Pururambo - prales, kde se zastavil čas

Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti. Naprosto fascinující dokument, který uchvátí o to víc, když si člověk uvědomí, že vše co v něm je, je naprostá realita a že je skutečný zázrak, že se z této výpravy všichni účastníci dostali živí a „zdraví“. Vždyť jen v těch 54minutách dokumentu mohli být cestovatelé minimálně 5krát mrtví a tento unikátní snímek nemusel nikdy spatřit světlo světa. Dokument mě přinutil zjistit si dodatečně na internetu, kdo se skrývá za jmény dobrodruhů: Rudolf Švaříček, Jiří Šaroch, Pavol Barabáš. (06.12.2012)

Barabáš a spol sú magori. Pretože len podobné indivíduá si bez obavy ľahnú vedľa vášnivého zberateľa ľudských lebiek po tom, ako ohŕdli dusené krysy. Len úplní magori v kľude spia v 20 metrovej výške s Baligarom, ktorý má oči po otcovi. Doslova! Ak sa však podarí vystihnúť ideálne postavenie démonov a tú správnu konšteláciu hviezd, donesú do hranolkovej civilizácie nádherný dokument. Dokument o dobrodružstve, ktoré je tak neuveriteľné až ho človek sleduje zo zatajeným dychom. Vitajte v Novej Guinei! (03.02.2012)

Ďalší z dokumentov Pavla Barabáša, ktorý sa zaoberá domorodými kmeňmi v neprebádaných územiach nášho sveta. Znova sa vracia na Guineu a natáča tu dokument o stromových ľudoch, Oproti iným dokumentom má tento podstatne viac vyhrotenejších situácií, hlavne vďaka nedôverčivosti kmeňov, do ktorých expedícia zavíta. Tieto dramatické vsuvky spolu s komentárom budujú v divákovi akúsi neistotu, čo uvidí v ďalšej osade a môže v ňom dokonca vyvolať strach. Barabáš tu pracuje so svojími osvedčenými metódami, v možnostiach aké mu ponúka točenie ručnou kamerou. Ďalší s magických príbehov, ktorý rozpráva o civilizáciach nám neznámych, zo všetkými zvykmi, tradíciami a videním sveta, ktoré sú pre nás ako západnú spoločnosť cudzie a pritom v niečom lákavé. (26.11.2011)

Při vší skromnosti se nepokládám za úplného sraba, ale před odvahou Barabáše a spol. se můžu tak leda sklonit až pod zem. A rozumět slovům o nenávisti k ostrovu stvořenému v poslední den a v tom posledním dni stvoření setrvávajícím i o neschopnosti se tam nevracet znovu a znovu. Jsou místa a lidé, v jejichž případě vás každý váš pokus o odchod nebo útěk strhne zpátky jako zalasovaného mustanga. (27.08.2008)

Pro milovníky přírodopisných dokumentů o málo probádaných končinách a jejich obyvatelstvu je Pururambo určitě zážitek jako hrom. Já v něm viděl jen monotónním hlasem doprovázené obrázky z džungle. Možná jsem až moc navyklý na filmy Wernera Herzoga, možná jsem šáhl hodně mimo svoje žánrové spektrum. Ale každopádně mě Pavol Barabáš ničim neohromil. (03.06.2007)