Útěk z vězení

1. série - 80% - Velmi umně vyrobená dramatická šablona se slabším rozjezdem a přílišnou schematičností zhruba poslední třetiny (věčné "Máme problém" je k zbláznění). Jinak se na ale na tenhle nervák dívá skoro až samo. Infarktové situace, velesympatické postavy na straně dobra a naopak nevypočitatelní záporáci na druhé straně barikády, to všechno v relativně uzavřeném prostředí plném nečekaných nástrah dává dohromady příjemnou a úchvatně napínavou jednohubku. 2. série - 90% - Všeho je víc, akce je na každém rohu a změna uzavřeného prostředí za širé pláně plné nástrah zcela převrátila vyprávěcí postup. Ale i když je každá situace za vlasy přitažená, ďábelský Mahone je prakticky všudypřítomný a všechno často závisí jenom na neskutečné dávce štěstí a Kellermanově nevyzpytatelnosti, já se neskutečně bavím. Taková dávka překvapujících situací a chvil, kdy jsem za hrdiny dýchal ale víceméně nešla překonat. O to víc, že ze scénáře je jasně patrné, že právě tady měla cesta obou bratrů skončit. Bohužel jsem ale netušil, jak se již zanedlouho celý seriál rozsype. 3. série - 50% - Co se muselo stát, stalo se. Velká část diváckého spektra odsoudila uvěřitelnost a zábavnost seriálu už u předchozí řady, já naopak vydržel a o to víc narazil v dalším pokračování. Z většiny dlouhodobých postav se staly loutky, na které unavení scénáristé věší poslední zbytky nápadů a nově příchozí charaktery jsou katastrofou. Nelogických rébusů kolem Whistlera je příliš mnoho, nikdo z party kolem Lechera nemá ani špetku charismatu a Sona jako taková je ve své všudypřítomné předrsnělosti zoufale stereotypní. Ani občasný dějový veletoč nic nevyřeší a hlavní linie se vždy poslušně vrátí do zaběhlých kolejí, aby vyvrcholila naprosto směšným a ubohým finálovým dílem. U dalšího pokračování jsem ale být chtěl, protože jsem doufal, že návrat k "otevřenému prostoru" může být pro seriál poslední injekcí. 4. série - 40% - Když srdcovky nevědí, kdy skončit, je to škoda. Když vás bývalé srdcovky svým dějem nutí na ně nadávat, tak už je to snad i tragédie. A přitom poslední kapitola nezačala vůbec špatně. Scénáristé těžko mohli udělat lepší krok než definitivně škrtnout všechno související se Sonou nebo Whistlerem a samotná zápletka ohledně Scylly se dlouho vyvíjela jako solidní nosný příběh. S odchodem jedné z důležitějších postav se ale všechno začalo horšit. Ostatní se proměnili v ostudně zjednodušené figurky s nebývale hloupými dialogy a zásadní zvrat se změnou strany klíčového charakteru pak všechno poslal nejníže, jak jsem si snad ani nedovedl představit. Raději nudu v Panamě než každodenní změny stran. Celý Prison Break se tak na samém konci změnil v trapné divadlo, během kterého nechci vidět ani ty charaktery, které jsem dříve obdivoval. A dodnes mě vytáčí, že největší frajer celého seriálu je ve finálním díle degradován na pouhé deus ex machina. Závěrečná desetiminutovka mohla přijít na konci druhé série a celý seriál mohl zůstat nesmrtelný. Takhle ho už nikdy nebudu chtít vidět. Bez úvodních pár dílů a definitivního finiše to mohlo s tehdy ještě finální sérií dopadnout daleko hůř. The Final Break - 60% - Logika byla dávno zapomenuta a spousta chyb je přítomna už tak nějak ze zvyku. A přesto nedokážu Final Break nějak zesměšňovat, protože celý seriál si zasloužil finále, které nebude diváka nutit k tomu, aby nenáviděl snad všechny hlavní postavy a přál si konec. Jakýkoli. Paradoxem pak je, že ačkoli spojení Michaela se Sárou stejně i po těch letech a nepřeberných zvratech pořád úžasně funguje, posledních pár minut regulérní závěrečné části bylo asi důstojnějším a nostalgičtějším rozloučením. A největší škoda je pak to, že se divák na konci pozastaví hlavně nad tím, jestli bylo po všech geniálních i překombinovaných plánech nutné všechno uzavřít právě takhle. Proto chápu rozhodnutí ještě jednou do téhle řeky vstoupit. 