obsazením. Vždy vynikajícího Jaroslava Marvana doplňuje ještě lepší bědující Jan Pivec, bonviánský Josef Kemr a tradičně přirozená Stella Zázvorková. Dana Medřická zahrála tak bravurně, že se mi znechutila na tři filmy dopředu. Díky stylové výpravě a pevné ruce režiséra má Příběh dušičkový noblesní atmosféru, ostře kontrastující s košilatým příběhem. (20.07.2020)