Putování po Blažených ostrovech

Nevšední pohádka, svou podstatou spíše mýtický, poučný, moudrý příběh, skrovným rekvizitám a trikům navzdory, pro spíše starší děti a především dospělé. Po letech jsem si osvěžila paměť a zpětně dokonce zvedám na plný počet, nejen protože modrá čísla si tento kvalitní, herecky rozhodně zajímavý, byť skromný počin nezaslouží. (31.12.2010)

Divák, který přežije tuto pohádku, přežije všechno. Sběratelům rarit lze vřele doporučit pro monumentální originální kostymáž, bizarní scénografii, ale i pro bohatě panoptikální obsazení, jemuž vévodí Regina Rázlová v roli božské nadsamice. Vizuální stylizace Antarése jako mezopotámského monarchy je vzhledem k určení postavy dosti příhodná, nicméně Brzobohatý s vázou na hlavě promlouvá spíš unaveně než vznešeně. Snad i to jde solidně rozvrženému tématu k duhu. (27.10.2015)

"Jak smutná je radost, kterou jsem poznal." Podle mého názoru se jedná spíš o fantasy, než o pohádku a asi se najde jen hodně málo dětí, kterým by se tato inscenace líbila. Ani mně se v dětství moc nelíbila, ale až teď vím proč a není to jen těmi filozofickými úvahami o věčnosti, blaženosti, lásce a moudrosti, nebo snad její temnou atmosférou, či ponurým hudebním doprovodem, ale především jejím nepřehledným dějem, který na začátku, bez jakéhokoliv vysvětlení přeskakuje ze země Antarie na Ostrov blažené nevědomosti, kde se divák seznamuje s jeho obyvatelkami, včetně dívky Albíny. Načež se příběh přesouvá zpět do Antarie, ve které se opět bez vysvětlení, objevuje dívka Albína, ale jako nějaká jiná bytost Anke a tato nepřehlednost, která je naštěstí v průběhu dění vysvětlena, musí na děti stejně jako tenkrát na mě, působit přinejmenším chaoticky. Možná, že dnešní děti navyklé na složitější formy vyprávění, by se s touto dramatickou hrou vyrovnaly stejně jako já v dospělosti, ale pro současnou mládež, bude zase příliš statická a málo zábavná. Mně už se však líbí. (23.10.2015)

Tato inscenace mě zaujala především svým hereckým obsazením. Těžko ji hodnotit. Jako dospělého diváka mě oslovila víc, než jsem čekala, ale nepamatuji si, že jsem ji viděla celou jako dítě. Marně přemýšlím, pro koho je inscenace určena, protože pro děti podle mě. Nemyslím si, že větina starších dětí, které by ji už mohly zvládnout dokoukat, se budou dívat na něco označované jako pohádka. Sama bych to úplně za pohádku neoznačovala. (06.01.2021)

Těžko hodnotit. Scénář byl evidentně připraven spíše pro celovečerní film (včetně Hapkovy hudby), a z důvodů omezených rozpočtů se to nejspíše nakonec prdlo do redakce pořadů pro děti a mládež a Ludvík Ráža zkusil s minimem udělat co největší dojem. Takže nejspíše proto ta přehnaná výtvarná stylizace, to deklamování a divadelní projevy, a samozřejmě je vidět, kde se ve scénáři žel muselo škrtat a krátit... Na druhou stranu ten příběh je silný a baví mne, že jako divák si musím skládat mozaiku sám, a když si ji složím, zůstává mi spousta otázek a filozofických úvah o tom, zda by ostrov plný nařízené lásky, ostrov nevědomí, ostrov moudrosti nebo ostrov nesmrtelnosti a bohatství, ale plný osamělosti, zda některý z nich je lepší než druhý, a proč, zda kombinace všech čtyř by k něčemu vedla, jestli to vůbec jde kombinovat, jak moc je nutná vlastní vůle lidí a co vlastně znamená oběť pro něco, pro někoho. Ale jinak se shodneme, tohle rozhodně není pohádka pro děti, a už vůbec ne na nedělní poobědové odpoledne. (04.03.2017)