5. série - 50% - Ještě po prvním díle jsem byl až zázračně optimistický, užíval si nostalgickou atmosféru jednoho z prvních seriálů, který před více než dekádou dokonale trefil načasování a hlad po napětí na pokračování. Známé postavy se vrátily, nahodily se nové záhady a zdálo se, že ještě jeden nejposlednější Útěk napraví všechna zla, kterých se na nás scénáristé ve čtvrté sezóně dopustili. Nestalo se. Těch nesmyslných rozhodnutí, úsměvných dialogů, zbytečných postav (zpívající Ja), neodůvodněných návratů (Sucre) a v první řadě logických děr je tolik, že je až s podivem, jak občas seriál přece dokáže napnout. Herci si jakž takž uhrají svoje a jako obvykle jim bez zaváhání vládne Robert Knepper, ale nechci si ani představovat, jak museli po podepsání smluv na revival kroutit hlavami nad scénáři. Odejít středem se tak legendárnímu Prisonu opět nepodařilo, ale hlavního tvůrce Paula Scheuringa zapřísahám, ať už látku nechá spát. (31.05.2008) (méně) (více)

První série: (Následující komentář nebyl psán najednou, nýbrž po částech, jejichž návaznost nezaručuji) Prison Break předcházela pověst seriálu natolik zásadního, že jsem si nedovolil ohodnotit jej dříve, než před zhlédnutím celé první série. Hodnotit po prvních třech čtyřech epizodách, nese se následující komentář v mnohem pochvalnějším duchu. Těch pět hvězdiček je přesto zasloužených. Prison Break mě dokázal zcela vtáhnout hlavně díky famóznímu tempu nasazenému hned zkraje.___Dramaturgicky je zvládnutý bezchybně. Každou z epizod jsem sledoval se zatajeným dechem a po jejím skončení byl správně natěšený na epizodu následující. Děje je požehnaně, nehledě na jeho důležitost pro hlavní příběh. Míra „vaty“ nikdy nedosahuje otravnosti vlastní Ztraceným a například flashbackům do životů jednotlivých postav „předtím“ je věnována pouze jedna epizoda, ze které se však dovíme vše podstatné.___Ačkoliv konec první série naznačuje, že důležitost nevězeňské části nebude zanedbatelná, mít bez ní seriál pouze původně zamýšlených třináct epizod, jedině by mu to prospělo. Scénáristé vynaložili veškerou snahu na „propašování“ co největšího množství velice aktuálních témat, ať už se týkají politiky, ekologie, drog či mezilidských vztahů a vytvořili tím dojem (pouze dojem) čehosi velkého, přesahujícího rámec standardního televizního seriálu. Sám bych nicméně raději uvítal právě ten zcela klasický film, resp. seriál o útěku. ___ S blížícím se koncem jsem měl čím dál častěji dojem, že sleduji nějakou zfilmovanou počítačovou adventuru, jejímž hlavním cílem je (překvapivě) utéct z vězení. Scofieldovi tvůrci neustále házejí nějaké klacky pod nohy a nutí jej obcházet je tím nejkomplikovanějším možným způsobem. Na začátku každé epizody byl zpravidla naznačen nějaký problém, který se hrdinům s pomocí boží (zázraky se zde dějí) snad v 99% případů podařilo minutu před koncem vyřešit. Podobná forma je však pro seriál zcela ideální… dokud se jí nepřejíte. To se mi během první série nestalo, i když ne, že bych na menší výplach žaludku nepomýšlel. ___Množství scén „děláme něco zakázaného, blíží se potencionální vyvolavatel problémů, než sem dojde, bude všechno v richtiku“, je veliké, ohromné, přímo nechutné – v různých obměnách jsou jich zde snad desítky. Pro mnohé bude pravděpodobně důvodem, proč seriál po zhlédnutí první poloviny první série zcela zavrhnout, ohodnotit odpadem a vymazat jej ze své paměti. Pokud nás měly podobné scény držet v napětí, v mém případě jim to krutě nevyšlo, štvaly mě. Ale ještě pořád ne tolik, jako