Odpočítávání

Pohled na otázky terorismu z jiného úhlu je fajn, dokonce moc fajn. Odborník na extrémní výslechy a agentka FBI mají zlomit zadrženého teroristu – ona používá tradiční „lidské“ postupy, on „nelidské“ mučení. Oba jsou na stejné lodi, i když jsou naprosto odlišní. A nakonec z vyšetřovacího týmu nejenom právě agentka je ochotná obětovat své zásady pro dobro většiny. Námět je skutečně zajímavý (dokáže mučení jednoho vyvážit životy milionů?), ale celkový dojem sráží několik banálních situací. Líbila se mi nevyzpytatelnost děje, jeho nejednoznačnost, ale když ze sebe Samuel L. Jackson při dopadení manželky zadrženého vyhrkne, že tohle je ta poslední šance ke zlomení atentátníka a že to nikdo nesmí posrat, tak jsem se domníval, že to následné je pouze dobře sehraná hra!! Ale když mimo jiné onu manželku podřízne jako prase na porážce nebo když jeden z hlavounů vytáhne bouchačku a nechá se o ní teroristou školácky obrat, tak můj zájem o tenhle ryze americký výlet výrazně klesá (ostatně celé jednání armádních představitelů je poměrně k smíchu). Prostě druhá polovina, ve které jsou paradoxně ty nejsilnější momenty, s nevyvratitelnými logickými lapsy vypadá jako šitá někde v poklusu.. Herecky nadprůměrné!! Velká škoda.. (30.07.2011)

Z filmové reflexe syndromu 11. září už je skoro samostatný žánr, který důsledně nahradil syndrom studené války. Thrillery postavené na bázi kolektivního ohrožení patrně výborně fungují, neboť se točí jak na běžícím pásu. Unthinkable naštěstí patří k těm povedenějším. Původem australský režisér Gregor Jordan postavil svůj nízkorozpočtový snímek především na základech konverzačního dramatu, což odráží také herecké obsazení, přičemž dialogy hercům lze bezezbytku věřit, horší už je to s autenticitou násilných scén a mučení, hlavně britský herec Michael Sheen a jeho tak známý apriori bezelstný kukuč mi vůbec neseděl se zamýšlenou syrovostí scén, filmový tvar byl zjevně zamýšlen jako naturalistický a drsný, ale výsledek hraničil s mainstremem. Ne, nevolám po drastičtějších scénách, jen mi ta všechna krev a mučení nepřišlo právě věrohodné. Každopádně stěžejní je ústřední myšlenka a poselství snímku, který se táže po hranici, kam až může exekutiva zajít ve svých metodách a nejen preventivních opatřeních. Je mučení teroristů přípustné? Američané se dobrovolně vzdali části své svobody výměnou za právě dotazované, není to náhodou cesta k nihilismu? Gregor Jordan nenatočil vůbec hloupý film... (15.06.2010)

Velmi vydařené ztvárnění naší současné posedlosti násilím, na které jsme schopni se ale dívat pouze na televizní obrazovce, a tak vůči němu otupět. Přestože jsme dennodenně zahlcováni informacemi o teroristických útocích nebo válečným zpravodajstvím, jsou tato data natolik odosobněná (televizní noviny k večeři proložené "zvířátkem nakonec" nebo strohá čísla mrtvých v novinách při ranní kávičce), že nejsme schopni si naplno uvědomovat jejich dopady. Války, a koneckonců i terorismus, se staly něčím, co je spíše realitou "tam někde", v bezpečném světě za obrazovkou a my sami spíše pociťujeme na vlastní kůži opatření (omezování svobod), která z nich vyplývají. Tuto absenci násilí a vzrušení v našem životě si pak musíme kompenzovat sledováním akčních filmů a seriálů, které nám alespoň zprostředkovaně umožňují stát se na chvíli buď lovcem, nebo lovenou obětí (případně obojím najednou), a zažít tak příval adrenalinu. Jenže tato náhražková forma prožívání vede k tomu, že v našich skutečných životech přestáváme rozlišovat mezi realitou a filmem (11. září i Armageddon většina z nás "prožila" na obrazovce, jsme si jisti, že mezi tím zpětně opravdu dokážeme najít podstatný rozdíl?), a tak fikci až příliš zabudováváme do našeho světonázoru, a naopak skutečnost podvědomě zasunujeme do pozadí jako další díl nekonečného seriálu na pokračování. Násilí, mučení, agrese, vraždy - to vše je sice v nějaké povrchní formě součástí našich životů, ale je to pro nás nemyslitelné, dokud se s tím nesetkáme na vlastní kůži. Zdá se, že léčbou šokem může dojít ke konečnému prozření ("We're fucking human beings!") a uvědomění si nesmyslnosti brutality. Jak snímek naznačuje, náprava celku musí začít od jedince a jeho osobní zkušenosti, nikoli veřejným prohlášením hlavy státu, které sice dosáhne najednou k milionům, ale v hromadě tisíce bezvýznamných zpráv zapadne jako součást jednoho velkého virtuálního mýtu, o kterém si vyprávíme na dobrou noc, abychom mohli klidně spát. _____ P.S.: Provokativní (myšlenkově i politicky) je také vyobrazení "hlavního teroristy" jako původně amerického občana; skoro jako kdyby ten "terorismus" měl původ v našich řadách a v naší kultuře, že? (02.08.2010)

Scénář: Peter Woodward .. Ostré, vypjaté, poutavé, funkční a pravdivé. Levný kabát není vůbec na škodu, protože snímek se vyjadřuje těmi osvědčenějšími součástmi, jako je výborný scénář a silné herecké obsazení ústředních rolí, kdy na "zbytečné" atrakce není prostor a ani nakonec nejsou potřeba. Intenzivní teroristický thriller vznikl i tak. Na Hollywood okrajový, o to pro náročnější diváctvo zajímavější produkt. ___ Větší část tohoto filmu je těžce myslitelná! (02.08.2010)

Samuel L. Jacksona pôsobí svojimi výpočúvacími metódami ako drsnejšia varianta Jacka Bauera a film má v jeho postave ozajstnú oporu, trochu si však ubližuje béčkovým spracovaním a predvídateľnostou. Obmedzený rozpočet je vidieť, talentovanejší muž za kamerou chýba a s výnimkou scén výsluchov viac napätia poskytne takmer ľubovoľný lepší diel 24. A nič, čo by nebolo predtým k videniu tam (ešte aj viacerí herci si zopakovali účasť), už Unthinkable nemá. Slušný nadpriemer. (10.06.2010)