Chromofobie

Výsledné dojmy po skončení boli mierne rozpačité, neisté; ale to nemení nič na fakte, že odkedy som film zapla, okamžite ma zaujal a už nepustil. Musím dať 4*, hoci keď nad ním začnem uvažovať racionálne, začínam pochybovať o tom, či jeho výnimočnosť je spontánnym efektom alebo skôr vykalkulovanou pózou... (čo je samozrejme správna odpoveď, lebo film nevzniká náhodne), ale proste sa na tie úvahy vykašlem - páčil sa mi! :-) (13.06.2013)

Až na ten sladký šťastný romantický "americký" konec s dceruškou prostitutky v náručí oklamávané manželky... Jedna hvězda dolů. Jinak to ze začátku bylo dost nepřístupné, než člověk pochopil, jak jsou jednotlivé osoby vzájemně propojeny; a ovšem svět podnikání, financí a práva v tomto světě mi je naprosto cizí, takže jsem se těžko vyznával i v machinacích pana ministra. Herecké výkony slušné, ovšem i moje milá Penélope dostal roli na tělo - kolikrát jen ona umírala ve filmech na rakovinu? Marcusův příběh, jehož zlákaly velké peníze a zúčastnil se na podvodu se silničním okruhem pana ministra. Jeho potrhlá manželka, která měla pocit, že má malé poprsí a obdivovala imbecilní moderní umění (ten rodinný přítel, "kmotr", to řekl při vstupu na výstavu stejně, jako bych to řekl já). A právě tenhle kunsthistorik, těžce poraněný patnáctiletými fracky. Aylesbury nejmladší, dítě milované, ale přitom ponechané divokému růstu. A pak příběh prostitutky a sociálního pracovníka, nepochopil jsem, zda to u něho byly city nebo jen soucit. Proč chromofobie? Snad ten otisk, který každá chvíle života v člověku zaznamenává a zůstává uvnitř. Nevím. Asi.Snad. (12.10.2017)

Chromofobie připomíná lovce, který si vyjde zastřílet do lesa a je mu vcelku jedno, co přinese domů, hlavně když toho bude co nejvíc. Ona už si si z toho žena, pardon divák, něco vybere, takže kladný výsledek tohoto výletu musí být zaručen. Bez problémů střílí po jelenech, veverkách a sem tam padne i nějaký ten rejsek. Tenhle film přináší spoustu témat, většinou natolik závažných, že by každé jedno z nich vystačilo na samostatný film a přivádí na scénu tolik postav s velkým potenciálem, že je až neuvěřitelné, o jak nevýrazný film v konečném výsledku jde. Chromofobie kombinuje jednak etická komorní dramata, která diváci znají z tvorby Atoma Egoyana, jednak populární mozaikovité koláže typu Babel či 21 gramů, jenže narozdíl od takových 21 gramů neumí Chromofobie udržet divákovu pozornost po celou dobu a její schopnost vyvolávat lidské emoce je po převážnou většinu stopáže mizivá. Film působí odtažitě až studeně, podobně jako sterilní chladný interiér hrdinova obydlí plného kovu a skla. Problémem jsou i nesympatické postavy, kdy např. Kristin Scott Thomas v roli Marcusovy manželky volí takovou polohu, že vedle ní je Anette Bening z Americké krásy vzorem vřelosti a empatie. Teprve v posledních 15 minutách se osudy jednotlivých postav vzájemně protnou a divák může pocítit určitou katarzi. Jenže film má příliš dlouhou stopáž a příliš dlouho těká odnikud nikam, aby to stačilo na víc než tři slabší hvězdičky. Celkový dojem: 50 %. (20.04.2010)

Film vůbec nebyl špatný, mě takové depresivní, cynické snímky baví, navíc jsem se tady potkal s parádní hereckou sestavou, takže jsem si poměrně dlouho myslel, že budu hodnotit čtyřmi hvězdičkami, ale ten závěr... To byla od tvůrců kudla do ledviny, jak by řekli chlapci z Rychlých šípů: "Bylo to nečestné a nesportovní." Tempo filmu sice nebylo nijak strhující, ale já jsem si užíval celou řadu situací, ve kterých si lidé byli navzájem vlky a dobře jsem se bavil. (19.02.2018)

Ako každý mozajkový film aj tento vás vrhá rovno do deja a chvíku trvá kým sa prekoná počiatočná dezorientácia. Režisérka sa vyžíva v londýnskych exterieroch a pekne dotvára atmosféru uvážene vybratou hudbou. P. Cruz tradične prehráva, ale inak zvyšok castingu som si celkom užil. 75% (Skutočný charakter človeka spoznáš až v krízovej siuácii....) (20.09.2008)