do oči bijící logické kiksy, občas to bylo přímo pohrdání inteligencí diváků (nehledě na její výši). Kdybych byl svině rejpavá, se zápisníkem v ruce bedlivě sleduji každé filmové políčko každé z epizod a zaznamenávám a zaznamenávám a…. a teď pár mírnějších spoilerů – některé „voloviny“ byly spíše úsměvné (československé nevěsty), jiné méně (Scofield se v blázinci objeví jako dozorce i jako blázen a nikomu to nepřijde divné) a některé snad ani nelze okomentovat jiným než vulgárním slovem (propálená policejní!!! vesta jako usvědčující důkaz Scofieldových popálených zad). Takže za tohle ode mě k tvůrcům míří jedno hlasité „NASRAT!“.___Úplně poslední, dvaadvacátá, epizoda sice zachraňuje mnohé (ač také zde logika běžného světa dává přednost logice seriálové), ale pozvednout dojem z druhé části seriálu (tj. od prvního nevydařeného útěku) již nedokáže. Pokud druhá série bude pokračovat v naznačené tendenci neustálého zřeďování čehosi zprvu tak hustého, půjde automaticky celý seriál do háje, což by byla ohromná škoda. Potenciál má obrovský, tvůrci si pouze musí včas uvědomit, že končit se má v tom nejlepším, nikoliv až dlouho po tom.___ Uf, no a jinak je to seriál špičkově zrežírován, vyrovnaně obsazen (starší brácha nepřekvapivě přehrává toho mladšího), ozvučen moc kvalitním soundtrackem atd. Sice tolik nevybízí k otevřenější diskuzi (jako Ztraceni), ale pokud hledáte trvanlivější zábavu spíše odpočinkového rázu, v současnosti nevím o lepší. Jenom se připravte, že občas budete muset nad některými (ne)skutečnostmi přimhouřit oči či je – ještě lépe – úplně zavřít. 90% Druhá série: Scénáristé své svěřence dle předpokladu vypustili do volného terénu, ti se jim bohužel vymkli z kontroly. Příliš mnoho postav, z toho jen pár opravdu zajímavých (T-Bag, Kellerman) a příliš málo jejich provázanosti s tím hlavním, co většinu diváků zajímá. Pevné jádro je obaleno nehorázným množstvím vaty, cíl se epizodu od epizody vzdaluje a nakonec jej stejně není dosaženo. Co však značí kvalitativní úpadek druhé série nejmarkantněji, je laxnost tvůrců k hladkosti zákrut osudů jednotlivých postav - kostrbaté až z toho drkotají zuby. Ani na prstech celého osazenstva Fox Riveru bych nedokázal napočítat, kolikrát došlo k některé z podobných situací: padouch tak dlouho kecá s pistolí u hrdinovy hlavy až je po zásluze převezen; policista Mahone vyčte ze Scofieldova tetování jeho příští krok minutu poté, co jej uprchlík učiní; kterýkoliv náznak definitivního vyřešení problému je vzápětí bagatelizován a zadupán do země atd. A potom tu jsou tzv. "general truths": T-Bag je nezničitelný parchant a ze všeho se vyvleče (třeba i o nějakou tu končetinu chudší); Mahone je chodící počítač na šachy; doktorka Tancredi furt váhá... a mnoho dalšího, nedokážu to ani vyjmenovat, ale poznáte to sami. Tu zoufalost. Pár epizod před koncem jsem ještě uvažoval o čtyřech hvězdičkách. Slušné tempo dělalo své a po celých čtyřicet minut jsem zpravidla nedokázal odtrhnout oči, jenže poslední cca čtyři díly již byly pouze substrátem výše uvedených výtek bez solidního základu. Tak tohle teda ne! Tři hvězdičky pro druhou sérii, čtyři pro celý seriál a šup pryč z mojí seriálové TOPky, Prison Breaku, dítko jedno přenošené. 65% Třetí série: Nezábavná, do zemdlení natahovaná nuda. Velmi nerad, ale po přetrpění všech 13 epizod (má chyba, že jsem trojku vůbec načínal) musím jít s hodnocením o další hvězdičku dolů. Sledujete-li stále první sérii, uděláte nejlépe, pokud si jakýmikoliv dostupnými prostředky zabráníte začít sledovat série následující. Berte to jako výzvu. 50% Zajímavé komentáře: kleopatra, meave, Had6, Ender66 , 3 AM Code, spaceboyCZ, wipeout, lakikaki (29.05.2007) (méně) (více)